Vola asi fackou nepředěláš, ale proč to nezkusit

Přestože jsem vždy chovala a chovám úctu k našim prezidentům, ne vždy se s nimi ve všem ztotožňuji. Například Miloš Zeman ještě v dobách, kdy byl důchodcem z Vysočin, pravil: „Facka není argument, stačí říct: Pane, jste vůl.“

Nejspíše je zřejmé, že tento blog bude o facce, kterou na zastupitelstvu Prahy 2 uštědřila paní Alexandra Udženija zastupiteli Danu Richterovi. Akce vzbudila patřičný rozruch. A tak například Václav Klaus mladší prokázal nedostatečný odhad vlastního poslaneckého klubu. Předpokládal totiž, že facku vlepí panu Richterovi dle jeho slov spíše milá impulzivní dáma, starostka Prahy 2 Jana Černochová. Autorku rány paní Udženiju pak Václav Klaus mladší do té doby považoval za mocenského hráče, vždy schopného kontroly.

Vzhledem k tomu, že se v problematice pěstních soubojů neorientuji, rozhodla jsem se inspirovat internetem. A tak jsem se například dočetla, že se ukrajinští poslanci servali hned na ustavující schůzi. Kličko, se nezapojil. Jednomu z poslanců bylo natrženo ucho. Další byli vyhozeni ze dveří a tyto byly uzamčeny. Vyhození zákonodárci však nelenili, sehnali autogen a cestu dovnitř si doslova propálili.

Jeden z kolegů mi včera vysvětlil, že Kličko, který se nezapojil, není strašpytel, ale předseda strany Udar (volně přeloženo Rána). A kdyby se Vitalij Kličko zapojil, ukrajinský parlament by možná nebyl usnášeníschopný. Jedná se o bývalého mnohonásobného profesionálního mistra světa těžké váhy v boxu. Ukrajinští zákonodárci nejdou pro ránu daleko, tři roky stará bitka souboje z parlamentu se dokonce dostala na stránky profiboxing.cz. V souboji, který údajně snesl i přísnější boxerská kritéria, si to rozdali poslanci Ivaščenko ze strany Vlast a Sobolev hájící barvy strany Svépomoc. V souboji vyhrál prvně jmenovaný, který, ač s rozbitým nosem, poslal posledním úderem svého soka do „downu“. Kolega mi opět objasnil, že poslanec Sobolev šel po tvrdé ráně na zem a byl „vypnut“. Jak vidno, i životem prověřený ekonom se má čemu přiučit. Zvláště pak, když jistý ukrajinský politik komentoval souboj následujícím způsobem: „Rvačky zástupců politických stran jsou asi poslední možností, jak se zviditelnit a prosadit. Není to sice efektivní, ale je to demokratické.“ No, nevím. Určitě ale vím, že s kolegyní Udženijou máme na demokracii a její prosazování (naštěstí) diametrálně odlišný názor.

Facky ovšem fungují i na domácí politické scéně. Například v roce 1995 trefil poslanec Josef Wagner (ČSSD) svého stranického kolegu Václava Grulicha. Pan Wagner budoucího ministra vnitra vlády Miloše Zemana asi „vypnul“, neboť pan Grulich strávil další dva týdny v pracovní neschopnosti a stěžoval si na bolesti páteře. V roce 2006 uštědřil na kongresu stomatologů poslední místopředseda federální vlády Miroslav Macek zezadu pohlavek tehdejšímu ministrovi zdravotnictví za ČSSD Davidu Rathovi. Následná bitka proslavila oba její aktéry celosvětově, v roce 2011 vyhlásil britský list The Guardian souboj Macek – Rath třetí nejhodnotnější politickou rvačkou na světě. A na podzim téhož roku nafackoval ministr financí Miroslav Kalousek jakémusi drzému mladíkovi.

Vraťme se ale k citátu prezidenta Zemana, že facku může nahradit nazvání kohokoli kastrovaným samcem tura domácího. Mimochodem, podle wikipedie je vůl ve srovnání s býkem méně agresivní, v případě volů z řad homo sapiens ovšem asi existují výjimky potvrzující pravidlo. A kolegyně Udženija podle všeho nevrazila facku zastupiteli Richterovi s cílem argumentovat, neboť proti hulvátství argumentovat nelze. Myslím totiž, že se jedná o boj předem ztracený. Spíše bych to viděla na facku z kategorie výchovných. Vola sice ani fackou nesjpíše předělat nelze, ale proč to nezkusit. Vždyť naděje umírá poslední.