Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Pohled plný pitominek podpředsedy Pitharta
Čtenáři Lidovek se možná divili, proč zrovna v době, kdy světem cloumá po desetiletích zase pořádný ekonomický zmatek - neříkejme tomu krize, krize z toho teprve může být -, rozhořel se boj v Gaze, mezi Indií a Pákistánem to vře, na Srí Lance dostávají na zadek tamilští tygři a Medveděv z Gazpromu vyhrožuje Evropě a ten moskevský celé Zeměkouli.
Jenže . Na Bombaj a atentátníky se brzo zapomene. Krize se nějak vyřeší, a svět půjde dál. A my s ním. Tím myslím obyvatele České republiky, dle pana Pitharta pouze a zásadně a jedině rodilé „Čechy“. Což je první nepravda. V zemích království Koruny české nežijí už staletí jen samí slovanští Češi a Moravané. Jen lidé, kteří si tak říkají. Původů různých.
Nápad uveřejnění článku v této době však není špatný. Otázka „Jaký národ“ je vždy velice důležitá. A je nutno na ni hledat odpověď. Což činí všechny národy a společenství od úsvitu dějin. A ten, kdo si na toto otázku odpoví špatně, a špatně pak jedná, ten nelítostně „vypadává ze hry“.
Jací jsou Češi, podle pana Pitharta? Prý nejsme stejný národ jako jiné, „západnější“ národy v Evropě. Nejen, že jsme údajně „jiní“. A zcela jistě a určitě daleko horší, jak vyplývá z dalšího textu autora.
Čtu-li podobné výlevy našich intelektuálů, vždy mne napadá, co se těm hochům vlastně tak strašného stalo?! Že se jejich obsesí stalo špinění a pomlouvání národa, z kterého vzešli. A z kterého se prakticky nikomu z podobných „hledačů prohnilosti české“ nepodařilo „odejít“. Ti, kterým se to duševně podařilo, tak totiž nikdy nepíší.
Podívejme se ale rovnou na některá tvrzení pana Pitharta. Jako základní příklad „lepšího národa“ jsou uvedeni Francouzi. Údajně je francouzské označení národa jako „nation“ zásadně myšleno tak, že jde o Francouze coby rovnoprávné občany žijící na území Francie, bez ohledu na původ, barvu, jazyk atd. atd.
Ten chlap, co to tvrdí, snad v životě ve Francii nebyl! Každý, kdo ve Francii někdy chvíli pobýval, ví, že toto tvrzení je jen lživá politicky korektní slupka. Ve skutečnosti není na světě mnoho národů, které by byly ta xenofobní a sebestředné v nacionalistickém smyslu věci, jako jsou Francouzi! Barevná ministryně a nebo fotbalista nic nevypovídají o skutečném myšlení a jednání ve Francii. Můžete být občanem Francie desetiletí, ale máte-li například přízvuk, máte-li jinou pleť budete vždy a vždy jen „sale etrangér“. O tom se přesvědčily tisíce imigrantů i tisíce našich mladých studentů, kteří odjeli do Francie studovat. Francie je krásná, ale rozhodně není státem, kde stačí hlásit se k Francii. Abyste byli považováni za součást „národa“.
Pan Pithart pak v článku semele dohromady i pocit Američanů, kteří prý také myslí jako Francouzi. „Státně„ a ne nacionalisticky. Montovat dohromady Francouze s jejich tradicí státního dirigismu a Američany, kteří právě před podobným dirigismem z Evropy, Asie a odjinud utekli, to už znamená, že si pan Pithart, jako většina podobných intelektuálů, prostě skutečnost ohýbá podle svých představ. Kdopak to volil na 100% černého kandidáta na presidenta? Jakou měli „barvu“ tito „vítězní“ voliči? Černou a nebo bílou, he?! A proč říkali, proč že musí volit Obamu? Protože je demokrat? Nebo protože je černý? No protože je barevný! Proto. Pro nic jiného. Ta „změna“ byl jen propagační letáček, jak barevní voliči v USA věděli. A klidně vám to osobně řekli. Ale ne do mikrofonu a nebo na kameru. To je tam zakázané. Ne zákonem, ale zvykem. A zvyky bývají silnější než zákony.
