Je to zvláštní a poněkud neobvyklé, leč nedávno jsme se bavili u piva o zodpovědnosti. Přišel s tím jeden z našich kolegů, který citoval nějakou agenturní zprávu. Ta uváděla, že enormně roste počet případů, kdy staří rodiče, důchodci, se zadlužují nad své poměry - jen proto, aby mohli splnit přání svých potomků. Přání bohužel velice nereálná vzhledem k příjmům oněch seniorů. Zpráva uváděla například případ ženy, která již řadu let ze svého důchodu živí svého nic nedělajícího padesátiletého syna. Mnozí staří lidé se posléze stávají oběťmi advokátů a exekutorů, přicházejí o bydlení či o cennosti, které během svého života získali.

Je zajímavé, že všichni spolustolovníci reagovali téměř stejně. A co dělá stát, proč jim to nezatrhne. Z čehož lze usoudit, jak je v nás stále silně zakořeněn systém socialistického státu, který nás vychovával v tom smyslu, že všechno zařídí za nás výměnou za naši loajalitu, tedy v podstatě za náš souhlas s naší nesvobodou.

Bohužel, žádný orgán státu nemůže zasahovat tam, kde lidé konají nezodpovědně a ke své vlastní škodě. Vztahy mezi generacemi jsou interní záležitostí jejich účastníků a my můžeme maximálně konstatovat, že se někteří lidé ke svým rodičům chovají jako hyeny. Můžeme to veřejně odsoudit, případně obecně pranýřovat, avšak to je asi tak všechno, co můžeme. Představa, že stát v takových příležitostech vyšle policii nebo nějaký občanský komitét, aby konal, je pochopitelně absurdní.

Přesto se ale mnozí účastníci této naší hospodské debaty přimlouvali za radikální řešení organizované nějakou formou účasti státu.

Stále ještě nám bohužel do krve nepřešlo, že svoboda, které se nám po roce 1989 dostalo, nespočívá pouze v tom, že mohu svobodně a beztrestně vyjádřit názor, že někdo - člověk nebo partaj - dělá něco špatně či velice nezodpovědně.

To sice můžeme, někteří to také dělají, avšak jako projev svobody by to bylo velice málo. Základním atributem svobody každého z nás je především odpovědnost. Odpovědné jednání každého z nás spočívá také v tom, že si umím vyhodnotit, v čem tato forma mé osobní a naší společné svobody spočívá.

Jestli někdo zneužívá a doslova vykořisťuje své rodiče, je nezodpovědný lump. Navíc velice nesvobodný. Problém je v tom, že si svou nesvobodu neuvědomuje. Abych byl dobře pochopen – nelze mít nic proti tomu (naopak), když se rodiče zcela dobrovolně rozhodnou věnovat mladým dům a odstěhují se do nájemního bytu. Nebo když jim věnují část svých úspor atd. atd. Nemělo by ovšem dojít k radikálnímu snížení životní úrovně oněch dárců. Spíše naopak, děti by se měly postarat o to, aby jejich rodiče žili i po snížení příjmů (odchod do důchodu) na přiměřené a hlavně důstojné životní úrovni.

Já vím, že je to nošení dříví do lesa, protože kdysi tohle fungovalo daleko lépe. A o tom jsme se také při tom pivě bavili. Později dal jeden z kolegů k lepšímu historku, kdy na poradě vedení jedné firmy se jeden z účastníků rozčiloval nad tím, že se jeho osmdesátiletí rodiče rozhodli použít své úspory na cestu do Mexika. „Co tam, proboha, v jejich věku budou dělat?“ rozčiloval se. Nejhorší bylo, že mu na to všichni ostatní přikyvovali.

Ano, můžete uvést desítky či stovky případů zcela pozitivních. Jenže statistika případů zcela opačných je smutná a ošklivá. Ono to naše zcestné myšlení, že by měl v takových případech zasahovat stát, je bohužel vlastní i politickým stranám, zejména těm, které sebe samy (bůhvíproč) označují za levicové. Proto stát pod jejich vedením mhouří oči nad tím, že vychytralí podnikatelé zneužívají sociální bídy lidí například v oblasti bydlení, a sociální příspěvky zasílá automaticky na konta těchto kořistníků. Proto přimhuřují oči nad přiznávanými tuzemskými i evropskými datacemi, které slouží k nespravedlivému obohacování jednotlivců (například některých majitelů hotelů a penzionů), proto stát podporuje různé formálně hezky vypadající projekty za miliony, jejichž jediným výsledkem je jakási pochybená rekvalifikace několika desítek uchazečů o zaměstnání, o systému a ekonomické podstatě tak zvaných rekvalifikačních kurzů pro nezaměstnané se radši nezmiňuji. O rušených poplatcích za různé služby je zbytečné psát, protože veřejné mínění je v tomto směru na straně tzv. levicově smýšlejících politiků.

Všechno to omezuje naši zodpovědnost. A bohužel přispívá i k naší nesvobodě. Jakkoli to na první pohled není patrné.