Tuto roztomilou a jistě chutnou nabídku si může již léta přečíst cestující v jakékoli tramvaji na zastávce Nákladové nádraží Žižkov směrem do centra v místní prodejně potravin. V souvislosti s tím se mi vybavuje podstatně starší a v té době vskutku nebezpečný počin.

V šedesátých letech se ve skřínce požárníků (hasiči vypadli z tehdejšího slovníku) v Plzni Na Slovanech objevil tento nápis: „Z jiskry vzejde plamen (pro nepamětníky citát z Lenina, který tak oslavil časopis Jiskra), z plamene nenahraditelná škoda.“ Je s podivem, že přetrval dlouhou dobu přes svůj velmi dvojsmyslný charakter, netuším ovšem, zda nenásledoval předvídatelný postih.

V souvislosti s těmito léty je další zajímavý termín obrodný proces, jehož cílem bylo zbavit se vládnoucích komunistů a nahradit je reformními, kteří se postupně vynořovali. Tento proces úspěšně trvá, neboť jak jinak by se z důchodce ve flanelové košili a kostkovaných bačkorách (s nezbytným panákem Becherovky) a bývalého člena KSČ nestal z vůle nadpoloviční většiny z menšiny voličů, kteří se odhodlali přijít k urnám, monarcha na hradě českých králů, který upřímně veřejně zalitoval, že nemůže odvolat předsedu vlády, rovněž demokraticky zvoleného, protože se rovněž veřejně kriticky vyjádřil k panovníkovým výrokům a postojům.

To si však nemůže dovolit ani nejdéle panující královna Alžběta, druhá toho jména, první ovšem měla i právo poprav. Ale dodnes četní vládci Blízkého a Středního východu, o Dalekém ani nemluvě. Kimovi příbuzní jsou asi nejlepšími svědky.

Dalším plodem obrodného procesu je postava možná vědomého, možná nevědomého spolupracovníka ŠtB (kdo pracoval na vyšších postech státních vývozních a dovozních firem, ví jistě své a určitě nepoví), přerozená v miliardáře a majitele obrovského agrárního impéria, zároveň ovšem hlavy zajisté nezávislého politického hnutí a správce našich financí.

Přesto jsou trvale nejoblíbenějšími postavami zdejšího politického mumraje, který se vyznačuje i tím, že dva roky před volbami se dnes a denně dozvídáme, kdo a jak by zvítězil dnes, s rozdílnými procenty dle různých agentur.

Paradoxem pro mne nejostudnějším v současné době je osm měsíců trvajíci snaha neziskové organizace poskytnout azyl 153 iráckým křesťanům, pečlivě prověřovaným, ohrožovaným trvale na životě, kteří mají opravdu zájem přesídlit do naší (ještě) křesťanské země a pracovat tu. Snad vláda rozhodne, že ministerstvo vnitra by je znovu prověřilo a možná již v únoru by se k nám po skupinách mohli vydat (je to přesně počet na jedno letadlo, kterým se jinak stále cestuje za primárně obchodními účely).

A posléze bych se rád věnoval své rodné a mateřské řeči. Nesnáším věty jako „ne úplně jsem porozuměl, a to tak, že vůbec“, „ deset let dozadu nebo zpátky“, „není to zas až tak nemožné“, nemluvě o častých hrubých chybách v textovém řádku na ČT 24, nejen gramatických.

Nedávno jsem měl při hledání jakési fotografie zároveň zapnutý televizní přijímač. Zaznamenal jsem, že se něco přihodilo na našich celnicích, a zpozorněl. Vždyť už léta neexistují! Při pohledu na obrazovku jsem pochopil, že hlasatelka opět zaměnila uzavřenou samohlásku za otevřenou.

A hned se mi vybavilo : Na našich selnicích hrozí ledovka. Naše soubory ledových písní.Ledová píseň Bela jednou jedna panna, ta Ovčáka melovala (kdyby ho vídala a poslouchala, možná belo o jednu ledovku méně). Mestři světa opět vehráli.

Prezedent Zeman.

Je to v petli, laskaví čtenáři. S přáním pevných nervů v příštím roce Váš oddaný