SPOLEČNOST: Osmašedesátníci – USA, Evropa a Česko
V březnu roku 1999 Tomislav Sunic v časopise Chronicles: A Magazine of American Culture vyjádřil obavu o evropskou civilizaci, ohroženou podle jeho názoru tím, že politickou moc v Evropě má generace studentských rebelů z amerických a evropských univerzit konce šedesátých let, kteří svou tehdejší kulturní moc zúročili, zařadili se mezi úspěšné kapitalistické podnikatele a mechanismy demokratických voleb získali politickou moc jako „neo-liberálové“ nebo „sociální demokraté“ v Evropě, zatímco v USA se na boj o Bílý dům připravují infiltrací univerzit, vydavatelství a škol. Nebezpečnost této generace „osmašedesátníků“ má spočívat v tom, že sice exceluje v liberálních mimikrách kapitalismu, ale duchovně neopustila své původní pozice levicových intelektuálů a jejich politická moc vede k právní institucionalizaci vlivu levice prostřednictvím zákonů omezujících svobodu a demokracii pro utopické ideály humanismu, multikulturalismu a sociální rovnosti. Tomislav Sunic vzývá mladé konzervativce se solidními základy v humanitních vědách k demaskování levičácko-liberální mytologie „osmašedesátníků“ stejnou strategií, kterou zvítězila levice, totiž na kulturních barikádách, konzervativní intelektuálové se mají zbavit patologické ješitnosti a utkvělého individualismu, sjednotit se při formulaci vlastního poselství v návaznosti na velké konzervativce minulosti, mezi nimiž byli i agnostici, pohané, modernisté a revoluční myslitelé.
Uvedený článek reflektoval stanovisko konzervativců v roce 1999 v nadcházejících prezidentských volbách v USA, ve kterých se prosadili neo-konzervativci v čele se současným dosluhujícím prezidentem Georgem Bushem.
Otázka zní: co reflektuje publikace překladu článku v Česku počátkem roku 2008?
Za prvé, odsouzení levicových osmašedesátníků Západu z roku 1999 může být aktuální pro kritiku českých osmašedesátníků typu pana Jičínského, kteří odmítají odsouzení komunistické totality jako příliš paušalizující a upozorňují na to, že komunistický režim v ČSSR dělal pro občany také dobré věci. Osmašedesátníci Západu však měli s našimi společnou jen odsouzeníhodnou mladickou naivitu, v ostatním by byla kritická paralela omylem, naše osmašedesátníky tvoří jiná, starší generace, většinou stačili své mladické nadšení zúročit spoluúčastí na totalitní moci ještě před rokem 1968. Pak byli svými přizpůsobivějšími soudruhy od moci odstaveni. Snaha našich osmašedesátníků o návrat do politiky po pádu komunismu na konci roku 1989 představuje pro úsilí o demokracii v Česku zásadní nebezpečí, levicové ideály se jim totiž přetavily do bolševického myšlení (výjimky potvrzují pravidlo), porovnávání reliktů totalitní praxe s případnou levicovostí osmašedesátníků Západu v roce 1999 je nepatřičné.
Za druhé, odsouzení vládnoucích levicových politických stran v západní Evropě z roku 1999 může být aktuální pro naše dnešní euroskeptiky z ODS, poukazující na údajný demokratický deficit EU-institucí a jejich sociální inženýrství, porovnávající EU s RVHP a varující před ztrátou národní suverenity Česka v EU. Ovládání EU-institucí levicovými osmašedesátníky Západu by mohlo všechny tyto hrozby euroskeptiků podpořit. Avšak bez ohledu na neodůvodněnost takových tezí už v roce 1999, politický vývoj v hlavních zemích EU znamenal výměny vládnoucích garnitur, takže v současné době nelze vlády západní Evropy obviňovat z náklonnosti k levicovým ideálům.
Co tedy reflektuje dnešní publikace překladu článku, vzývajícího v roce 1999 neo-konzervatismus? Text Tomislava Sunice byl už ve své době agitkou typu „Konzervativci všech zemí, spojte se!“ a svými jednoduchými tezemi představoval pro demokracii obdobné nebezpečí, jakým byla levicovost osmašedesátníků Západu. Po vystřízlivění společnosti USA z neo-konzervatismu a po zmoudření osmašedesátníků Západu v případě převzetí politické odpovědnosti v Evropě, snad vítězství ideálů levice v USA nehrozí, abychom si je tu museli takto jednoduše připomínat.
