Ale o pohlavku, jak řečeno, jsme se dozvěděli právě jen ze zpráv Primy. Nutno tedy uvážit, nakolik lze považovat jiné novináře za vzdělance, pokud neznají ani slovo pohlavek. Ačkoli čeština tak hezky dokáže rozlišovat mezi pohlavkem (záhlavcem, lepancem) a políčkem (kdosi dostal po líčku) čili fackou, jakož i dalšími druhy výměny názorů.
Internet sic tvrdil, že účastníci onoho akademicky vzdělaného shromáždění pana doktora Macka za ten pohlavek vypískali, ale všecky TV reportáže dotvrzují, že po mlasknutí pohlavku (záhlavce, lepance) se ze sálu ozval dost bouřlivý potlesk.
Zajisté je na pováženou, když (akademicky vzdělaní) gentlemani sahají k podobnému prostředku. Leč dávám v úvahu toto: kolik prostředků panu doktoru Mackovi po oné (jedné z mnoha) dobře promyšlené sprostotě pana doktora Ratha zůstalo? A ačkoli se jednalo zcela zásadně o spor vyprovokovaný vždy neakademicky uřvaným panem doktorem Rathem, a to do zcela privátní integrity pana doktora Macka a zejména jeho choti, mnohem povážlivější mi připadá reakce pana premiéra. Ten jednak převádí celou záležitost do sféry politického sporu, jednak tvrdí, že si pan doktor Macek měl na pana doktora Ratha počkat na chodbě. Myslím, že to (ostatně nejen tohle) dává mentalitě pana premiera známku nepříliš vysoké kvality.
Ostatně soudím, a to i při svém velmi pokročilém mládí, že kdyby se podobného hulvátství dostalo mně, neváhal bych jeho pachateli dát přímo do nosu. Neb jsou chvíle, kdy se ponížené slušnosti prostě jinak satisfakce nedostane. Již staré české přísloví praví cosi o tom, že pro hubu se má dostat pachateli na hubu. A věru, že u pana doktora Ratha pojmenování ústa jaksi nesedí. Ostatně, víme o tom, že i člověk nad jiné jemný a citlivý, jakým je pan režisér Menzel, neváhal použít v jisté záležitosti prut. Ačkoli se nejednalo o žádnou manželku, ale záležitost profesní, a to z oblasti naší kultury. K prutu sáhl zřejmě proto, že není natolik fysicky uschopněn jako pan doktor Macek, ale intelektuál uskupení subtilnějšího.
Tu větu o ponížené slušnosti a její důvodné obraně nemám ostatně ze sebe. Je z úst Jeho Ctihodnosti (The Honorable) soudce Kwietkowského u soudu ve městě Oak Park (stát Illinois), který mne právě těmito slovy roku 1974 zprostil obvinění, když jsem dal do nosu jistému pánovi (Čech, jak jinak) který na tancovačce (české, jak jinak) urazil moji ženu. Více škody než ta má rána do nosu ostatně pak napáchaly svými jehlovými podpatky na pánovi před hospodou, kam byl vynesen, dámy, které stačil urazit před tím, ale kterých se nikdo nezastal.