Šéf protikuřácké kampaně s cigaretou v ústech. Podnapilý dopravní policista strkající vám do úst měřič alkoholu. Ortodoxní Žid pochutnávající si na vepřovém koleni. Těhotná římskokatolická jeptiška.

To je něco, co by nemělo být. Stejně jako prezident hovořící vulgárně v živém rozhlasovém vysílání. Lhostejno, zda ve veřejnoprávním či soukromém.

Proč by se hlava státu neměla vyjadřovat tak, jak jsme slyšeli v nedělní (2/11) relaci Hovory z Lán? Důvodů bychom shromáždili jistě víc, já nabízím do diskuse na toto téma jeden.

Výchovný.

Každá slušná rodina vychovává své potomky, syny, dcery a vnoučata k nějaké obecné slušnosti. Ke slušnému chování a k nevulgárnímu vyjadřování.

Ne že by zdrojů pro vlastní zásobu sprostých slov neměly děti ve školním věku kolem sebe dostatek, ale musí mezi ně patřit také prezident republiky?

Nemám v úmyslu jeho lánský exces přeceňovat, nicméně jde o věc principu.

Zkuste si představit, že se pokusíte vlastní dítě umravnit, když si přinese „z ulice“ nějakou tu vulgaritu a mimoděk se doma „zapomene“. A vaše ratolest opáčí: Ale tati (mami), kde žiješ? To je normální, takhle dnes mluví i prezident. Říkali to v televizi a bylo to na internetu. Tak „vo co gou“?

Co dodat? Snad jen: Děkujeme, pane prezidente. Hodně jste všem, komu není lhostejné, jak se v této zemi mluví a jak mluví jeho děti, pomohl. Jen tak dál. Ostatně – v Ústavě se o kultivovaném jazyku hlavy státu nic nepíše a k čemu udržovat nějaké idiotské obyčeje, že?

Do budoucnosti abychom my, kdo si myslíme, že čestina není jen jazykem dlaždičů a prostitutek z E55, hleděli s obavami. Čím nás asi přímo zvolený prezident překvapí příště?

Tytam jsou doby, kdy vrcholem „vulgarity“ Hovorů z Lán bylo slovní spojení blbá nálada. To ale sloužil ve funkci prezidenta guru všech právdoláskařských exotů – Václav Havel. Od té doby se mnohé změnilo. Dnes se prezident demokratické České republiky jezdí učit do komunistické totality, jak stabilizovat společnost. Nevím, kolik lekcí bude od čínských soudruhů potřebovat, ale pokud jde o stabilizaci prezidentského jazyka na úrovni nejspodnějších pater žumpy, zaslouží uznání. Dělá pokroky hodné premianta. Zdá se, že od bonmotů ke sprosťárnám je vzdálenost kratší víc, než jsme si dosud mysleli.

Inu, jeden se má stále co učit.