Výše zmíněný argument proti radaru, který byl vyvinut a bude postaven za peníze Američanů, je podivný. To zní stejně, jako bychom chtěli zrušit pojišťovny, které nás finančně zajišťují pro případy nepříjemných událostí a tragédií, protože to nedělají čistě pro naši ochranu, ale pro svůj zisk. Otázkou tedy není, zda to Spojené státy americké dělají pro své zájmy, ale jaké tyto zájmy jsou a zda je chceme podpořit.
Evropa je plná nejen amerických vojenských základen (SRN, Itálie, VB…), ale především kapitálu. Řada amerických firem zde působí, má zde svůj majetek a mnozí občané USA zde i pracují. USA se tak staly jakousi evropskou zemí, jejíž uzemí však leží mimo Evropu. Ochrana vlastních občanů a jejich soukromého majetku kdekoliv ve světě je jednou z hlavních priorit této světové mocnosti. Ve chvíli, kdy silně protiamerický Írán za podpory Ruska vyvíjí svůj jaderný program a kdy pracuje na balistické raketě Šahab 5, která již pohodlně dostřelí 4 000 km a ohrozí evropské státy, si nedovolí Američané tuto hrozbu podcenit. Útok jadernou nebo jinou zbraní hromadného ničení na kteroukoliv základnu USA v Evropě bude katastrofou pro celý kontinent, tedy i pro naši zemi.
Proč ale zrovna naše území? Články na internetu tvrdí, že antibalistická střela ničí balistickou raketu v zhruba v nejvyšším bodě dráhy jejího letu. Tedy asi v polovině. Copak střední Evropa leží někde uprostřed dráhy mezi Íránem a USA? Vlastně by měla ležet za prostředkem, protože rakety letí proti sobě a potkají se někde na cestě mezi základnami. Tento rozpor mi zatím nikdo nevysvětlil, takže se zdá, že radar a základna s antiraketami vlastní území USA chránit nebude. Jestli je naše poloha natolik strategická pro obranu evropského kontinentu neumím posoudit. Možná je to i narůstající antiamerickou náladou v západní Evropě. Spojené státy mohou očekávat, že my budeme vstřícnější.
Nabízí se ale další pohled: rivalita mocností. Rusko, jehož armáda se nachází v dezolátním stavu a ekonomika se až s nástupem Vladimíra Putina začala zotavovat z uzbrojení tehdejšího Sovětského svazu prezidentem USA Ronaldem Reaganem, začalo mít znovu mocenské ambice. Svůj vliv zvyšuje především ekonomickými prostředky – obchod s energetickými surovinami, budování ropovodů a plynovodů. Současně se objevují zprávy, např. od analytika CIA ve výslužbě Williama Lee, které upozorňují na porušení Anti-Ballistic Missile Treaty (smlouvy o ABM) ze strany Ruska ihned po podpisu. Rusko má obranný systém s 9 000 antiraketami s jadernou náloží, schopný ochránit asi 75% území Ruské federace, a stalo se tak jedinou zemí na světě, která má dnes funkční protibalistickou ochranu. Rusko si jako jediné může dovolit podniknout jaderný útok bez strachu z odvetného úderu. Přitom Anti-Ballistic Missile Treaty měla zaručit, že žádný stát nebude budovat protibalistickou obranu. Tím se každý vystavoval riziku odvetného úderu a spíš ustoupil od myšlenky využít balistické střely k útokům. To však neplatí v případě fanaticky věřících autoritářských vládců, kterým stojí za to zemřít spolu se svými bližními ve jménu zabití aspoň několika odpůrců jejich víry. USA proto nakonec preventivně od smlouvy o ABM v roce 2001 oficiálně odstoupily a systém od té doby vyvíjí. Před tím vytvářely protivzdušnou obranu v souladu se smlouvou o ABM.
