Jeden ze zakladatelů festivalu Open Air v Trutnově pozval bývalého hlavního pohlavára komunistů k účasti na letošním ročníku. Tahle recese má však trochu hořkou příchuť.

V krátkém videu, kolujícím na sociálních sítích, zve Martin Věchet bývalého generálního tajemníka KSČ k účasti na letošním Trutnoff Open air festivalu. Na případnou Jakešovu účast reagovali již legendární Plastici a další kapely odřeknutím svých vystoupení. Je docela možné, že letošní festival nakonec vůbec nebude.

Na podobnou aktivitu pořadatelů lze mít různý náhled. Martin Věchet argumentuje tím, že podobných absurdit je ve hrách Václava Havla (čestného náčelníka festivalu) přehršel a že pozvání bývalého hlavního komunisty na událost, kterou kdysi příslušníci SNB a StB rozháněli, by bylo zajímavé a ve smyslu Havlových děl. Zdá se však, že jiní protagonisté mají ještě aspoň zbytek dobrého vkusu a zejména historickou paměť.

Prezentovat Milouše Jakeše jako jakéhosi neškodného staříka je velmi ošidné, byť se o to média v posledních letech starají. Pravidelně je v televizi na prvomájových oslavách své strany, kde rozdává úsměvy a projevy stále velebící epochu, kdy vše bylo růžové (pardon - rudé). Ve svých projevech lituje, že málo zavíral „skřeta Havla“, věznění politických odpůrců považuje za jejich osobní volbu a komunismus - onu úchylnou kolej lidských dějin - považuje za správné společenské zřízení.

Je třeba stále připomínat, že byl účastníkem odporného kapitulantského podpisu tzv.“moskevských protokolů“, kdy komunisté na 20 let zaprodali zemi ruskému imperialismu bažícímu po světovládě, kdy se z naší země stala nástupní zóna útoku směr Mnichov. Je třeba stále připomínat, že v době, kdy byl členem ústředního výboru strany, bylo slušným lidem bráněno ve vlastní seberealizaci, byl jim odpírán kariérní postup a dětem přístup na vysoké školy. Je třeba rovněž připomenout, že v době, kdy byl hlavním komunistou, zemřel ve vězení Pavel Wonka, který se „provinil“ samostatnou kandidaturou do Federálního shromáždění. Rovněž za doby jeho panování byli v tzv. Palachově týdnu na Václavském náměstí mláceni lidé, kteří požadovali naprosto základní lidská práva. I poslední výron bolševického běsnění - tedy bití dětí obušky zfetovaným pohotovostním plukem SNB na Národní třídě - mu jde na vrub.

V každé normální demokracii by byl dávno ostrakizován (ve smyslu řecké demokracie vyhnán ze společnosti mimo ni do osamění), v modernějším pojetí by patrně stále ještě lepil pytlíky na Mírově. V současné slabé demokracii se mu zřetelně dobře daří (jistě využívá ty nejmodernější výdobytky lékařské péče, na niž za doby jeho panování mohli „proletáři“ zapomenout).

Ve světle uvedených dat patří Milouš Jakeš maximálně na tribunu x-tého sjezdu Korejské strany práce, kde může spolu s Kim Čong-unem rytmicky plácat do rytmu tančících poddaných a mít ve tváří slastný strnulý výraz. Do svobodomyslné společnosti, kde je normální pluralita názorů, kde se zločiny komunismu pojmenovávají správným označením a nikoli matoucími eufemismy, tento jedinec nepatří. Mám obavy, že pokud by se na festivalu v Trutnově skutečně objevil, musela by mu být přidělena ochranka.

Nicméně - pokud by byla celá v zeleném, měla na hlavě bílou helmu a v ruce bílý obušek, tak by možná cosi došlo i Milouši Jakešovi.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora