23.9.2021 | Svátek má Berta


SPOLEČNOST: „Polibte nám prdel s mrkví…“

23.8.2021

Život plyne a člověk a svět se mění. Jak pravila teta Kateřina směrem k dědečkovi v knize Saturnin: „Kůň je jednou hříbětem a člověk dvakrát dítětem.“

Já jsem už ve věku onoho literárního dědečka, ale čím dál víc mám pocit, že se ze mě pokouší systém dělat nikoli dítě, ale rovnou vola. A to již od mých mladých let. A pokračuje to tak nějak dodnes. Začněme mládím.

Kdysi v padesátých letech na zeď jednoho vesnického hřbitova vyvěsili soudruzi plakát: „V sobotu brigáda na pletí mrkve v JZD.“ A druhý den se pod tím objevil vápenný nápis štětkou: „Polibte nám prdel s mrkví, my jsme rádi, že jsme mrtví!“

Což tehdejší soudruzi nesli velice těžce, tedy ten nápis, a bylo veliké vyšetřování. Tento mini-příběh si opakuji po celý život, když narazím na idiotská hesla a různá pokroková prohlášení. Trvalkou byl třeba desetiletí se skvoucí podtitulek na „Rudém právu“, že proletáři se mají spojit. A oni ne a ne. A když pak najednou jo, tak vyhnali v Listopadu bolševiky od vesla.

Kdysi jsme taková pitomá hesla a nápisy s partou sbírali a ústně šířili dál. Protože za napsané s posměšným významem by člověk mohl také jít sedět. Lidi se bavili nad blbostí mocných a jejich patolízalů.

Pak jsem z nich část dal na volná místa mezi text do své mimořádně úspěšné a opakovaně vydávané knihy: „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“ (v e-podobě dodnes na www.kosmas.cz, jinak v antikvariátech).

Nadšení soudruzi, zvláště mladí, neuměli češtinu zrovna tak jako dneska. Slyšené bylo také báječné, ale to se rychle rozplyne ve vzduchu. Třeba jako když nový dělnický ředitel vítal delegaci z Prahy slovy: „Soudružsky vás vítáme vážení soudruzi v našem severočeském hnědouhelném konkubinátě!“ A kamarád, jehož táta dělal v bance vyprávěl, že na schůzi v roce 1953 navrhl nový kovaný předseda ROH, že aby se zlepšila tadleta odborářská činnost, že by si měli soudruzi založit nějaké kroužky. „Třeba ten se psama, ten..no… jak se to řekne, soudruzi, jo už vím… ten gynekologickej zájmovej kroužek.“

A vidět to napsané na plakátech, to byl obzvlášť zážitek. Tak třeba slavné heslo: „Americké agresoři utopíme v Rudém moři!“ Nebo: „Naše vítězství je jisté, vzhůru na imperialisté!“

Prostě kde to šlo, bylo nutno vyjádřit své revoluční myšlénky a někam je napsat. Ovšem často to dopadlo asi tak, jako když ve filmu: „Život Briana“ od Monty Pythonů nadšený bojovník proti diktatuře Říma Brian píše nápisy na zeď paláce. Při činu jej přistihne setník:

Setník: A co to je, tohle? „Romanes eunt domus“? Lidé zvaní Římané, oni jdou, domov?
Brian: Stojí tam: „Římané, jděte domů.“
Setník: Ne, nestojí! Jak se latinsky řekne „Říman“? No? No?
Brian: Eeee… „Romanus“!
Setník: Zvolací plurál od „Romanus“ je?
Brian: Ee, ee…“Romani“!
(Setník napíše „Romani“ přes Brianův nápis.)
Setník: „Eunt“? Co znamená „eunt“? Vyskloňuj mi sloveso „jít“!
Brian: ééé.., „Ire“. ééé.., „eo“, „is“, „it“, „imus“, „itis“, „eunt“.
Setník: Takže, „eunt“ je...?

Dál si to dočtěte na netu anebo se podívejte na film. Holt, jak se píše v bibli: „Nic nového pod sluncem.“

Celý život mne pronásledovala lidská blbost a touha mnohých zavděčit se „těm nahoře“. Anebo nějakému pofidernímu ideálu. Marně jsem se domníval, že až vypadnou bolševici, že bude líp. V poslední době se mi zdá, že to je, z hlediska blbosti a poklonkování mocným, už podobné padesátým létům. Dnes se ovšem nelepí plakáty na zdi, ani nepíše křídou na černé tabule u Jednoty. Dnes máme moderní techniku.

