I když se vám můj titulek může zdát přehnaný, dal bych za jeho pravdivost ruku do ohně. S věrohodnými doklady o existenci tohoto neuvěřitelně rozsáhlého "zdravotního loupežnictví" se totiž setkávám téměř denně přesto, že nejsem žádný zdravotník. Stačí mi jen dívat se kolem sebe.

Mám šedesátiletého kamaráda, který má vícenásobný a již několikrát reoperovaný bypass. Kromě toho trpí silnou cukrovkou, dnou, značnou nadváhou a dalšími neduhy. Když za mnou přijede na návštěvu, okamžitě vytáhne před manželkou pečlivě ukryté a lékaři zakázané cigarety, cestou ke mně zakoupený a lékaři rovněž zakázaný ještě teplý uzený bůček a pokud je jeho návštěva dvoudenní, tak ještě nejméně dvě láhve lékaři rovněž jemu zakázaného vína. Na mé naléhání, že se případně "obětuju a sežeru a vypiju to v zájmu jeho zdraví sám", nedbá a drže v levé ruce elegantně cigaretu, chápe se nože a dožaduje vývrtky.

A takových lidí kolem sebe vidím mnoho. Jeden soused je již přes dva roky na nemocenské, protože si při rekreačním fotbálku vážně poranil rameno. Řekl mi, že měsíčně dostává jen 12 000 nemocenské – což však představuje souhrnnou částku 288 000 korun. Naposledy pracoval jako správce nemovitostí – tedy v administrativní funkci. Doma se o sebe dokáže bez problému postarat, snad jen dříví zatím neseká.

Kdybych měl jako statistik-amatér sestavit tabulku, která by dělila lidi dle péče o vlastní zdraví, vypadala by asi takto:

- 15 % lidí se průběžně a pečlivě stará o své zdraví, dodržuje životosprávu, léčebný režim a veškerá doporučení lékařů.

- 30 % lidí se o totéž sice snaží, ale nedůsledně a spíše "kampaňovitě".

- 50 % lidí se léčí víceméně pouze v období, kdy trpí příznaky, další z této skupiny se "pro jistotu" se stejnou chorobou "léčí" u více lékařů najednou nebo kombinují klasickou medicínu s takzvanou "alternativní".

- 5 % lidí veškeré své neduhy "přechází" a do péče lékařů se obvykle dostává až v houkající sanitce se smrtí na jazyku.

A všichni tito lidé, z nichž určitá část do systému zdravotního pojištění vůbec nepřispívá, mají stejné právo na takzvanou "bezplatnou zdravotní péči". Tomu, že je nějaká péče bezplatná, snad mohou věřit jen naprostí hlupáci.

Dokud se současné "zdravotní pojištění" nestane pojištěním skutečně komerčním, budou z něj nejvíce peněz čerpat ti úplně, značně či částečně neodpovědní jedinci. Na úkor těch poctivých a více či méně odpovědných.

Pokud všichni dospělí zdravotně pojištění lidé za postoj ke svému zdraví neponesou žádnou odpovědnost, nikdy nebude dostatek finančních prostředků pro nákladnou léčbu těch pacientů, kteří se bez ní, i přes svůj odpovědný přístup ke zdraví, skutečně neobejdou. Peníze potřebné na jejich léčbu totiž mezitím početná skupina "takypacientů" v podstatě rozkrade.