My prý na rozdíl od ostatních (kterých, to Pithart zapomněl sdělit) prý myslíme nacionalisticky-národně. Tento výrok by snad bylo potřeba tesat do kamene a nebo vyrýt do sejra, jak je hloupý. Prý: „ Myslíme jen (na) nás, co jsme se narodili z jedné české mámy a co mluvíme česky jako mateřštinou...“ Jaúú, to to bolí, kde ten člověk žije? Vypadá to, jako by si autor skutečně myslel že dnešní Češi jsou nějakým čistým „etnickým“ pozůstatkem po jakýchsi do středu Evropy přišlých Pračeších pod vedením praotce Čecha. Jak to vykládali první národní nadšenci zapadlým vlastencům. Že abychom nebyli jako ti Němci.
A nebo pan Pithart přijal za svou myšlenku, tak rozšířenou mezi některými německy mluvícími osobami, jako třeba jistými sudeťáky, že jsme vlastně přímí potomci jakési vyhnané skupiny vedené dvěma zločineckými bratry Čechem a Lechem? Kteří byli vyhnáni pro přesně nespecifikovaný odporný zločin od praslovanské skupiny někde z dnešního Chorvatska? Což někteří sudetští Němci dones vážně tvrdí a píší?! A odvozují od toho předem dané morálně-etnické nedostatky Čechů, protože jsou tím pádem potomky zločinců vyobcovaných z vlastního kmene. To prosím není pitomost, to se dočtete dodnes třeba na stánkách Landsmašaftu. Odkud to má pan Pithart, nevím.
No, možná si nikdy neotevřel třeba pražský a nebo brněnský telefonní seznam. Z té „české mámy“, jak říká, jsou tam zřejmě všichni ti Neumannové, Fischerové, Bauerové, Bé(h)mové, Klausové, Formani, Kleinové a Juščáci, Petrášové a Podhorečtí, Felixové, Tóthové a všichni, jejichž jména jsou prostě a určitě ruského, ukrajinského, polského, slovenského a vůbec jiného než českého původu?
Co to ti intoši stále melou? To si někdo skutečně myslí, že by vadilo Čechům, že jiní nejsou „praví Češi“? Což se pozná už podle jména? A třeba ve Francii je to docela problém?
Náhodně zvolme příklad: při volbě do parlamentu EU uspěli poslanci se jmény Fajmon, Škott(ová), Zieleniec, Roith(ová), Ransdorf, Stroz a Falbr. A ještě ten preferenčně zvolený žid Železný! A ta Zielencova čeština! A Remkova! Hrozná xenofobie u nás vládne, co? Ono i Pithart je takové typicky české jméno, že?! („Pit“ je německy a anglicky „jáma“ a „hart(d)“ znamená „tvrdý“.)
Prý naše národní vědomí přímo určuje, tvrdí pan Pithart, že musíme být „obklopeni", dle našeho mínění, samými nepřátelskými národy. To je zase další neuvěřitelná ptákovina! Kdo je podle autora přesvědčen, že je „obklopen nepřátelskými národy?? “ Češi?!? Kteří Češi? Se Slováky máme vynikající styky, přestože se odtrhli. Pokud si odmyslíme krátký nešťastný konflikt ze začátku dvacátého století, také s Poláky nemáme žádné problémy. Nehádáme se s Maďary a ti se hádají s kdekým. Ukrajinci zde žijí od dvacátých let dvacátého století po tisících a nechce se jim domů. Statisíce dalších jsou tu většinou tak patnáct let a už si kupují byty a domy. Ti asi taky domu nepojedou, co?! Od těch xenofobních Čechů. Chorvatsko je více než století naše přátelská celonárodní dovolenková zóna, a Chorvatů a Srbů je plná Praha a Plzeň a Brno…. .
Jo, jistě máme problémy. S některými Němci a Rakušany. Dané historicky. Ale to nejsou, vážený pane, „všichni naši sousedé“.
