Můj otec, předválečný tramp, procestoval celou první republiku a Protektorát. Byl už starší usedlý pán, když jsem se na počátku padesátých let narodil. Alespoň jsme to tak se sestrou pociťovali, když si nyní na ta léta dětství vzpomínáme. To, že si s námi nehrál jako kluk, jsem se snažil svým klukům vynahradit. Možná proto se všichni tři narodili do mých (i manželčiných) třicátin. Tátovi ale bylo okolo čtyřiceti, když nás jako malé děti vodil týden co týden na nějaký výlet do okolí Prahy. Také dovolené se naši snažili trávit někde daleko mimo rušné město. Jak stárnu, přehodnocuji váhu toho, co nám rodiče dali. Co nám táta dlužil na hravosti, to dohonil různým vyprávěním. Co mi tehdy chybělo, dnes nepostrádám. Co jsem tehdy nevnímal jako důležité, dnes oceňuji.
Mezi informace, pro dítě naprosto neužitečné, patřilo například sdělení, že v obci či městečku, kudy právě procházíme, měli před válkou agrárnického starostu. Táta tak usuzoval z dlážděných silnic, případně z některých jiných infrastrukturálních předností, které v okolních obcích postrádali. Těch patnáct, dvacet let, které nás tehdy dělily od konce první republiky, byly rozdíly mezi vrchností podporovanými a neprivilegovanými obcemi stále ještě zřetelné. Tam, kde si místní dovolili zvolit starostu či zastupitelstvo z jiné než vládní strany, neměli nikdy na růžích ustáno, co se týče státní podpory a dotací.
Vzpomněl jsem si na ty neužitečné informace z dětství, když se objevily informace o nerovnoměrné dislokaci krajských investic ve Středočeském kraji. Nepoměr mezi dětským domovem v Pyšelích a zvelebením Hostivice je sice do očí bijící, ale nic nového pod sluncem. Stejně jako pro opravu koníren v Lednici budou existovat nějaké jihomoravské "Pyšely", v kterých se zruší investice či přímo existence nějaké veřejně prospěšné instituce. Například školy, domova důchodců či dětského domova.
A právě proto, že to tu všechno už dávno bylo, zůstává pro mne obtížně pochopitelné překvapení novinářské obce a politické reprezentace nad věcmi tak průzračnými a viditelnými každému, kdo má zájem vidět. Mnoho se již napsalo o tom, že po zatčení středočeského hejtmana propukla nespavost v nejednom poslaneckém či senátorském klubu, na nejedné radnici. Ale jsou takové obavy oprávněné? Zajímá veřejnost a zejména novinářskou, že král je nahý?
Je jistě efektivní publikovat legální či nelegální odposlechy toho či onoho politika, zvláště když k nim přijde příslušná redakce "lacino". Tedy s přispěním těch, kdo mají zájem na jejich zveřejnění. Přitom úsilí, které by bylo nutno vynaložit na analýzu prostředků investovaných do jednotlivých oborů či územních částí každého ze čtrnácti krajů včetně Prahy, nemůže být pro redakci deníku otázkou mnoha "člověkohodin".
V současné době je to žhavé sousto a mediálně výživná záležitost probírat prvoatestovaného lékaře, který po zádech svých kolegů, zejména těch nemocničních, postupně vyšplhal až na post vlivného politika, ministra a hejtmana. Nebyli to však jen chamtiví lékaři či hloupí voliči, ale také novináři, kteří mu v tom úspěšně pomáhali. Kdo se dnes tak upřímně diví, že král je nahý, měl by se rozhlédnout okolo sebe, určitě se najde mnoho Hostivic i mnoho Pyšel ve všech ostatních krajích. Aby se nemuseli jednou divit novináři či obyvatelé jiných koutů republiky, že i u nich se obdobně zacházelo s veřejnými prostředky, doporučuji jim již dnes pozorně si prohlédnout rozdíly ve kvalitě dopravní i jiné infrastruktury mezi jednotlivými částmi svého regionu a najít nějaké důvěryhodné a smysluplné vysvětlení, proč tomu tak je.
Když byl v letech 1998 až 2006 účastníkem první fotbalové ligy klub z městečka s necelou tisícovkou obyvatel, mohlo to někomu připadat jako variace na biblického Davida, který vzdoruje nafoukaným městským Goliášům. Jak se později ukázalo, stálo za dostatkem peněz pro takovou prostopášnost neetické jednání předního fotbalového funkcionáře, velmi mírně řečeno. Kolik takových úspěšných projektů okolo sebe dnes a denně vidí občané nespokojení se svou životní úrovní a celkovým politickým klimatem? Kolik z takto zjevných anomálii jsou ochotny jednotlivé redakce zkoumat a skutečně dotáhnout až na stránky svých novin? Anebo jsou součástí "těch nahoře", kteří plebsu pustí jen to, co se jim hodí? Je především na novinářích samotných, zda mezi občany převládne tento názor či zda si uchovají alespoň zdání objektivity.