... a všude kolem samý bílý etnický Čech

Jak vyplývá z dosavadního popisu, v zásadě tedy nešlo v parlamentu o setkání a diskuzi o nějakém nevýznamném problému. Ba naopak. Viz nedávné poněkud rozporuplné komentáře o pochodu Prague Pride, kdy z původního mediálního nadšení z toho, jak jsme „světoví“, zbylo konstatování, že celá ta akce je bezva byznys. A to jak ekonomický (přínos prý pro Prahu asi 150 milionů korun), tak hlavně přínos pro politiky a aktivisty. Za účast a propagaci mají bodík v politickém hodnocení a hlavně penízky na další „aktivity“. Z daní těch „obyčejných“ a „nepokrokových“.

Seminář na půdě Parlamentu probíral, jak bych jen připomenul, tyto základní otázky:
„Nadchází zánik bílého muže, jak jsme ho znali?“ a na ni navazující otázku
„Dopady feminismu a obnovy mužnosti jako hodnoty“.

Řekněme si, co to jsou v zásadě ty „hodnoty mužnosti“. Na úplně základní úrovni jde o zachování biologického druhu Homo sapiens. Spojením ženy a muže, tak jak to zařídila příroda. A jak „bílá“ společnost vygenerovala, tedy spojením muže a ženy, a to jednoho muže a jedné ženy. To se ukázalo jako základ dalšího vývoje a blahobytu.

Každé jiné spojení je něčím „umělé“ a nepřirozené. Umělé oplodnění je stále neověřenou zkouškou, kterou prověří až čas. Zda například není zvýšený počet rození nedokonale vyvinutých dětí, a to jak tělesně, tak duševně také, zapříčiněn nejen pozdní otěhotněním rodiček, ale i chemickou antikoncepcí a umělým oplodněním.

Nezapomeňme, že je to také obrovský byznys - nejen samotné umělé oplodnění, ale i zničení klasické rodiny a přechod jejích úloh na stát, potažmo politiky a úředníky. Ti pak nahradí dosavadní úlohy rodičů, a vytvoří tak (stejně jako se o to pokoušeli nacisté a komunisté) ovladatelný dav bez otce a matky. Ostatně i mohamedáni s tím mají bohaté zkušenosti, když vytvořili „janičáře“, islámské fanatiky („poturčenc horší Turka“) tvořené ze zajatých, unesených a zotročených dětí pocházejících z nemuslimského (křesťanského) obyvatelstva Osmanské říše, především z řad Slovanů na Balkáně. Postoje dnešních „konvertitů“, respektive evropských konvertitek k islámu ukazují, jak lze takovéto mladé lidi zneužít proti vlastní kultuře. Potomci vyznávající genderismus a homosexualitu jako vyšší morálku budou ti, co s nadšením zničí „starou zaostalou kulturu“ klasické rodiny a výchovy. Proto je nutno křesťanskou rodinu zničit. Matku nahradit „pěstouny“, nejlépe homosexuálními anebo tzv. „pokrokovými“, a hlavně je nutno zničit úlohu otce.

Muž má v židovsko-křesťanské rodině nezastupitelnou úlohu, a to zajistittvůrčím způsobemdostatek materiálních potřeb matky a dítěte, respektive všech dětí skupiny. Čímž umožnit reprodukci a příslušnou výchovu nových členů společnosti.

Důležité je ono „tvůrčím způsobem“. To znamená nikoli příživnictvím na jiné skupině, ale rozvojem myšlení, tedy vědy a technologií a udržením sociální rovnováhy společnosti.

(To, že samice primátů – tedy žena - zajištuje také část hmotných statků, je jasné, ale to neznamená, že by ženy měly mít za hlavní úkol „budovat socialismus“ v době ruského stalinismu a dnes zajišťovat dostatek pracovních sil pro Novou Evropu.)

Nezanedbatelný, dá se říci další zásadní úkol samce (muže), je. Zajistit dostatek prostoru pro plození a výchovu dalších generací a bránit svoji skupinu před nepřáteli, kteří chtějí jejich území a zdroje uchvátit pro sebe.

Základním morálním imperativem pak je neochvějně bojovat (což nemusí být dnes zrovna zbraněmi, ale většinou tomu tak je), a to až do své případné dobrovolné smrti pro ochránění žen-rodiček a společných dětí. Mimochodem, ženy jsou sociálním vývojem opatřeny sociální přizpůsobivostí, kdy lehce, bez většího vlivu na potomky, dokáží najít dalšího „živitele“ a bojovníka, což obráceně jde poněkud ztuha.

Pro zdravou společnost je plození a výchova potomka matkou pro ženu nejdůležitějším úkolem. Ostatně u všech samců a hlavně primátů je úloha samic daleko důležitější než úloha mužů. Ti jsou osobně vždy nahraditelné jiným ploditelem a ochráncem.

Všechny ty pokusy zavést ženy do armády, vychovat z nich bojovnice a „samostatné“ osoby jsou cíleným záměrem ovládnout od dětství další generace a vytvořit z nich masu nevolníků či otroků.

Kryštof Pavelka v článku „Bílí muži na tahu“ v Echu 22/2107 rozebírá a posuzuje myšlenky a postoje, které zazněly na onom setkání. Zajímavý je už pohled autora na sešlost, kde byli, jak on píše, „obvyklí podezřelí konzervativní scény, vesměs lidé z okruhu akce DOST, případně spolupracovníci exprezidenta Klause.“

No, nějak přehlédl několik žen, a to dosti významných, a další osoby. Například takové zástupce „pražské kavárny“, kteří tam také byli a diskutovali.

Cituji autora: Náprava údajného útisku bílých mužů ve státě, kde přes devadesát procent obyvatelstva tvoří etničtí Češi, je ovšem jen jedním z témat, která chce tuzemská konzervativní scéna protlačit nejprve do veřejné diskuse a pak především do reálné politiky. Cítí totiž, že éra Donalda Trumpa, Viktora Orbána či britského odchodu z EU by mohla být k jejich receptům na uspořádání společnosti nakloněna příznivěji než liberalismus předchozích dvou dekád.“

Zde autor opakuje jeden ze starých blábolů, původně vnesených na politickou scénu českých zemí českými Němci, pak po roce 1989 převzatých „lidskoprávníky“ a dále omývaných kdejakým „sepisovatelem“.

No, tak těch 90 % údajně etnických Čechů se skládá, jak ukázala DNA, ze značeného množství obyvatel, kteří přišli do Čech a na Moravu od doby svatého Václava z okolních zemí a byli posléze „čechizováni“. Jak napsal Friedrich Wilhelm Foerster, německý politik a vědec, ve své práci „Zur gegen-wärtigen Weltlage“ 1938 (K současné situaci ve světě):

Československá otázka (dnes česká) není z tohoto hlediska jen nějakým libovolným evropským konfliktem, v němž se nepřátelsky střetává celá řada široce rozvětvených zájmů; nikoli, tato otázka se mohla dostat do ohniska světové politiky jen proto, že se v ní svými posledními a nejstrašnějšími důsledky vyjevuje více jak tisíc let světových dějin a evropský chaos několika staletí.
Které dějiny a jaký chaos? To se nejlépe vysvětlí jednoduchým obrazem. Za stěhování národů (4. až 7. století) se vylila mohutná germánská vlna přes celou Evropu až do Afriky. Za touto vlnou následovala slovanská vlna. Pak se germánská vlna zase převalila nazpátek na východ (10. až 14. století) a germánská a slovanská vlna narazily do sebe (doba kolonizace 12. až 16. století) navzájem a s pěněním a klokotem se propláchly a vzájemně prostoupily (doba husitská a třicetiletá válka) v zóně své srážky takovým způsobem, že tam bylo zcela nemožné vést nějakou zřetelnou národní hranici. V Československu snad například vůbec neexistuje rodina, která nebyla v průběhu dějin vícekrát germanizována a počešťována. Středověk tuto etnickou skutečnost respektoval.

Připomeneme si navíc statisíce imigrantů, kteří přišli do českých zemí a zůstali zde v moderní době. Po roce 1918 (Rusové, Ukrajinci, Jihoslované, Slováci) a po 1945 (Řekové, Bulhaři, Poláci, Ukrajinci, Vietnamci, Slováci atd). Od roku 1989 do roku 2017 se do Čech a na Moravu přistěhovalo více než 470 00 obyvatel – cizinců, kteří získali české občanství anebo trvalý pobyt. Dalších cca 400 000 až 600 000 lidí zde pracuje a žije víceméně dlouhodobě na různé doklady anebo načerno (smluvní pracovníci, krátkodobá víza, tzv. polská pracovní víza a další).

Takže už sám základ posuzování Čechů jako z 90 % „etnicky čistých“ je naprostý nesmysl.

Tento nesmysl po sudetských Němcích zdědily a začaly vkládat různé euro-organizace. Jako Eurostat, který plete dohromady jablka s hruškami. A vykládá například, že v ČR je ze všech zemí EU nejméně žadatelů o azyl (28 na milion obyvatel), a nějak zapomíná sdělit, že u nás přibyl od roku 1945 více než milion obyvatel-imigrantů (žijících na našem území), to je 10 % obyvatelstva.

Mimochodem, až na výjimku sudetských Němců byly všechny tyto příchozí vlny asimilovány v míře, k jaké se Německo, Francie a ani „mísící kotlík USA“ nikdy ani nepřiblížily. „Čechem“ se může stát každý, kdo chce a má snahu.

„Leitmotiv setkání byl jasný,“ tvrdí pan Pavelka: „Západ je v rozkladu, ovládly ho zhoubné ideologie feminismu, kulturního marxismu a falešného humanrightismu a vůbec nejvíc to (prý) schytává mládež, která se pro samé iPhony, hip hopy a genderově nestabilní hvězdy showbyznysu už zcela odrodila a nerespektuje vlastenectví ani přirozený řád věcí, v jehož jádru stojí rodina, řízená patriarchou (pochopitelně heterosexuálním a bílým). Tento obecný rozklad pak (prý) nejvíce doléhá na normální muže - pořádní chlapi ze staré školy jsou už ohroženým druhem.“

Byl jsem tam. A nikdo tam nenadával mládeži. Naopak, mládež je brána jako nová generace, která už na špeky genderismu hromadně neskáče. Až na některé pomatené humanitní studenty a profesionální příživníky z neziskovek.

Možná naráží na mé vystoupení, reagující na diskuzní příspěvky eurohujerů. Prvním z nich byl mladý muž z nějaké Sorosovy nadace, který pravil, že není žádný hlupák, že nejprve studoval „mat-fyz“, ale pak zjistil, že studia genderismu jsou daleko složitější a vědečtější, a tak přešel na ně. Mladá redaktorka z časopisu Respekt tomu dodala korunu, když se (možná že vážně) ptala přítomných, jak mohou pochybovat o tom, že gender je budoucností lidstva, protože na to jsou důkazy. Těmi důkazy podle dotyčné mělo být to, že se na tom shodly význačné instituce jako OSN, UNESCO, Rada Evropy a jiné úřady. Při některých projevech těchto mladých (tedy relativně mladých, za mého mládí by byli považováni za střední věk) se mnozí účastníci smáli a reagovali různými výkřiky, ale pokud jsem si všiml, byli to právě muži „od Klause“, tuším, že například Ladislav Jakl, kteří požadovali po účastnících, aby se jim nesmáli a nechali je příspěvky dokončit. Což se stalo.

Na to jsem přidal veřejnou poznámku, že jsem se při projevech těchto dvou nadšenců vrátil do doby svého mládí, když jsem poslouchal nadšené projevy soudruhů svazáků o tom, že budoucnost je před námi jasná, neboť jak pravili soudruzi v Moskvě na posledním sjezdu KSSS, proletáři všech zemí už se co nevidět spojí a „zítra se bude tančit všude“. Doufám, že se nepřecením, když si myslím, že jsem promluvil mnoha účastníkům z duše.

Článek pana Pavelky je zajímavý, ale ukazuje, že autor toho mnoho nepochopil. Ono nešlo jen a vůbec ne hlavně o „normální muže“. A jeho řečičky o požadavku na „rodinu řízenou patriarchou“ jsou už naprostý blábol.

To mohou vykládat americké feministky na poměry u nich, ale u nás, kde už husitské ženy znaly základ tehdejší kultury, Bibli, lépe než mnozí katoličtí faráři, je to nesmysl. Ženy v zemích Koruny české byly vždy vzdělané.

Poněkud nejasné je jeho tvrzení, že (podle náhledu člověka z městské sociální bubliny zvané „pražská kavárna“) prý jde o ohrožení chlapů a vůbec celé naší civilizace růžovou kastrující armádou feministek, gayů a transsexuálů a hlavně lidí z neziskovek.

Faktem je, že stále větší počet obyvatel euroamerické kulturní oblasti má pocity, jaké vyjadřovali zúčastnění, že takovéto politické celosvětové hnutí existuje. A že jeho představitelé sídlí v „progresivní části“ mainstreamu jak v USA, tak také v Bruselu. Mnozí voliči v USA, Rakousku, Holandsku i jinde, jak ukazují loňské a letošní volby, si to také myslí.

Autor přiznává, že „podobně zabarvená vyprávění nabírají v rámci Západu na popularitě, a to včetně nejmladší voličské skupiny“. Ale ono nejde o žádná „vyprávění“, ale o skutečnost, že značná část lidí žijících v euroamerické civilizaci se cítí konkrétně ohrožena. Na své svobodě, lidské i politické. A to včetně toho, že levicová, údajně „liberální“ skupina ovládající media, vysoké školy, byrokracii se v tzv. „sociálním kapitalismu“ přes rozdělování peněz státem snaží ovládnout celou společnost.

Protože hlavním cílem všech těchto genderistů je získat moc ekonomickou i politickou a v tom jim ti „burani“ (podle levičáků na Západě) a lidé, kteří chtějí ochranou úlohy mužů a žen chránit hlavně rodinu jako takovou, podle nich „zaostale“ brání.

Pokračování