Protivládní protesty testy proti vládě dne 17. listopadu jsou jejich aktéry prezentovány jako úspěch, jejich skutečné politické vyznění však již tak jednoznačné není. Nedokázaly počtem účastníků navázat na masovější demonstrace z jara letošního roku, i když mobilizační potenciál stále nelze podceňovat.

Dostat na náměstí kolem dvaceti pěti tisíc demonstrantů není v době politické apatie rozhodně zanedbatelné, nicméně schopnost jedné takové demonstrace ovlivnit vládu, která krátce před tím přežila hlasování o důvěře, je malá. Tisková zpráva iniciativy STOP vládě z 8. 11. měla titulek: "Předseda ČMKOS J. Zavadil: Referendum o této vládě bude 17. listopadu". Roli "referenda" však demonstrace nesplnila.

Katarze nespokojenosti velké části lidí s Nečasovou vládou se projevila již v krajských volbách a je pravděpodobné, že pro řadu lidí byl politický akt nejít volit nebo dát hlas parlamentním opozičním stranám ve volbách do zastupitelstev na delší dobu dostatečným manifestem jejich postoje. Úvahy o generální stávce zatím nepadají na úrodnou půdu, protože i řada lidí, kteří nesouhlasí s vládou a pracují v soukromém sektoru, se obávají důsledků stávky pro jejich vlastní firmy.

Jako problém se ukazuje i nejednotnost protestních iniciativ, která se projevila i na samotném Václavském náměstí. Spor iniciativy STOP vládě s menší iniciativou Skutečná demokracie, ukončený policejním zásahem, rozladil i některé dosavadní pravidelné účastníky protestů. V hnutí se navíc diferencují radikálnější a umírněné proudy.

Současně je patrný rozdíl mezi snahou o věcné přístupy k řešení aktuální situace a mezi ideologickými či zcela nepodloženými utopiemi až fantasmagoriemi. Tyto spory jsou nyní skryty pod razantní protestní rétorikou a verbálními protivládními výpady, snížily by však akceschopnost hnutí, pokud by mělo skutečně ovlivnit vytváření politiky v konkrétních sektorech.

Kontraproduktivní je snaha odpůrců dát hnutí "fašistickou nálepku", když např. senátor Kubera přirovnal aktivistku Alternativy zdola Ilonu Švihlíkovou k Hitlerovým fanatičkám. Tyto excesivní výpady přispívají naopak spíše k posílení hnutí. Když už mají být některé části protestního hnutí dávány do souvislosti s extremismem, měly by odpovědné státní orgány poskytovat informace o formách a míře infiltrace hnutí ze strany anarchistických, trockistických a leninistických skupin.

České protesty vykazují doposud i velmi malou míru evropeizace. V ČR v zásadě neproběhly akce y v rámci celoevropského protestního dne proti škrtům dne 14. 11. 2012, s tím, že "česká verze připadne právě na 17. listopad. Evropská tematika však na protestech v ČR byla zcela upozaděna, takže zatímco na španělských, portugalských či řeckých ulicích byla jedním z hlavních nepřátel EU, v ČR se do centra pozornosti demonstrantů nedostala.

Protestní hnutí v ČR však má přes výše uvedené problémy stále nezanedbatelný potenciál, který se ale bude snažit v plné síle využít až na jaře příštího roku, kdy opadne mediální zájem o prezidentské volby a až se projeví další dopady vládní politiky. Velké akce budou možná iniciátoři časově koordinovat i tak, aby se nepřekrývaly s důležitými sportovními událostmi.

Soupeřit o místo na pondělních prvních stránkách novin a o hlavní komentáře s českými vítězi Davis Cupu asi rozhodně nebylo v plánu organizátorů demonstrací ze 17. listopadu.