SPOLEČNOST: Pejsek a kočička slavili
Nejdříve šli na Národní třídu. Tam je zastavili muži s anténami u ucha.
„Dál se nesmí,“ řekli jim. „Dál už jsou jen zástupci lidu a stojí tam ve frontě a čekají, až na ně přijde řada, aby mohli přednést projev na téma obnovy demokracie u nás.“
Pejsek s kočičkou šli tedy po nábřeží až k Palackého pomníku. Hezky ostříhaný mladý muž se zaradoval, když viděl trikoloru na jejich krku, a zvolal: „Čechy Čechům! Nic než národ!“ „Nazdar,“ řekli pejsek a kočička. „Heil Hitler!“ odpověděl jim.
Pejsek se podivil. Pak si všiml, že ti lidé u Palackého pomníku něco nakládají do rakve. Napadlo ho, že tam asi ukládají ten starý režim, který padl 17. listopadu 1989.
„Tam ukládáme demokracii a svobodu slova,“ vysvětlil mu ten slušný chlapec. Už se ale neusmíval, dokonce se mračil a pejska se zeptal, jaká je rasa. Velmi ho rozčílilo, že to pejsek neví.
„Tak ty jsi nejspíš nějaká nečistá rasa! Juden raus!“ vykřikl a pejska by nakopl, kdyby včas neuhnul. Pejsek s kočičkou z toho byli zmateni a jejich zmatek ještě vzrostl, když opodál uviděli shluk lidí s rudými prapory nad hlavou a odznaky s Leninem na klopě. Nejdřív si mysleli, že tam televize dělá filmovou rekonstrukci února 1948, jenže pak přijela policie s obrněným autem a vodním dělem a ti mladí lidé na policisty házeli kameny a policisté se do nich pustili a mlátili je gumovými obušky.
„Tak přece jen komunisté dostávají co proto,“ poznamenala kočička. „To nejsou komunisté, kočičko,“ vysvětlil jí jeden pán, co šel kolem, „to jsou anarchisté. Komunisté jsou na Václavském náměstí.“„Aha! A lidé jim tam vyčítají, co všechno udělali, a cinkají na ně klíči!“„Jen se tam běž podívat,“ ušklíbl se ten pán. A pejsek s kočičkou tedy šli a došli na Václavské náměstí a tam byl kdekdo, komunisté i nekomunisté a taky lidé, které komunisté před 17. listopadem 1989 honili a zavírali, a všichni byli rozčilení a křičeli, že je demokracie ohrožená.
Pejsek se k nim hned přidal, protože sleduje denní tisk a ví, že Korea odpálila atomovou bombu a Rusové zkoušejí nové rakety a v Íránu se chystají atomovou bombu vyrobit. Křičel tedy s ostatními, že je demokracie ohrožena, až ho musela kočička zatahat za tu žížalu, kterou mu zašila kapsu.
„Buď zticha, pejsku! Ti lidé neprotestují proti atomovým bombám a raketám. Oni křičí, že nechtějí radar, který by nás měl před raketami a bombami varovat a chránit!“
Pejsek se zděsil, že se připletli do vůbec nejpodivnějšího shromáždění, a na kočičku mrknul a utíkali domů, aby oslavili 17. listopad ve svém domečku.
Jenže před domem se ukázalo, že kočička tím horlivým škubáním žížalu vytáhla a tou dírou pejskovi vypadly klíče, a pak zámečník, který by jim uměl odemknout, slavil 17. listopad v hospodě a nechtěl nic dělat, protože se to kvůli daním nevyplatí. Nakonec se ale do domečku přece dostali, kočka vlezla dírou, pes oknem a zařekli se, že příště slavit nepůjdou, protože taková kočičina je pod psa.
LN, 19.11.2007
