Nemělo by se to ale říkat nahlas, jsme přece dnes osvícení a tím pádem leccos nemůžeme.

V knize Adolfa Weniga „Staré pověsti pražské“ čteme o paláci Kinských na Staroměstském náměstí zajímavou příhodu. Wenig říká:

„Nápadno je, že stavba paláce Kinských značně vystupuje z řady ostatních domů na této straně náměstí, a to tak, že postranní průčelí mají po čtyřech oknech. Povídá se také, jak se ta věc přihodila.

Když se stavebník radil se stavitelem o rozloze a vzhledu paláce, stavitel pověděl a také návrhy narýsované ukázal, jak by vzhled stavení nemálo získal, kdyby možno bylo průčelí jeho pošinouti z řad domů vedlejších o několik sáhů do náměstí. Věděli však dobře hrabě i stavitel, že to půjde ztěžka. Ta věc záležela na konšelech, aby svolení dali. Hrabě žádal tedy o svolení takové, ale žádost jeho byla odmrštěna. Tu poradil kdosi hraběti, aby to s podplacením zkusil, a také mu tři konšely jmenoval, kteří by za dobrou odměnu hotovi byli dovolení opatřiti. Hrabě nelitoval velké sumy peněz, které bylo třeba k podplacení konšelů, a dostal vskutku povolení. Potom začato rychle se stavbou a než se kdo nadál, zdi paláce začaly se již zvedati ze základů. To zvěděli konšelé a bez meškání povolali hraběte na radnici, aby se zodpovídal z neoprávněného skutku, Hrabě dostavil se před konšely, kde byl dotazován, jak si mohl takovou nesprávnost dovoliti, a pověděno mu, že bude nutno zbořiti to, co do té doby bylo vystavěno. Tím překvapený hájil se hrabě tak, že povolení dostal, a bez rozpaků také ukázal na ony tři, kteří mu je dali. Z toho mezi ostatními pohoršení bylo nemalé, a když potom ještě prozradil, jakou sumu peněz dal za dovolení k tomu, aby stavba na náměstí mohla být vyšinuta, tu hned z rozkazu rychtářova ti tři konšelé do vězení byli uvrženi, soud nad nimi byl ustaven. . . “

“. . soudní řízení bylo veřejné . . .vina byla prokázána, a když konšelé o ní uvážili, purkmistr rozsudek vyřkl, jímž ti tři nehodní hrdla byli odsouzeni. Ustanoveno také, aby ta pokuta vykonána byla hned na druhý den.“

„Na rynku před radním domem tesaři tři šibenice sbili, a tam potom kat těm odsouzeným život ukrátil. Tak stihl je přísný trest za to, že se dali podplatit, a pro výstrahu všem, kdo, obce spravují a proti právu přitom jednají.”

A tak mohl o mnoho později soudruh Gottwald vystoupit na balkon paláce a byl ze všech stran vidět.

Adolf Wenig žil v době nesvobody, kdy náš národ úpěl pod Habsburky. Dnes by si žádná městská rada nemohla dovolit někoho pověsit tak, aby poznal, oč je zadek těžší. Ani se tehdy nemusel nikdo ptát Evropské unie usídlené kdesi v Brabantsku, ani by se nad tím tehdy Amnesty International nepozastavila,

Snad by bylo možné dostat z EU dočasné povolení, protože jde o nemalý problém. A pensisté i ostatní lidé by tam chodili jako do biografu, i za vstupné.

Další problém ale je, že by asi brzy nastal nedostatek politiků a úředníků všech stupňů.