I zdánlivě neškodný plagiát je eticky rozhodně nepřijatelný
Debata, která se rozproudila v souvislosti s otázkou, jak by mělo vypadat zakončení vysokoškolského studia bakalářskou, magisterskou nebo rigorózní prací, není první a soudím, že ani poslední. Stačí si vzpomenout na kauzu plzeňské fakulty právnické a s ní spojenou diskusi, za jak dlouho se dá některý studijní stupeň absolvovat a jaká by měla být obhajitelná diplomová práce na jeho konci. Mám pocit, že to tehdy vyústilo doztracena.
Nyní se, v souvislosti s odstoupením hned dvou ministrů nové vlády, hladina opět rozčeřila. Přitom z některých rozhovorů nabývám dojmu, že povědomí o vysokoškolském studiu bývá v široké veřejnosti skromnější, což nepravím kriticky. Není důvod zajímat se o to, pokud zrovna někdo z rodiny nestuduje.
Jak vysoko je nastavena laťka
Z odborných, případně zasvěcenějších novinářských kruhů zaznívají různé názory a u dvou z nich bych se chtěl zastavit.
Zaujala mne kritika, kterou napsala paní profesorka Helena Válková na adresu profesora Jiřího Zlatušky v reakci na jeho text (Prohřešky, které je třeba diferencovat, LN 17. 7.).
To, co mne zaujalo, byla ve skutečnosti doplňující zmínka paní profesorky Válkové o její představě diplomové práce: jak tato odbornice napsala, hodnoticí komise posuzující tyto práce by si v zájmu vnímání prohřešků, jichž se studenti dopouštějí, měla uvědomovat, „že student se teprve učí zpracovat odborné texty rozsáhlejší povahy, že není jeho povinností přinášet originální závěry a východiska pro další bádání v daném oboru, ale prokázat, že je schopen pracovat s odbornou literaturou, využívat ji a správně ji odcitovat“.
Začnu od konce. Zpracovat odbornou literaturu a správně ji odcitovat je, možná nadsazuji, v podstatě prostý kompilát. Podobné bývají dokonce některé zvlášť zdařilé seminární práce gymnazistů. I v nich však už bývají pokusy o vlastní originální závěry, o náměty k dalšímu výzkumu.
Pokud jde o kvalifikační práce, je pravda, že od bakalářských lze očekávat něco takového, samozřejmě na přiměřené úrovni. Je otázkou, jak vysoko je laťka nastavena. Ovšem magisterské diplomové práce by měly být přece jen podstatně vyšší úrovně. Měl jsem možnost být školitelem nebo konzultantem takových prací především z exaktních, ale také z humanitních oborů. Je jasné, že je rozdíl mezi oběma oblastmi, ovšem magisterská práce by měla obecně splňovat některé podmínky.
V exaktních vědách je klasický způsob členění takové práce. Začíná přehledem literatury, což je právě shrnutí poznatků o daném tématu, kde se samozřejmě citují všechny použité prameny. Na závěr této pasáže bývá zvykem uvést, co ze současného stavu znalostí vyplývá, a tedy na co se práce zaměří, co se bude zkoumat.
Ano, očekává se, že práce přinese nové poznatky v rámci tématu. Následuje popis použitých metod, výsledky experimentů nebo výpočtů a klíčové je zpracování výsledků a diskuse o nich. Běžné je také naznačit, kam by měl další výzkum směřovat. Je třeba dospět k novým poznatkům, byť samozřejmě jen dílčím. To probíhá za pomoci školitele, kdy se však student současně učí navrhovat vlastní závěry a také je obhajovat.
Výsledkem je, že v exaktních vědách není výjimečné, že se po dalším zpracování získané výsledky zveřejňují ve vědeckých časopisech. Na některých katedrách se to spíš automaticky předpokládá. Dokonce, dovoluji si připomenout, nakladatelství Academia vydává každý rok několik diplomových prací knižně. Opět, pochopitelně po nezbytných úpravách. Ale bývají to i práce zaměřené humanitně. Zde jsem u problému této oblasti.
V humanitní diplomové práci obvykle nejsou laboratorní pokusy, ale podstata je stejná, nebo by měla být. Po souhrnu dosavadních znalostí oboru by měly přijít výsledky, a to pokud možno originální. Setkal jsem se s magisterskými pracemi z dějin vědy, jejichž výsledky byly publikovány v tuzemských odborných časopisech, dodávám recenzovaných, a dokonce v zahraničním. Jinými slovy, možné to je. Zdá se, že jednotlivé vysoké školy mají prostě nastavena odlišná měřítka.
Něco není v pořádku
Nyní k druhému tématu. Na internetu jsem četl příspěvek novináře, kde do jisté míry hájil počínání obou bývalých vládních činitelů s tím, že opisuje se často, ale hlavně – jsou firmy, které za poplatek prý vypracují diplomovou práci. Nevím, slyšel jsem o tom, ale firmy nehledal. Nicméně věřím. Možné je všechno.
Otázkou, alespoň pro mne, je, co vlastně může taková firma vypracovat. Soudím, že v nejlepším případě úvodní přehled odborných pramenů. Ale jak by dokázala vypracovat výsledky laboratorních pokusů nebo úvahy řekněme o filozofii, psychologii?
Soudím, že by to bylo dost obtížné, a hlavně – oponent, znalý tematiky, by měl postřehnout, že něco není v pořádku. Dále pak, při samotné obhajobě klade komise různé otázky týkající se obhajované práce, včetně detailů pokusů, to u věd exaktních, případně podrobností argumentace, to u všech oborů. Představuji si, že pokud bych si nechal vypracovat diplomovou práci, patrně bych sotva obstál v takové diskusi.
Takže pokud nejsou citovány všechny prameny, z nichž autor (autorka) čerpal (čerpala) pro úvodní pasáž, pak – zvlášť jsou-li to dlouhé pasáže – je to plagiát. Z hlediska výsledků můžeme říci „neškodný“, ale eticky rozhodně nepřijatelný. Ovšem pokud jsou opisovány cizí výsledky bez citování, i s tím jsem se setkal, je to naprostý podvod. Jinými slovy opisování je nemravné vždy, jen stupeň nemravnosti závisí na tom, co bylo opsáno.
Přírodovědecká fakulta UK
LN, 31.7.2018