To je taky síla! Třeba hovadskost televizní reklamy, kdy jakási banka láká zákazníky a zároveň leze do zadku pokrokářům tím, že vyhlašuje, že je ekologická, páč vyrábí platební karty z recyklátů. To je duševně na úrovni nesmrtelného nápisu, co byl u nás na rohu na ceduli před „Zelovocem“. Tam bylo na černé hokynářské tabuli bílou křídou napsáno: „Dnes kyselé zelí. Další rána západním imperialistům!“

To si fakt nedělám srandu. Ovšem dneska musí být každý prd „ekologický“ a lidskoprávní. Neb se nám planeta přehřívá a může za to kapitalismu a člověk, obzvláště ten bílý.

Ubohost, lhaní a obyčejná pitomost fanatiků a nevzdělanců na nás křičí ze všech stran. Neb, to je hrůza, se nám mění počasí a s ním zeměkoule. Kousek od místa, kde to píšu, je kopec Ládví (před ním je stanice metra). A ten kopec je zbytek pradávného písečného ostrova, co koukal z mělkého druhohorního moře. Co bylo všude kolem. Teď čtu - hned vedle varování v novinách, jaká hrůza se na nás řítí a že se může hladina moře za příštích sto let zvednout až o dva metry - článek o výzkumech na dně Lamanšského průplavu. Ten je hluboký až 172 metrů a na dně tam dnes archeologové sbírají artefakty z doby neandrtálců před 700 000 lety, což je v dějinách země mrknutí oka. A v té době byla Británie součástí jedné pevniny s Francií a Holandskem. A mamuti na Sibiři, kde dnes taje permafrost, leží zmrzlí asi jen cca osm tisíc let a je doloženo, že je lovili lidé typu Homo sapiens.

O ovšem nikomu, ani údajným vědcům to nevadí a ječí o nutnosti zničit naši civilizaci. A ty argumenty!

Existuje televizní reklama na nějakou pitomost, která začíná slovy padesátníka lkavým hlasem naříkajícího: „Dřív tady za mého dětství bylo všechno zelené.“ Pak ukáží pláň po pokácených stromech, jako že katastrofa. Následně dělá vypravěč ze smrkových kulatin v lese na potoce „přehradu“. Protože je strašné sucho (reklamu zřejmě vymysleli začali točit, když Českem a Evropou bloudila předloni fantastická lež, že žijeme v nejsušší době za dva tisíce let. Od té doby leje jak z konve).

To, že novináři a tzv. vědci nic netuší o suchu v letech 1947/1948, kdy nám Rusové dodávali obilí (u nich v té době umírali lidi hlady), anebo o suchých letech v době první světové války, kdy ve Vídni umíraly děti hlady a v Německu, protože se neurodilo, zemřelo okolo milionu lidí hlady a na nemoci z hladu a sedláci krmili zbylý dobytek došky ze střech, to se zatajuje. A hlupáci jim to věří…

Ten současný autor reklamy o suchu je asi tak třicet let duševně pozadu.

V době údajného mládí onoho reklamního fešáka a stavitele přehrádky na potoce a sazeče stromků byla příroda prd, a ne zelená. Šedivé a páchnoucí byly celé severní Čechy, kouřem a prachem z uhlí smrdělo „černé Kladno“ (viz zlidovělá dělnická píseň: „Kladno, ty černé Kladno“). Už od Rakouska-Uherska existovaly chemií se dusící Most a Chomutov a za bolševika to bylo jo výživné. Krušné hory, Jeseníky, Lužické hory a kus Krkonoš byly spálené sírou z elektráren. Od té doby je podle údajů u nás o cca 50 % lesů víc než v roce 1975 a o 100 až 120 % víc než před sto lety. Dneska skuteční ekologové spíš pláčí, že mizí louky a krajina zarůstá „náletovými lesy“. A dementi dodnes organizují nové dobrovolné brigády „za ČSSR krásnější“, kde amatéři sázeli a sázeli „stromečky“, které pak zarostly travou a uschly anebo je sežrala spárkatá zvěř. Dnešní rádoby ochránci přírody melou nesmysly, protože v lese už nebyli třicet let. Anebo spíš nikdy. Ale dobře se to hodí k blbnutí lidí, zvláště mládeže. Sázet stromy mají odborníci, ne potrhlí aktivisté nebo propagandou zpitomělí „brigádníci“. Ostatně, ono už poblesklo i médii, že většina těch aktivisty zasázených stromků se nedožila dalšího roku!

