Nehorázné, stupňující se útoky dua Zeman-Ovčáček proti Ferdinandu Peroutkovi nabyly už rázu pomlouvačné kampaně. Nejpikantnější na celé věci je, že obvinění vznáší Miloš Zeman, který se nechal fascinovat komunismem a na rozdíl od Peroutky, který do žádné totalitní strany nevstoupil, Miloš Zeman vstoupil. A Ovčáček? Bývalý redaktor Haló novin, které se směle rovnají nejodpornějším kolaborantským novinám za protektorátu. Pokud tomu nevěříte, pak vězte, že podle uvedených novin byla Milada Horáková právem popravena jako anglická špionka. A z tohoto milieu si Zeman vybral svého tiskového mluvčího! Ovčáček, ruská kamarila na Hradě, komunistické residuum v Zemanovi a především jeho přesvědčení o vlastní neomylnosti – to vše se spojilo k napadení muže, který se dobrovolně vrátil do nacistického koncentráku z důvodu svého přesvědčení, že služba národu a demokracii je povinností čestného muže, zatímco posluhování vlastní a cizí moci je projevem nedostatku charakteru.

Chce-li hradní duo napadat dále Peroutku, může použít jeho výroky z rozhovoru s profesorem Václavem Černým krátce po komunistickém únorovém puči. „Podle Peroutky je nutné dr. Beneše již vůbec odepsat z československé politiky, selhal, a to dokonce dvakrát, přijal demisi demokratických ministrů napříč svému slibu a nesplnil další slib podat sám demonstrační demisi ihned, jakmile vítězové přijdou s první protiústavní věcí.“ V případě, že Miloš Zeman s tímto hodnocením svého předchůdce souhlasí, pak ale ještě může na tiskové konferenci vyhlásit, že v tomto rozhovoru Peroutka také řekl: „…stojí tento národ ještě za to, aby se pro něj bojovalo?“ Ovčáčku, hledej! Třeba v knize Jiřího Gruši „Beneš jako Rakušan“, str.105, Barrister & Principal o.s., 2011. Peroutka odsuzuje český národ! Tím naši hradní kritici odrovnají Peroutku před národem úplně. I bez Hitlera. Možná, že pak jen ve vzduchu zůstane viset jen jedna otázka, neměl by při pohledu na své kritiky z Hradu Peroutka přece jen pravdu?

Každý člověk, nezatížený přesvědčením o vlastní neomylnosti, se omluví a přizná omyl. I Miloš Zeman ví, že šlápl vedle, ale jeho nevyřčené uvažování nejlépe vystihuje výrok francouzského kolaboranta, politického komentátora Radia Paris, hraběte Stanislase de la Rochefoucalda, který při zatýkání v lednu 1945 pronesl kouzelnou větu: „J´ai eu tort, il est vrai, mais admettez que j´ai failli avoir raison.“ („Mýlil jsem se, ale uznejte, že jsem pro to musel mít důvod.“) Takový „omluvitelný“ důvod mají všichni, kteří profitují z toho, že řeknou ďáblovi ano. Shodou okolností také Stanislav, ale Gross, nedávno zemřelý expremiér, patřil k těm mnoha, jejichž životním krédem se stal výrok onoho francouzského kolaboranta. A nejen Gross. Dozvíme se, kdo zaplatil poslednímu prezidentovi jeho prezidentskou kampaň? Prvních vložených 6 milionů vzdor žalobě autora tohoto článku Zeman v rozporu se zákonem odmítl vysvětlit, nehledě na odhady odborníků, že jeho kampaň musela stát mnohem více, než Miloš Zeman oficiálně deklaroval. A jsme-li ve Francii, vzpomeňme ještě výrok generála de Gaulla: „V literatuře, stejně jako ve všem ostatním, nadání s sebou nese odpovědnost.“ Reagoval tím na odsouzení soudy nebo jen morální, řady význačných osobností z oblasti kultury, politiky a umění ve Francii, kteří se „mýlili“ jen proto, aby na svém omylu vydělali. Zůstane v české historii zapsáno, že díky takovým omylům a lžím se Miloš Zeman stal českým prezidentem zvoleným většinou českých voličů? Měl tedy Peroutka pravdu? Ovčáčku, pátrej!

Nevadí, že článek „Hitler je gentleman“ se nenašel, našly se přece ještě horší Peroutkovy články, jak řekl prezident Zeman na setkání s občany. Historici vysvětlili každé Peroutkovo slovo – co jím myslel, v jaké situaci byl on a jeho národ a že za článek, dokazující podle Miloše Zemana jeho selhání, byl poslán do koncentráku. Prezident Zeman však již díky výši svého sídla, odkud se mu mohou ostatní dole v Praze jevit jako mravenci, na taková vysvětlení nereaguje. Je přece neomylným prezidentem!

Co kdybychom se stejnou optikou podívali na jeho článek „Prognostika a přestavba“ z 25. srpna 1989 publikovaném v Technickém magazinu, kterým již po pádu komunismu v Maďarsku a Polsku vstoupil statečný Miloš Zeman mezi disidenty? Přes všechny negativní ekonomické údaje v něm - jak sám později přiznal, některé nepravdivé - se nepostavil proti reálnému socialismu, ale jen proti jeho nedostatkům. Nebyl tedy ještě on sám v roce 1989 fascinován socialismem, jak byl jen jinak nazýván komunismus? A nebyl to režim podobný tomu nacistickému? A neměl by nějaký sebestředný a samolibý politik o této jeho fascinaci napsat?