Eutanázie nabírá obrátky

85letá Orielle Caszzenello se rozhodla zaplatit 10 000 eur, aby mohla ve Švýcarsku zemřít. Život ukončila za pomoci asistované sebevraždy, ačkoli byla zcela fyzicky a psychicky zdravá. Připojila se tak k asi 200 Angličanům, kteří v posledním období odjeli do Švýcarska za tímto účelem.

Stále diskutované téma eutanázie tím dostává opět další rozměr. Neumím si představit, že by se okruh příznivců eutanazie neumenšoval, zvláště po takovém druhu zpráv. Ti, kteří adorují autonomii a právo na svobodné rozhodnutí, musí být po takové zprávě přece zaskočeni. Z mnoha diskusí, které se u nás o eutanázii vedly, jsem nezaznamenal přání, aby se tato mohla provést u člověka zcela zdravého, pouze z důvodu jeho rozhodnutí.

Kdybych řekl, že mohou nastat i takové případy jaký se teď stal, jistě by se našlo hodně těch, kteří by se rozčilovali, že uvažuji o situacích, které nastat nemohou. Ale uvidíte, že mezi diskutujícími se najde hodně těch, kteří budou říkat, že se vlastně až tak moc nestalo, že když si to zaplatila, je to nakonec její věc, a co je komu do toho. A podobně smířlivě se vysloví i k dalším případům, které jsou zatím mimo relaci jejich představ, až se nakonec bude spíše zabíjet než léčit. Jistě by to napomohlo snížení rozpočtu na zdravotnictví, ale znamenalo by to mít zcela jinou medicínu, změněnou již v základech.

Medici by se neučili jen jak léčit, ale také jak zabíjet, lékaři by mohli rozvinou potenciál eutanazie do zcela nečekaných rozměrů. Už si umím představit tu situaci na LDN, kdy by lékař byl vystaven tlaku nejen příbuzných, ale i personálu: "Pane doktore, tak už mu dejte ten Eutanal, ať si holky můžou v noci odpočinout." A pokud nedá, jde druhý den na kobereček: "Tak takhle, pane doktore, ne, jinak nám sestry odejdou." A doktor namítne: "No, ale ono, přece eutanazie… až v těch nejkrajnějších…" "Buďte zticha, pane doktore, na ty vaše ideály není nikdo zvědavej, ty nás neuživí, já si nevezmu na triko, že nám personál uteče, že nás ministerstvo zavře, protože máme drahej provoz."

Všichni ti vážení profesoři, uznávaní primáři, kteří se ohánějí praxí, toho ve skutečnosti z určitého hlediska o praxi moc neví. Jim se to mluví, protože jsou "někdo" a zřejmě již zapomněli na svá mladá léta, kdy s kariérou začínali. Jistě se zmíní také to, že o tom přece nebude rozhodovat jeden lékař, ale celá komise – zlatý oči! Na nic takového nebude čas, tisíckrát se to obejde a za pár let se nikdo už nebude starat ani o to, aby to před veřejností alespoň nějak vypadalo. A ten, kdo říká, že každá věc se může zneužít, třeba nůž, tak je se svými argumenty vedle. Krájet chleba se musí, ale zabíjet pacienty nás nic nenutí, "zneužít zabíjení" snad ani nejde, to je oxymoron, to je jako klást na roveň komory a plynové komory.

Ale jestli se eutanázie schválí a touha zabíjet pacienty se stane normou a zvykem ve více státech, pak to není pro medicínu nové výzva, ale její konec.