Dle naší vlády jsou v současné „koronakrizi“ nejvíce ohroženou skupinou obyvatelé ve věku 65 a výše. Stejně jako já, mají i tito mí spoluobčané oproti jiným, mladším, značnou výhodu. Výhodu v tom, že oplývají značnými životními zkušenostmi, události roku 1989 je zastihly již ve značně dospělém věku, a mohou proto nezaujatě srovnávat. Výhodu v tom, že něco pamatují a dokáží se řídit „selským“ rozumem.
Přidám svůj pohled na tři naše důležité státní složky: vojsko, hasiče a policii.

Jako pamětníky nás naše média a ministři obrany dlouhá léta „krmili“ zprávami o světové jedinečnosti a kvalitě naší protichemické armádní jednotky se sídlem v Liberci. Jednotky, která neohroženě zasahovala a odhalovala nebezpečí tu v Kuvajtu, tu v Iráku či jinde.
Ptám se, kde je tato naše jednotka dnes. V kterých nemocnicích a domovech důchodců zasahuje a pomáhá, kde se využívá jejích jedinečných schopností proti pandémii, kde vrací občanům zpět to, co do ní ve formě svých daní za ta dlouhá léta investovali? Nebezpečný bioodpad z nemocnic svážejí hasiči! A víte, kam jej vozí? Na hasičské stanice!

Kde je a co pro naše občany v této složité situaci dělá ministr obrany Metnar se svými 25.899 vojáky z povolání a 3.236 záložníky (údaj z 17.1.2020)?
Kde jsou nasazeni naši vojáci, jak je možné, že dávno nejsou nasazeni místo neuvěřitelně přetížených hasičů?

Po přistání letadel s ochrannými prostředky z Číny bylo vidět, že náklad vykládají hasiči. Hasiči, kterých je v činné službě v celé České republice jen cca.7.000. Hasiči vykládali letadla, hasiči rozváželi zdravotní prostředky, hasiči stáli na hranicích na hraničních přechodech, hasiči rozvážejí testy na koronavirus po domovech důchodců apod.

Nepřestalo ani hořet, ani neustaly ostatní situace, ke kterým profesionální hasiči vyjíždějí. Hasiči slouží 24hodinové směny, jejich manželky a děti jsou 10 dní a nocí v měsíci odkázáni jen samy na sebe a neví, zda se jejich táta a manžel druhý den ráno ze služby vrátí živ a zdráv.
Hasiči jsou po zaznění poplachového signálu povinni vyjet z hasičské stanice nejpozději do 120 vteřin, a to ve dne i v noci. A tuto jedinou, skutečně akční státní složku zneužívá vláda pro hrubé manuální práce a jako kurýrní službu. Neuvěřitelné.

Neuvěřitelně se množí se počet udání na linku 158 na spoluobčany, kteří si dovolili nemít na veřejném prostranství či v přírodě na obličeji roušku. Policie hrdě oznamuje další a další desítky „pachatelů“, kterým byla vyměřena drastická pokuta 10.000 Kč či byli předáni k správnímu řízení s pokutou dokonce 20.000 Kč. Opravdu směšné to bylo u těch nudistů – nazí být můžete, ale musíte mít u rybníka na obličeji roušku.
Je alarmující, jak je policie v těchto případech aktivní, jak se udavačství opět stává noční můrou otravující ovzduší v naší společnosti. Jakou motivaci asi má člověk, který na ulici osaměle kráčejícího spoluobčana udává a z okna škodolibě sleduje, jak se policejní auto pod majáky řítí „zatknout zločince“, který široko daleko nikoho neohrožuje?

Policie dále nadšeně hlásí, v které obci či městě na udání „odhalila nelegální“ sledování televize u piva či pečení buřtů u ohně. Lidé začínají mít strach, návštěvy se tají, strach před udáváním, strach před nahlášením „orgánům“... Nepřipomíná vám to něco?
O oficiálním špehování populace přes mobily a platební karty ani nemluvě, ono to prý není špehování, ale trasování. Uplynul březen, kdy jsme si opět připomněli tragické události v naší vlasti po 15. březnu 1939. Tenkrát, v těch smutných letech, bylo také mnoho udavačů, „pro naše dobro“, a přesto se našlo i mnoho těch, kteří i pod hrozbou ztráty života nikoho neudali.

A dnes, dnes se udává za roušku? Dnes by už parašutisty asi nikdo neschoval.