Matka dvou dětí, 5 a 3 roky. Manžel technik. Příjem nad dvojnásobkem průměrné mzdy. Splácení nevelkého pražského bytu pohltí podstatnou část příjmu.

Proč bych čekala, až mi děti dorostou? Že by mne někdo zaměstnal? I mé děti vědí, že pohádky jsou „jako“. Co se takhle o sebe postarat sama? Vyběhání živostenských listů, povolení, razítek a dalších nezbytností k tomu, abych mohla se stejně rozhodnutou kamarádkou provozovat hlídání dětí, je první zkouškou trpělivosti a vůle. Ale co chcete, je doma s dětmi, nemá co na práci, tak ať se stará.

Obrázek dvě:

Pondělí 3.8.2009 15:12 Klapkova ulice v Praze. Na sedačce tramvajové zastávky spí opilý tlusťoch. Vyteklé břicho napovídá, že se jedná o tuzemského vyznavače pěnivého moku. Přímo naproti u kamenného obchodu dva hoši v tričku s nápisem „celní správa“ kontrolují doklady asijského prodavače zeleniny. To by bylo, aby se něco nenašlo! Ten Asiat poskytuje tuzemcům službu, kterou by asi tuzemec nebyl ochoten poskytovat. Ten Asiat odvádí daně. Možná jen své spotřební, Možná daně z příjmu. Možná by mohl odvádět i víc. Každopádně je pro ekonomiku této společnosti stokrát (lze-li násobit nulou či záporným číslem) prospěšnější než opilec ležící na protější straně ulice. Je to bezdomovec? Je to příležitostný zaměstnanec „načerno“? Každopádně je otázka, proč celníci buzerují toho Asiata, zatímco na protější straně ulice, pár kroků od nich, leží ten, kdo je pro státní rozpočet mnohem nebezpečnější!

Obrázek třetí:

Stříbrem táhnou demonstranti s transparenty proti společnosti, která našla v Rumunsku lepší podmínky pro podnikání než v jejich městě. Možná, že ta společnost dostala od českého státu daňové prázdniny, které právě končí. Možná ta společnost nabídla zachování pracovních míst za podmínky snížení mezd. Možná…

Obrázek čtvrtý:

Vláda se rozhodla ulevit zaměstnavatelům mzdové náklady snížením odvodů na sociální pojištění. Proč pouze zaměstnavatelům? Proč ne také osobám, které zaměstnávají samy sebe, tzv. OSVČ? Proč jsou daňové prázdniny jen pro velké zahraniční společnosti, když počet českých občanů – OSVČ - je vyšší než počet takto vzniklých pracovních míst?

Není to náhoda, že během těch dvaceti let vláda, ať už sebe sama nazývala pravicovou či levicovou, důsledně a dlouhodobě upřednostňovala zaměstnanecký poměr na úkor sebezaměstnání?

Všechny ty administrativní, daňové, hygienické a bůhvíjaké předpisy mají společný cíl: maximalizovat podíl zaměstnanců. Ten, kdo není závislý na zaměstnavateli, kdo se o sebe a svou rodinu dokáže postarat sám, kdo, nedej bože!, dokáže ještě navíc zaměstnat jednoho či dva sousedy, to není volič některé z „velkých parlamentních stran“. To je nebezpečný, protože nezávislý, kverulant.

Jedna strana se tím netají, druhá má sice opačnou rétoriku, ale obě rukou společnou a nerozdílnou soustavně tlumí tu touhu a to nadšení, které před dvaceti lety měly statisíce občanů, věřících, že nyní si budou moci být vlastního štěstí strůjcem.

Ne každý má šikovné ruce, zdravý selský rozum a současně dostatek odvahy, aby se pustil do podnikání. Je pohodlnější každý měsíc přijít do banky a tam mít připsánu předem dohodnutou částku. Takoví lidé jsou a budou na celém světě. Je ale trestuhodné, když politické špičky dlouhodobě vytvářejí názor, že jen tento způsob žití a přežívání je ten správný. Že jakákoli vlastní iniciativa je již od počátku podezřelá a vlastně na hraně zákona.

Z peněz těch, kdo se ještě nenarodili nebo ještě nedorostli volebního práva, dnes plnými hrstmi rozdávají ti, kteří sami nevytvořili ani zlomek toho, co denně musí vytvořit pracující člověk. Zaměstnaný nebo zaměstnávající.

Politici, salonní mudrlanti či odborářští bossové, ti všichni mají plná ústa péče o blaho zaměstnanců.

Až se najde někdo, kdo bude mít zájem o blaho občanů, těch, kteří si chtějí pomoci sami, bude mít můj volební hlas. Budu rád, když tu nabídku dostanu dřív, než mi ji nabídne někdo s argumenty a la dělnická strana. Ve dvacátém století se to prý neosvědčilo.