Pár dnů po té, co se začátkem října letošního roku sešel ve své restauraci Bořek Šípek s přáteli Michaelem Kocábem a Václavem Havlem, se první dva jmenovaní rozhodli odevzdat před fotoaparáty a kamerami novinářů na podatelně prezidentské kanceláře vlajku EU společně s otevřeným dopisem. V té médii vděčně citované korespondenci mne pobavila pasáž hodnotící postoj prezidenta Klause vůči EU:

„…Tato role je o to neúnosnější, že jsme se stali členem EU teprve nedávno, že jsme ještě nepřistoupili k schengenské dohodě, že nemáme společnou měnu euro a že rozhodně nepatříme mezi hospodářsky nejsilnější země…“

Takže, kdo má euro, přistoupil k schengenské dohodě a patří mezi hospodářsky nejsilnější země, podle Bořka Šípka, Michaela Kocába (a Václava Havla) vlajku mít nemusí, my ostatní, členové EU druhého stupně, ji vyvěšovat máme. Empaticky jsem se snažil pochopit vzájemný vztah mezi „společnou měnu euro“, vlající modrou vlajkou a realistickým postojem prezidenta České republiky. Bohužel se mi to přes veškerou snahu nějak nepodařilo.

Po přečtení sobotních LN, kde pan Šípek vysvětluje druhý díl hapenningu „Jak se za pomoci modré fangle na prvních stránkách novin objeviti“, jsem ale pochopil, že to ti tři umělci mysleli asi opravdu vážně:

„…Já to ale nedělám proto, že vlajka na Hradě musí nutně viset. Ale kdyby se náš pan prezident choval k EU tak, abychom byli dobrými partnery, tak je jedno, zda na Hradě visí, či ne…“

Takže jak pan Šípek upřímně potvrdil. Jemu a ostatním aktérům mediální performance je šumafuk jestli na Hradě ta vlajka visí, nebo ne. Nejde totiž o žádnou EU, jde o Václava Klause. U shora jmenovaných politiků-umělců se jedná o stabilní životní náplň.

www.angle.cz