Pro dva medvědy od Kolína bylo v Pojarových animovaných filmech možné cokoli. Některé věci ale v reálném světě možné nejsou. Naštěstí. Tedy doufám.

Myšlenkové proudy se vracejí v cyklech. Blížil se konec prvního tisíciletí a davy očekávaly apokalypsu, konec světa. Řešení: pokání. V roce 1910 se měla Halleyova kometa otřít o Zemi svým ohonem a vyhubit život. Řešení: ještě si naposledy užít. V současnosti prý vyvoláváme klimatickou apokalypsu a následně vyhyneme my všichni jakožto lidstvo. Řešení: vzdejme se nečisté energetiky a plození dětí. Vážně to pomůže?

Pomiňme fakt, že děti se rodily i za válek, včetně té třicetileté nebo druhé světové, přestože nikdo nemohl spoléhat na to, že se jeho děti jednou budou mít zase dobře. Ale všimněme si, že v současné době se (nejspíše) upřímní zelení nadšenci nenápadně dostali do područí velmi rudých ideologů. Poslední hesla bojovníků „proti klimatu“ už totiž zní: „Blíží se klimatická katastrofa. A můžou za ni kapitalisté. Pryč s kapitalismem!“

Kdykoli se dostanu do diskuse s někým, kdo volá „Pryč s něčím nebo s někým“, mám standardně připravenou otázku: „Fajn, řekněme, že to bude pryč. Co ve skutečnosti - ne jen ve vašich představách - přijde místo toho?“

Musíme si přiznat, že řeči o nějaké pozitivní evoluci nebo o zákonitém směřování k lepšímu jsou bohapusté nevědomé plkání. Evoluce je z definice nahodilým procesem, nemůže nebýt. A naprosto stejně je tomu s dějinami lidstva. Dějiny totiž sepisují a vykládají ti, kteří už je prožili, a proto se domnívají, že v nich vidí jakési zákonitosti s predikční hodnotou. Dějiny mají asi stejnou zákonitost jako fotbalový zápas. Padne gól proto, že dozrála situace a gól byl nevyhnutelně nutný? To si asi nikdo doopravdy nemyslí. Gól je souhrou neopakovatelných náhod. Stejně tak i historické události.

Tak tedy pryč s kapitalismem. Co místo něj? Pro nahodilé procesy platí Gaussova křivka. Po pádu kapitalismu může přijít něco lepšího, něco stejného nebo i horšího. Průměrné hodnoty jsou nejpravděpodobnější, tedy s největší pravděpodobností se nic nezlepší ani nezhorší. Není proč bojovat. Pravděpodobnost zlepšení je pak totožná s pravděpodobností zhoršení stavu.

Prostí Mongolové si prý v době zbolševizování své země představovali Lenina jako zlatého draka, který ohněm přemáhá démony. Podobně nereálně si západní marxisté představují život v socialistickém státě. My jsme jej ale zažili a iluze nemáme. Heslo „každý podle svých schopností, každému podle jeho zásluh“ je moc fajn, ale kdo posuzuje ty zásluhy? Přece direktivně socialistický stát prostřednictvím svých volených představitelů. Volby jsou opět proces náhodný (jen se v socialismu smějí volit pouze vyznavači určitých stran), a tudíž i IQ a další kvality volených jsou rozloženy nahodile podle Gaussovy křivky.

Vážení klimatičtí bojovníci za svržení kapitalismu, nabízím vám k přemýšlení jeden nevyvratitelný fakt: Ještě se nestalo, že by davy uprchlíků (nepočítám ty opravdové válečné) chtěly emigrovat do země, kde neexistuje kapitalismus. Proč asi?