Petice vědců volá po tom, aby se společnost, politici, média i veřejnost zbavili iracionálního strachu a „ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.“

Aby média informovala „pravdivě a s chladnou hlavou, nešiřte vykonstruované senzace a paniku. Svoboda slova patří k tomu nejcennějšímu, co máme. Užívejte ji zodpovědně a citlivě. Historie učí, že strach plodí nesvobodu. Svoboda slova, zneužitá ke lži a očerňování nevinných, zabíjí sebe samu.“

A prosí veřejnost, každého jednoho z nás, „o opatrnost v soudech a kritický pohled na svět! Své názory musíme stále znovu konfrontovat s fakty, s vlastním svědomím i obyčejným selským rozumem. Jen tak nepodlehneme primitivním pudům a zůstaneme důstojnými bytostmi obdařenými svobodnou vůlí.“

Nevyčítám signatářům, že jejich petice „neagituje za konkrétní kroky“. Vyčítám jim, že volají po diskuzi, ale již předem odsuzují ty, kteří do diskuze vstoupí s názorem odlišným od toho, který média, politici a oni sami označují za „neodpovídající realitě“, jako xenofoby a šiřitele iracionálního strachu.

Zdá se jim, že „politici a média, místo toho, aby prokázali charakter a zodpovědnost, často mlčí a dávají tak šíření strachu a nenávisti prostor, a mnohdy se ho dokonce aktivně účastní v honbě za sledovaností či popularitou“.

Není třeba diskutovat, vysvětlovat, vyvracet. Je nutno „nedopřát sluchu“.

Neexistují obavy a už vůbec ne oprávněné obavy.

Existuje jen iracionální strach, nenávist a xenofobie. A nesmím zapomenou „primitivní pudy“.

Je to divná „diskuze“ v jejich pojetí: musíme souhlasit a podporovat jen jejich názor. Vše ostatní je „xenofobie a šíření iracionálního strachu”. Jsme vyzýváni k diskuzi, které se nesmíme zúčastnit, protože naše názory jsou iracionální a nesmí se jim dávat prostor.

V televizní debatě o petici v „Událostech a komentářích“ vystoupili profesoři Šlerka a Sokol. Nevím, proč byli dva, zněli zaměnitelně, říkali totéž a nemá cenu popisovat, co říkali - stačí si přečíst petici. To, co zaznělo v televizi, je stanovisko jejích autorů a signatářů - oponenti nebyli přizváni. Asi aby se nešířil iracionální strach.

Strach. Nemluví se o „obavách“, tím méně pak o „oprávněných obavách“, muselo by se pak mluvit o jejich příčinách a musely by se ty příčiny nějak popsat. A to by nebylo „racionální“. A tak se mluví o „strachu“, páni filosofové nám vysvětlí, že strach je negativní, emocionální, xenofobický a veskrze zavrženíhodný.

Pokud máte obavy, obelháváte sami sebe, je to ve skutečnosti strach a rychle se ho zbavte, je to strach, co ohrožuje naší společnost.

Obavy mít nesmíte. Stejně jako je nesměli mít Karel Čapek a Thomas Mann. A nebyly to jen obavy. Čišel z nich přímo strach. Oprávněný strach.

Obávali se toho, co přicházelo z Německa, a jejich strach zřejmě způsobil tu katastrofu, která pro Německo, pro Evropu a pro svět následovala.

Já racionální diskuzi neodmítám, naopak volám po ní a přeji si ji. Ale pokud začne tím, že jsem xenofob, media mi nemají dávat prostor a politici mi nesmí naslouchat, pak skutečně nevím, o čem ta diskuze bude.

Můžeme ji rovnou přeskočit a uskutečňovat sen pánů profesorů o společnosti racionálně a hlavně jednotně myslící a všeobecné dobro s láskou konající.

O tom, co je racionální, budou rozhodovat oni. Do té doby, než budou smeteni buď těmi hrozbami, kterých se obáváme my, kteří máme „iracionální strach“, nebo demagogy vyvolávajícími skutečnou xenofobii a nenávist.

Jejich čas teprve přijde.

Bohužel, v obou případech bude i má svoboda a můj život ve společnosti, jak ji znám, v ohrožení.

Ale nejlépe to shrnul jeden čtenář na sociální síti.

Dovolím si jej parafrázovat:

Nemyslím si, že nejlepší způsob, jak vyřešit problém, je popřít, že existuje.
Nemyslím si, že nejlepší způsob, jak uklidnit několik milionů zneklidněných, je ignorovat nebo bagatelizovat jejich obavy.
Nemyslím si, že nejlepší způsob, jak oslovit společnost, je oslovovat ji jako partu zbloudilých hlupáků.

Už je trochu moc té nabubřelosti „morálních autorit“ a jejich povýšených petic a epištol. Jejich pocitu výjimečnosti a nadřazenosti, jejich pohrdání těmi „obyčejnými lidmi“, s jejich „iracionálním strachem“ a jejich „primitivními pudy“.

Trochu pokory by neškodilo, pánové a dámy.

A neškodilo by otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Na jih, na problémy, které mají Itálie a Řecko. Na západ do Německa, do Francie, do Calais. Na východ do Maďarska. Na sever do Švédska.

Pořád ještě nechápete, při vašem vzdělání, že existuje problém a z čeho mají lidé oprávněné obavy?