Na příkladu ombudsmanky Šabatové se velmi dobře ukazuje, že onen tolik vzývaný disent nebyl v mnoha aspektech lepší než komunisté, proti kterým všichni ti Petrové Uhlové, Anny Šabatové, Petrušky Šusterové a spol. bojovali. Jejich zhoubná ideologie je nejednoznačná, ale postupně do jejich myšlenkové světa začínám pronikat. Všichni tito nositelé dobra proti naší vůli uvažují v podstatě stejně. Jsou to bezskrupulózní elitáři, kteří se domnívají, že jenom oni ví, co je pro nás správné. Náš názor je nezajímá, protože oni byli vyvoleni ke spasení světa. Disidentské klany Šabatů, Uhlů či Dienstbierů ovlivňují bohužel chod této země přímo i nepřímo dlouhé desítky let. Nelze říci, že by to bylo ku prospěchu věci. Spíš naopak.

Co do důležitosti nyní tyto klady vede paní Šabatová. Od ní jsme se dozvěděli před několika měsíci, že škola nemá právo po svých studentkách vyžadovat, aby nechodily zahalené. Ta samá paní Šabatová nyní vzala zákon zcela do svých rukou a rozhodla se pomocí provokatérů bojovat proti údajné diskriminaci Romů. Najala si několik Romů, kteří obvolávali realitky a projevovali zájem o pronájem bytu. Makléři se dle zprávy Šabatové fingovaných zájemců s romsky znějícím jménem ptali, jestli nejsou Romové. Jelikož na tento dotaz odpověděli kladně, tak je v některých případech odmítli s tím, že majitelé bytu si nepřejí byt této skupině obyvatelstva pronajímat.

Haleluja. A kauza byla na světě. Šabatová dosáhla svého. Opět může obyčejné Čechy a Češky tepat za to, že jsou rasisté. Naprosto přitom opomíjí fakt, že ve své pozici nemá žádné právo iniciovat podobné „provokatérské“ akce. V neposlední řadě potom zcela ignoruje vůli vlastníka bytu. Žádný zákon nemůže stát nad jeho vlastnickým právem. Jenom on má právo rozhodnout, komu svůj byt propůjčí. Do tohoto rozhodnutí mu nemůže stát prostřednictvím Šabatové zasahovat. To se potom ocitáme před rokem 1989, v dobách, kdy prý disent statečně nahlodával ztrouchnivělý komunistický režim. Už tehdy pro nás asi chystal podobný orwellovský svět, kde trh ani soukromé vlastnictví nemá žádnou váhu. Svět, kde je svoboda jedince jen heslem v naučném slovníku.

Žijeme v moderní a pokrokové době, kterou člověk začíná sotva stíhat a chápat. Už víme, že majitel restaurace si nesmí vybírat své hosty. Naučili jsme se díky paní Šabatové, že už si ani majitel bytu nesmí vybírat nájemce. Ani zaměstnavatel už fakticky nemá právo vybrat si zaměstnance dle svého gusta. Protože každým svým výběrem se vystavuje riziku, že někoho jiného diskriminuje. Jednou muže před ženou, jindy křesťana před muslimem a ondy zase bílého Čecha před Romem. Pojďme ale dál. Je totiž více než jisté, že nositelé všeobjímajícího dobra se nezastaví nikdy. Heslo „dát přednost někomu před nikým druhým“ už dle současného naučného slovníku znamená diskriminaci.

Brzy budou pokutovány dobře rostlé blondýnky za to, že diskriminují otylé a uhrovité chlapce, protože s nimi nechtějí obcovat a dávají přednost bohatým hochům se solidní muskulaturou. Trestu by rovněž neměli ujít ani ti, kdo si jdou do psího útulku vybrat domácího mazlíčka. Proč dal ten či onen přednost psovi a ne feně? Proč chtějí toho s roztomilou bílou skvrnou na čumáčku, zatímco toho černého přehlížejí? Proč toho chudáka němou tvář tak ošklivě diskriminují? Postihovat bychom měli i samotné uchazeče o zaměstnání. Jak si může vystudovaný lékař dovolit odcházet do Německa za lepším? Proč tímto způsobem tak uráží malou okresní nemocnici v Chebu, která by o něj jinak stála?