Není divu, že se USA snaží svou pozici vylepšit. Podporováním vstupu některých bývalých zemí Sovětského svazu do NATO a rozmisťováním jednotek na uzemí spojenců chtějí dosáhnout obklíčení Ruské federace. Jak jsem výše zmínil, ruská armáda se přes technickou vyspělost nachází v tak špatném stavu, že by zřejmě nebyla schopna plně čelit odvetnému útoku USA ze všech stran. Radar v Česku a polská základna, ale i radar na Kavkaze, je další přiblížení jednotek USA k hranicím eurasijské mocnosti. Proto se Rusko brání. Nejedná se o obavu z přímého ohrožení jeho území, ale o odpor vůči strategii USA sevřít Rusko do kleští a mít kontrolu. Navíc jsme v srdci Evropy a díky naší strategické poloze budeme vždy předmětem zájmu všech mocností. Rusko nechce připustit, abychom se definitivně přiklonili k USA, má s námi své úmysly.
Pokud zapojení do americké strategie odmítneme, musíme si položit zásadní otázku: jak ochráníme naši vlast proti balistickým raketám? Že nám nyní útok nehrozí, nevypovídá nic o budoucnosti. Jestli autoritářský a teokratický Írán vyvine jaderné zbraně, započnou nové závody ve zbrojení. Írán nebude hrozbou jen pro demokratický Izrael či americké základny v dosahu. Perský a šíitský národ bude vnímám jako hrozba i pro arabské sunnitské státy. Očekávejme pak vývoj zbraní i od Egypta či Saúdské Arábie. A myslíte, že Turci zůstanou pozadu? A co ostatní? Eskalace napětí, zvýšené množství zbraní hromadného ničení a celková atmosféra zapříčiní, že silně vzroste riziko získání jaderné balistické střely některou teroristickou skupinou. Nebude potom pozdě bycha honit? Dnes už víme, že Fidel Castro opakovaně po Nikitu Chruščovovi požadoval, aby dal rozkaz k útoku jaderných raket z Kuby, i kdyby to mělo za následek likvidaci Kuby jadernými raketami USA. Castro by klidně Kubu obětoval. Stačí jeden takový šílenec s jadernou raketou v rukách…
Takže: jaké máme alternativy? Radar NATO? Faktem je, že používání radaru by nebylo závislé na výsledku voleb v USA. Abychom ale mohli postavit radar patřící NATO, museli by se do jeho vybudování finančně zapojit všichni spojenci a to je v současnosti nepravděpodobné. Radar EU už vůbec nevidím reálný. Jeden stát ho bude při současných pravidlech vetovat a bude vymalováno. Zbývá asi poslední možnost: radar český. Bohužel o této variantě jsem žádné informace nenašel. Je potřeba vědět, kolik by stál nákup technologií, výstavba, jak moc bychom se zadlužili a o kolik by musely vzrůst daně fyzických osob a případně klesnout sociální dávky, abychom si tu obranu mohli dovolit. Pak můžeme říci, zda radar americký nebo český. O tom, že žádný, může v současném světě přemýšlet jen blázen. Nebo se necháme chránit z britského či jiného území?
Až budeme rozhodovat o radaru, měli bychom mít všechny argumenty vyjasněny a všechna fakta zjištěna. Jen tak můžeme říci, jestli podpoříme USA v jejich zájmech a oplatou nám bude přínos v podobě ochrany našeho území, nebo jsme ochotni urvat si od úst ve prospěch českého radaru. Již exministr Jaroslav Tvrdík zvažoval nabídnutí US protiraketové základny u nás výměnou za ochranu vzdušného prostoru americkými stíhačkami ze základny v Německu. Při rozhodování mějme na mysli, že Spojené státy nejsou jen prezident George Bush ml. a jeho administrativa, s níž nemusíme souhlasit. USA jsou především demokratickou mocností. Jejich hodnoty nejsou v opozici proti našim. A historická zkušenost ukazuje, že na rozdíl od nás Evropanů jsou Američané vždy připraveni svobodu hájit – a nejen tu vlastní.