Viděno pohledem Transparency International můžeme směle říci, že ČOI měla a stále ještě má velký korupční potencionál a její existence je oprávněně zpochybňována; současná série zjištění o pochybných praktikách nadnárodních řetězců nenabízí nic nového, co bychom nevěděli. Kdo jen trochu zná pozadí tohoto druhu byznysu, pak ví, jak to chodívá a že to nejsou žádné radostné skutky. Svoji vinu má i bigotní postoj správců daní daných zákonem o dani z příjmu k možnosti daňově odepisovat ztráty, což u zboží s krátkou životností a vysokou pravděpodobností znehodnocení jakožto důsledku plynutí času hraje velkou roli. Svoji vinu má na tom ovšem i léta v genech prodavačů a vedoucích zaměstnanců na nejrůznějších stupních řízení hluboce zakotvené tíhnutí k podvádění zákazníka a zkreslování výsledků bez ohledu na možná zdravotní hygienická rizika. Mnohé lze také přičíst nesmyslným předpisům o nemožnosti skladování různého zboží v chlazených prostorách pospolu - jako bychom doma měli zvlášť lednici na zeleninu, na ovoce, maso a masné výrobky, mléčné výrobky a tak bych mohl pokračovat a kdy jsme kdy četli o tom (kromě nějakých šílených bordelářů), že by tento způsob skladování potravin v domácích lednicích vedl k nákaze? Tyto předpisy diktované lobby výrobců těchto zařízení enormně zvyšují náklady na nákup technologií a spotřebu energií; při soustavném trendu hledání úspor nákladů pak je již snadné si představit (v kombinaci s motivačními principy pro odměňování), kde budou úspory hledány a také nacházeny.

Zbytečný ministr průmyslu a obchodu míní, že jestliže obchodníkům nevadí hrozby pokuty v řádech milionů, musí se logicky tato hranice zvýšit. "Logicky" říká ten výtečník s vizáží hodného strýčka z pohádky. Je to jeho logika, která vidí svět v prizmatu této rovnice: porušení - pokuta, další porušení - vyšší pokuta, další porušení - ještě vyšší pokuta atd. Je to stejná logika jako ta, která vede naše ministerské úředníky a poslance k tomu, že dostane-li nějaký záchranář, lékař, inspektor atd. nářez od nějakého opilce či agresivního jedince, tak jej změnou zákona podřídí statusu veřejného činitele a důsledkem bude vyšší trestní sazba. Strýc Milan Urban to vidí jasně - kontroly ČOI a Státní zemědělské a potravinářské inspekce ukontrolují všechny k smrti a budou ukládat pokuty jako řemen. Ví vůbec Urban, kolik je jen hyper a supermarketů, potom obyčejných samoobsluh, pultových obchodů s potravinami, řeznictví, restaurací, bufetů a kvelbů v bývalých garážích? Ví ten člověk, že se to prostě nedá zkontrolovat? Ví to, samozřejmě, ale nedbá - posílí tyto orgány o bezmála tisíc zaměstnanců (sníží tak nezaměstnanost lidmi, co nic nevyprodukují za peníze vybrané na daních od těch, co ovšem něco vyprodukovali) a dorovná počet na stovku kanceláři s poradenskými a informačními středisky ČOI ve všech větších městech (jaké asi bude kritérium výběru?) A tam se zákazníci dozvědí co a jak. To je neodolatelné pokušení každého socialisty rozšiřovat státní instituce a posilovat roli státu v soukromoprávních oblastech, do kterých mu nic není.

A nyní pozor: Urban ví a píše, že "Spotřebitel je totiž tím nejdůležitějším kontrolorem. Přirozené chování spotřebitele je takové, že pokud jej obchodník ošidí, tak u něj už nebude příště nakupovat. Žádná sankce státu nemůže tento trest nahradit." Ale hned dodává, že "situaci, která nyní nastala (ta je taková ovšem již desítky let, jen v nablýskanějších obchodech) může stát řešit pouze tvrdšími sankcemi a častějšími kontrolami, ale konečné slovo musí mít vždy spotřebitel." Tak tak: Urban sice zná tu svatou pravdu, že v mizerném obchodě nakupují jen zoufalci anebo lidé, pro které je "akční cena" třeba o 70% nižší dostatečným důvodem si z žaludku udělat mrzáka, ale stát za takového cvoka bude bojovat rozšířením řad kontrolorů, i když o to tito lidé nestojí. Budou nakupovat klidně tam, kde jim prodají páchnoucí maso či mizernou břečku s označením pivo či víno jen proto, že to je levné. Ani Urban, ani jemu podobní nikdy nepochopí, že chce-li to kdo mít, tak to má mít. Tak to bude a vsaďte boty, že za 5 let - pokud se nestane to, co je běžné např. v sousedním Sasku, že přežívají jen ty obchody, kde jsou poctiví a usměvaví prodavačí a jejich šéfové, zatímco ty ostatní skončí - se situace nijak nezlepší, kontroly nekontroly a pokuty nepokuty. Ne zvýšení pokut a počtu zbytečných kontrolorů, ale sebevědomí a vědomí důstojnosti a důležitosti spotřebitelů je lékem. Blíží se však volby, a tak je třeba předvádět svaly za drahé peníze a rozsévat dobro, ať to stojí co to stojí.