Ta reklama o nutnosti eko záchrany stromů podle návodů ekomimoňů je stejně blbá, jako když kdysi po „internacionální pomoci“ (čti okupaci 1968) byly všude vylepeny plakáty „Závěry XIV. sjezdu KSČ plníme!“. Pod což lidi připisovali tehdejší běžné heslo běžné ve výlohách krámů v šedesátých letech, když se nedostávaly obaly na potraviny: „Plníme i do přinesených nádob.“ Přičemž každý gramotný věděl, že skutečný XIV sjezd, zvaný Vysočanský, byl následně zrušen a že takzvané „Závěry“ jsou jen příprava na čistky.

A tak jako jsme za mého mládí budovali socialismus (nejprve podle hesla „dohnat a předehnat“ a následně „neztratit stopu“), abychom pak úplně zkrachovali uprostřed keců o úspěších socialismu, dneska chráníme přírodu, že je z toho celá nemocná. Viz „ekologický brouk kůrovec“ a dnešní Šumava.

A stejně jako připitomělé mladé svazačky jezdily v roce 1948 na traktorech rozorával meze a Strana vyhlásila v roce 1960, že jsme už vybudovali socialismus, aby se to následně celé podělalo, dnes kráčíme stejně idiotskou cestou do maléru. S písněmi raperů na rtech.

Všichni už vědí, že multikulturalismus nefunguje, že příchod „barevných“ do Evropy a do USA vyvolal nekonečné problémy, s kterými si politici neví rady, a dnes se bojíme Afghánců. Ale v magazínech a televizi běží imrvére reklamy na oblečení, nápoje atd. pro mladé. V nich svět vypadá, jako kdyby jsme byli my běloši v menšině. A byl to tady samý černoch, Latinoameričanech a míšenec. Pravda je, že u nás žijí spokojeně a v klidu Asiaté, ale ti nejsou v reklamách prakticky vidět, protože progresivci je nemají rádi. Jsou totiž pracovití a pokud mají příležitost i vzdělaní. A to se „wokům“ nelíbí.

Snažím se tedy utéci k filmům o přírodě a zvířátkách obecně. Mám přírodu rád a jsem v ní dost často. Ostatně od doby, kdy zarostly louky a pole kolem naší chalupy náletovým lesem, jsem při pobytu na chalupě skutečnosti v lese. Kolem osamocené chalupy chodí , často i přes den, srnky i jeleni, mrchy divoká prasata mi ryjí trávník. Mývalové, tedy správně psíci mývalovití, chodí klidně pár metrů ode mne, když sedím na zápraží, a ten, co žije někde za složeným dřevem na zimu, se vždycky otočí a hledí na mne s pohledem přeložitelným do lidské řeči jako : „Co čumíš, to mě vidíš poprvé nebo co?!?“ Hady, tedy zmije i užovky stromové, žáby, lišky, netopýry a ptáky nepočítám.

Rád jsem se vždy díval na reportáže a naučné filmy o přírodě. Ovšem dneska je v každém filmu nejméně desetkrát řečeno, jak příroda sténá a že ji musíme zachránit. A jsou to stejné kecy, jako když soudruzi vykřikovali, jak denně myslí na „pracující lid“, a ten jejich byl nejchudší. Je to tak falešné a lživé, že se mi z toho zvedá žaludek. No, když to žvanění přesáhne i míru, na kterou jsem byl schopen „neslyšet“ ty nové neo-bolševické kecy, tak prostě vypnu zvuk. Kvalita obrazu bývá dobrá, tak co. Když jsem byl na učňáku, tak jsme měli před ředitelnou taky na zdi nápis: „Soudruzi svazáci, zdravíme se čest práci.“ Ale nikdo to nedodržoval, ani ten ředitel.

Myslím, že jsme národ, který přežil už leccos. I popravy českých pánů v roce 1620, i šílení jesuitů a pálení českých knih, německý nacionalismus v 19. století i nacismus ve století následujícím. Přežili jsme bolševiky i srpen 68 a žijeme dodnes. Bez ohledu na idiotskou reklamu, bez ohledu na propagandu, co do naší mládeže a do nás i naše předky neustále hustili a hustí. Oni na to mladí voliči pirátů a obdivovatelé LGBT, až vypukne ta neomarxistická zelená dohoda, tedy Green Deal, rychle přijdou. Mně už by to mohlo být pomalu fuk. My jsme povinně „budovali socialismus“, tak ať si taky užijou!

Ale kdo má proboha v mém věku vydržet ty strašné kecy?!?



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.