Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš. Slavné verše Viktora Dyka otloukali komunisté čtyřicet let o hlavy exulantů. Byly to myslím jediné verše nějakého antikomunisty, které si tak oblíbili. Vy zrádní emigranti, vy bez nás a národa (s kterým se komunisté ztotožnili) zahynete. A my vás sem zpátky nepustíme.

Nezahynul ani Forman, ani Navrátilová, ani Lendl a ani desetitisíce dalších, co opustili matku zem, která syna prosí: „Haj si mne, braň si mne.“ Ano, exulanti ji bránili a hájili v cizině – právě proti komunistům. Ale o to nejde, směšnost komunistické propagandy byla očividná, protože zahynulo právě mnoho pravých dykovských vlastenců, kteří by mohli žít dále, kdyby neskončili na komunistických popravištích, v mučírnách a na ostnatých drátech. Ale o to také nejde. Jde o to, že tyto verše, které naposledy použil prezident Václav Klaus ve svém novoročním projevu na adresu lékařů, kteří se rozhodli vyrazit do světa na vandr, napsal Viktor Dyk úplně pro někoho jiného než pro odcházející do ciziny. Za Viktora Dyka se totiž neemigrovalo. Tyto verše byly určené českým poslancům říšského sněmu a Dyk je napsal v roce 1916 v rakouském vězení a vyzýval jimi poslance, aby neopouštěli politicky svoji vlast a její zájmy. V době, kdy se čeští politici chovali ještě prorakousky a budoucnost národa viděli jen pod žezlem habsburským. Proto Dyk poslal ze žaláře, dokonce z „věže smrti“ svoji báseň „Země mluví“. Její pointa - Prosím Tě, matka tvá, braň si mne synu. Jdi, třeba k smrti těžko jdeš. Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš - měla z bázlivců udělat reky. To se nakonec podařilo.

Ještě ve vězení podepisuje Dyk slavný Manifest spisovatelů, kterým se spisovatelé, podobně jako později za nacistického a komunistického režimu, stávají svědomím národa. Jednají tam, kde nejednají profesionální politici pro službu národu zvolení a za službu národu speciálně placení. Byl snad Dyk vizionář? Možná, ale ať se již dostal do sporů s T.G.M. nebo E. Benešem, nelze upřít, že měl v mnohém pravdu. Měl ji i tehdy, když napsal na adresu prezidenta Masaryka: „Muž, který přišel kácet modly, učiněn modlou ke škodě své a škodě republiky.“ A co na to modla T.G.M.? Zasmála se a řekla: „Jen ať do mne bije.“

Je až neuvěřitelné, jakého osudu se Dykovým „emigrantským“ veršům dostalo. Staly se klackem na zrádnou emigraci, pak také to měl být film o této emigraci, vzal si je do úst i superkolaborant, protektorátní ministr Emanuel Moravec, a nyní s nimi dostali lékaři. A přitom patřily a patří poslancům!