Kdo je Pažout? No přece ten z Macha a Šebestové - Horáček a Pažout, vzpomínáte?

A proč tu mluvíme o tajném rozvodu? No protože Pažout je díky onomu večerníčku osoba veřejně známá a veřejnost přece má právo na informace. Tvrdí novináři.

Tuhle jsem u holiče natrefil na nějaký hodně pestrý časopis a autor článku tam lamentoval, že se známá zpěvačka a známý hokejista tajně rozvedli. Nedali nic vědět a najednou to bylo, představte si! Dokonce ani nezveřejnili smlouvu o majetkovém vyrovnání, lumpové. Před několika lety jsem zase v těch novinách, co se blýskají, narazil na titulek „Karel Gott přistižen v nemocnici“. Doslova tak to tam stálo. Pátral jsem v textu, při čem že byl Mistr přistižen. Vykrádal noční stolky? Osahával sestřičky? Ne, byl u lékaře. A byl přistižen, jak odchází z nemocnice. A nic neřekl předem. Veřejnost má právo na informace.

A tak se plácáme od extrému k extrému. Druhým extrémem je GDPR (vyslovuji to pí ár dý í el). Po podnicích a školách jezdí vykladači a kontroloři, kteří vysvětlují nejasnosti kolem těchto čtyř písmenek a bdělým okem pátrají po prohřešcích. Tuhle jsem četl v Učitelských novinách článek od jedné takové kontrolorky: Učitelé prý začerňují na fotkách obličeje dětí, jejichž rodiče nedali souhlas s focením, třebaže to prý nemusejí dělat. Zato, ó hrůza, titíž učitelé nechávají na webu informace, který žák chodí do kterého kroužku nebo jakou samostatnou práci zpracovává! Na naší škole jsme zase dostali pokyn: Opovažte se nechat na stole opravené podepsané písemky! Co kdyby si třeba taková uklízečka přečetla, že Moravcová dostala dvojku z biologie? A někde to řekla dál, no? Víte, co by se mohlo stát?

Já vím, GDPR je v podstatě celkem rozumná věc, pokud se na ni jde s rozumem, a reagovat nějakým švejkováním nemá smysl. Úředník má totiž stejně v popisu práce nemít smysl pro humor. Ale život je jinde. Při posledních rodičovských schůzkách jsem nevěřícně zíral. Tři rodičové si tam vzájemně povídali o nemocech svých dětí. Když jsem to slyšel já, mohl to slyšet i kdokoli jiný. A běda mi, třikrát běda, kdybych se do téhle debaty zapojil - GDPR! Ale takhle to bylo v pořádku.

Nezbývá než zavzpomínat na svět dávných pavlačových a návesních drben. Celá ulice hned věděla, že ta z druhého patra je nepořádná, že ten podnájemník z podkroví si tam tajně vodí slečny. Anebo taková slečna Marplová od Agathy Christie - celé městečko vědělo o každém všechno. No řekněte, nebyly to idylické doby, než se místo pavlačových drben objevily uliční výbory KSČ?

Já vím, taky se objevovaly pověsti kolem Divé Báry a občas pomluva přivedla žebráka na mizinu. Ale to teď na asociálních sítích máme také a kontroloři GDPR s tím nic nesvedou. Záleží jen na poměru pomlouvačů a očerňovačů k těm normálním. Anebo na poměru bulvárních zpráv k těm normálním. Když si zapnete zprávy na tom kanále, co se jmenuje jako jeden typ hvězdy, dozvíte se v půlhodině o pěti bouračkách, třech požárech a o dvou soudech s vrahy. O zrekonstruovaných budovách, zajímavých výstavách nebo o poctivých nálezcích a zdvořilých řidičích autobusu se nemluví. A to dříve ty drbny také zvládaly.

Tak si říkám, že by celé GDPR mohlo tiše usnout věčným spánkem a místo toho, kdo nějaký údaj zveřejní, by se měli trestat ti, kdo takovou věc zneužijí. Nejlépe pokutou a veřejnými pracemi. A zprávu o takovém trestu zveřejnit. Třeba v tom blýskajícím se deníku nebo v oné hvězdné televizi.