Trestuhodného diskriminačního jednání se dopouštějí prakticky všichni normální smrtelníci. Vězení budou brzy plná a kasa se alespoň naplní miliardami vybranými na peněžitých pokutách. I já mám na svém kontě několik vroubků. Každý rok před Vánoci vybírám u prodejců co nejhezčí vánoční stromek. Ty vypelichané a křivé přejdu bez jediného pohledu. Fakticky tak tyto ubožáky diskriminuji. Řeklo by se, že je to jenom strom, ale i ten má přece svoji duši. A především, tady jde přece o princip. Kdo diskrimuje vánoční stromky, může tak činit i u lidí! A přiznám se bez mučení, že jsem skutečně hřešil i u lidí.

Než jsem se oženil, tak jsem se snažil vybírat děvčata, která by vyhovovala především mně. Preferoval jsem vzhled, humor a inteligenci. Nic jsem nedbal na to, že se mi do cesty pletla i děvčata nehezká, hloupá a bez humoru. Ta jsem vždy nekompromisně odmítal. Alespoň za střízliva. Ha ha. Hnusný a odporný případ zcela jasné diskriminace. Před pár lety si ještě člověk mohl vybírat. Doba se nyní změnila. Každé osobní rozhodnutí totiž může potenciálně někomu druhému způsobit újmu a diskriminovat jej. Dělat nemístné žerty na adresu národnostních menšin, homosexuálů či žen je krajně nebezpečné. Žalovat jeden na druhého kvůli diskriminaci se stalo standardem. Není daleko doba, kdy nebude moci majitel firmy vyhodit příslušníka menšiny. Okamžitě by mu na stole přístala žaloba za diskriminaci. Ale to naše elitáře nezajímá. Pro ně je hlavní, že jsme konečně začali budovat dokonalou společnost. V té se už nikdo nebude nikomu smát!

Novodobí marxisté typu Šabatové a spol. stejně často kritizují kapitalismus. Je prý nespravedlivý, protože v něm občas někdo přijde o práci. Někdo má vilu a někdo jen zrezivělou pilu. V tomto případě mají výjimečně pravdu. Kapitalismus je skutečně někdy nespravedlivý. Protože i samotný život je často velmi nespravedlivý. Na světě každý den umírá spousta nevinných dětí, spousta nebohých žen je znásilněna, mnoho mužů umírá ve válkách. Někdo má štěstí v osobním i pracovním životě. Je příjemného vzhledu a má talentu na rozdávání. Jiný je na tom přesně naopak. Máme však ignorovat přírodní zákonitosti a pokoušet se svět uměle měnit? Není základním pilířem života právě jeho přirozenost a rozmanitost?

Svoboda volby je dalším atributem, bez kterého nemá život smysl. Člověk je od narození svobodným tvorem, který nechce žít v kleci a žrát druhému poslušně z ruky. Nikdo z nás nechce být loutkou někoho jiného. Alespoň tedy v případech, kdy je schopen si takovou nezdravou závislost a submisivní postavení uvědomit. Moderní sociální inženýři a pohrobci Karla Marxe se nám snaží vsugerovat, že svět funguje podle jejich šílených pravidel, která si snad nedokázal představit ani sám Orwell. Bohužel, začínají pronikat do čím dál vyšších pozic a z nich nás denně šikanují a ostouzejí. Vnucují nám kvóty, regulace, zákazy a kousek po kousku ubírají naši drahocennou lidskou svobodu.

Asi by se na závěr slušelo a patřilo přijít s nějakým návrhem řešení této neutěšené situace. Přiznám se však bez mučení, že mě nic spásonosného nenapadá. Nezbývá než věřit na zdravý selský rozum, kterým se řídili naši předci. Snad se ještě definitivně nevytratil a je mezi námi, alespoň v omezené míře, stále přítomen...