Jako každoročně, konaly se také letos vzpomínky na VŘSR, tedy Velkou říjnovou socialistickou revoluci, která v dějinách vynikla tím, že nebyla ani velká, ani říjnová, ani socialistická. Revoluce to byla, snad, nebyl-li to puč.

Letos na toto téma vyšlo “Stanovisko VV ÚV KSČM k 90. výročí VŘSR”. 46. schůze Výkonného výboru ÚV KSČM přijala stanovisko k 90. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku, která prý otevřela cestu k budování alternativního, nekapitalistického společenského systému.

Když vynecháme obvyklá klišé a historicky dávno překonané omyly, jako třeba že VŘSR byla revolucí proti carovi, obsahuje Stanovisko některá podivuhodné přiznání.

“Společenský systém, který vznikl na základě VŘSR, trpěl v těchto historických podmínkách i mnoha nedostatky a deformacemi. V dlouhodobém soutěžení nedokázal nový systém udržet krok s některými podstatnými stránkami vývoje společnosti, které kapitalismus zvládal díky svému značnému vývojovému náskoku lépe (ekonomická efektivnost, rozvoj vědy a techniky, formální politické svobody a účinná motivace lidí). Došlo ke zbytečné perzekuci mnoha nevinných lidí, včetně stoupenců nového systému a zasloužilých revolucionářů.

V důsledku působení objektivních, vnějších i vnitřních příčin i subjektivních chyb, zejména skutečnosti, že SSSR jako jediná světová supervelmoc podporovala boj za spravedlivější společenský řád za cenu vlastního ekonomického vyčerpání, historicky první pokus o socialismus podlehl v evropských zemích tlaku kapitalismu.

Kapitalismus zvítězil ve studené válce a na toto své vítězství ihned reagoval tím, že se postupně zbavuje všech mechanismů zmírňujících procesy agrese a vykořisťování. Pád bipolárního světa otevřel cestu ke globální dominanci imperiálních USA a k obnovení procesů intenzivní militarizace. Za podpory nadnárodních monopolů začal triumfující kapitalismus odbourávat i pozůstatky sociálního státu. Zesílil boj o kontrolu světových zdrojů surovin.

KSČM si dobře uvědomuje nedostatky první formy socialismu a hluboce lituje tragických obětí s vývojem tohoto systémů souvisejících.”

Jsou to vesměs prázdné řeči, ale trochu to vypadá, že se komunisté za svou minulost omlouvají, I když ne moc. Také se dost vymlouvají. Sociální stát je dnes mnohem účinnější než za socialismu, intensivní militarizace jako za socialismu se nekoná, vykořisťování bylo intensivnější za socialismu, jen se o tom nesmělo mluvit, ale z práce všech se živily obrovské parasitní mechanismy útlaku a straničtí papaláši. Tohle si soudruzi nepřipouštějí, a nepřipouštějí si ani, že jejich privilegia skončila a nikdy se nevrátí.

Stačí se trochu rozhlédnout a podívat se na nynější straníky zblízka. Jsou to vesměs přestárlé trosky, ubožáci, kteří vzpomínají, jak si kradli do kapsy a jak se jim hrnuly úplatky, jak byli bezpeční ve svém křiváctví, protože byli privilegovanými kádry a nikdo na ně nemohl. Jak nám vládli rukou pevnou a nelítostnou, leč nespravedlivou.

Dnes jim chybí, že už jim nechodí obálky samy do kapes, že jejich děti neměly problémy se školami, že měli vše ve svých přednostně zásobovaných obchodech! Ach bože, těm se žilo, když se lidé před nimi plazili!

A tak vzpomínají a kalí vodu. Když si strana rozdělovala majetek národa, mnozí z nich zbohatli. Disident biskup Václav Malý nedávno říkal v televizi, jak potkává zbohatlé estébáky, kteří se pyšně nosí po Praze. Má pravdu.