Prý je slovo „národ“ hlavním výrobkem našeho politického průmyslu. Tak to už není ani rána pod pás vlastnímu národu či lépe občanům vlastního státu, to je přímo intelektuální kopanec do rozkroku. Vytýkat Čechům, a to všem těm, kteří se dnes za Čechy dnes považují, ať jsou jakéhokoli původu, nesnášenlivý nacionalismus, je skutečně nechutné. Kde je jaký důkaz! Předložte ho laskavě! Ale konkrétně, ano?!
Jako politický národ – protože nejsme národem rodově-nacionálním, jak ukazují i výzkumy DNA, protože většina dnešních „našinců“ jsou potomci přistěhovalců, případně dobyvatelů a nepřátel od středověku dodnes - jsme přežili za posledních cca 200 let několikeré „národní“ a “státní“ zmrtvýchvstání. Od doby „národního obrození“, kde v čele obrozenců - Novočechů - stáli s potomky starých „Čechů“ často „echt Němci“ a pár Francouzů a Italů a jiných. Po pokusu o naše „národní a státní vyvraždění“ za druhé světové války (to, že příslušníci dvou „národů“, s kterými máme problémy dodnes, jsou totožní s těmi, kteří chtěli český a moravský prostor násilně poněmčit, není náhoda) a po dalším pokusu o „bolševickou internacionalizaci“ jsme znovu vstali, politicky i ekonomicky (až se to stydím tak nadneseně jako správný skeptický Čech napsat), jako „pták Fénix z popela“, víme?!
Není zde místa k rozebírání všech nesmyslů uvedených v článku. Stačí snad zmínit míchání názvů „Národní výbor“ a „Sbor národní bezpečnosti“ a „národní podnik“ jako údajné ukázky českého nacionalismu. Ostatně, dikce a logika těchto názorů ukazuje, že jsou převzaté ze zahraničí. Od lidí, kteří přesně neumí češtinu. Němčina je holt jinak stavěný jazyk i významově, že?! Původní autor toho hloupého tvrzení si například nějak nevšiml, že „Národní výbory" byly v celém Československu, tedy i na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku,A to včetně oblastí obývaných Ukrajinci, Rusíny a Maďary. Takže už z logiky nemohlo jít o žádný bojovný český nacionalismus.
Naše první politická strana v předminulém století, jak říká autor, měla skutečně v názvu slovo „národní“. Její konkurenti, čeští Němci, skutečně nepoužívali v devatenáctém století příliš slovo „národní“. Tehdy u nich bylo všechno „Deutsch“. Případně Österreich. Zato si to jejich političtí protektoři i oni sami s „národním“ socialismem vynahradili ve dvacátém století až dost. A v jeho jménu vyvraždili víc lidí, než bylo všech Čechoslováků dohromady. My jsme totiž nebyli od roku 1918 do roku 1993 žádní jen tak „Češi“. To jistě také. Ale hlavně jsme byli „Čechoslováci“. I naše československé jednotky se skládaly z dobrovolníků – národnostně z Čechů, Slováků, Židů, Ukrajinců, Rusínů a dokonce sudetských Němců. To je ale divný český nacionalismus, nemyslíte? Že tohle „opomene“ a neuvede v hodnocení vlastního národa vysokoškolsky vzdělaný vysoký ústavní činitel, to je dost děs!
Prý bychom měli raději používat slovo „státní“, to je takové moderní. No jak kde a jak kdy. U nás není slovo „státní“ skutečně v oblibě. Možná proto, že toto slovo používali hlavně nacisté. Viz například Státní policie, německy: „Geheime Staats- Polizei „ pro pana Pitharta také francouzsky - Police secrète d’Etat. Ovšem ani němčina nezavrhuje slova „národ“, jak ukazuje třeba následující citát z práce vypracovaný na Humboldtově universitě a uveřejněný na internetu: „Mit der Ankunft des stellvertretenden Reichsprotektors Reinhard Heydrich……. eine Entschädigung an die deutsche Staats- oder Volkszugehörigkeit bzw. an. . . (kompenzace pro německý stát, nebo etnický původ, nebo. . . ) A co takhle heslo „Ein Führer, Ein Reich, ein Volk“, vážený pane? To znělo západně od nás. V tomto směru jsme skutečně jiní, než „některé národy na západ od nás“. Tam si skutečně nemusíme brát příklad.
Pan místopředseda Senátu končí svůj článek opět, jak je u našich postkomunistických intelektuálů skoro pravidlem, výčtem našich českých údajných neschopností, chyb a vůbec.
No, já si myslím, že typickou malostí a ukňouraností trpí nikoliv snad český národ, ale hlavně naši intelektuálové přesně od roku 1938. To když se jim prvně zhroutil svět. A na sobě to přeci nenechají, za to mohou ti druzí! A mnozí vzývali Říši. Hned po válce, ale hlavně po roce 1948 v tom jenom pokračovali a zaměnili nacisty za SSSR. A vykládali nám, jak jsme jako národ malí, zbabělí, nehodní, závistiví, nevzdělatelní, bez rozhledu a vůbec budoucnosti, zřekneme-li se „opory těch mocných“ - Říše, SSSR, EU (nehodící se škrtněte). Důvod byl jasný. Každá diktatura či centrální moc si uzurpující skupina potřebuje zlomit své poddané! A platí za to. A dobře. No a tak dlouho to intoši vykládali, až tomu snad začali sami věřit. Sami malověrní, chtěli naočkovat malověrnost všem. EU není diktatura. Ale nedáme-li pozor, mohla by podle postojů panů Pötteringa či Cohn Bendita být.
Já si myslím, vážení postkomunističtí intelektuálové, že je spíše zázrak, že národ, který jeho humanitní špičky, povětšině levicového zaměření, trvale masivně a veřejně ponižují, pomlouvají a dehonestují, je v tak dobrém stavu, v jakém je. Tedy ve velice slušném a svobodném a tolerantním duchu. Sice je podle mne příliš levicový, ale to je věc názoru.
Zásadní je, že od nás se neutíká. Utíká se k nám. Praha nehoří, oproti Paříži a Athénám. V noci se dá chodit volně po ulicích. Narkomani jsou skutečnou minoritou. Byt první kategorie s vodou, koupelnou, WC a ústředním topením je standard. Automobilů máme víc než dost. Divadla jsou denně plná. Vydávají se a prodávají ročně miliony knih. Naši muslimové nepodřezávají své dcery za to, že nenosí šátky.
Jaký jsme tedy národ? Já myslím, že rozhodně lepší, než jak jej naši intelektuálové vykreslují. A hrozné je, že úplně zamlčují, že více než dvě stě let ve svém českém „tavícím kotli“ přetváříme svojí, možná „venkovskou a maloměšťáckou“ tolerancí všechny ty „cizí“ k nám příchozí. Slováky, Poláky, Italy, Rusy i Němce, dneska i Ukrajince a Vietnamce na „Čechy“.
Náš průmysl dává již 150 let práci statisícům „gastarbeitrů“. Od dob Rakousko-Uherska, přes první republiku, Protektorát (to tady pracovali mimo jiné Bulhaři a Italové), přes socialismus s tisíci Poláků, Vietnamců, Kubánců a dalších, až po dnešek. Na práci cizinců stojí sto padesát let značná část naší ekonomiky. A dávat lidem práci, učit je tak a vzdělávat, to je mimořádně záslužný počin. Jak praví Bible, že, pane senátore za KDU-ČSL?
A co mne hlavně těší, že mladí Češi (i ti postupně přeměnění ze všech lidí různých národností) už znají svět. Takže na tyhle kecy moc neskáčou. Těm tvrzením o „malosti a bezvýznamnosti“ lidé totiž věří jen v době, kdy jsou zavřeni za ostnatými dráty. A neznají svět. Ostatně trochu i díky nám, signatářům Charty, ty dráty padly. No a národ se změnil. Zaplať Pán Bůh.
To jsou paradoxy, co, pane senátore?
P. S. Zapomněl bych na Tatary a Uhry! Ti nám taky zanechali nejen Uherský Brod, ale také geneticky krásné štíhlé černovlasé holky. S vystouplými lícními kostmi a mírně šikmýma svádivýma očima. Potkáte je všude. Na Moravě i v Česku. Ty potomkyně asijských dobyvatelů. A těch „českých matek“ …
