„Když ušlechtilost teče proudem, je dobré mít kam odejít.“
Jak praví dnešní neomarxistická genderová ideologie, ženy jsou silně utlačovanou menšinou. Podíváme li se kolem sebe, podle statistiky připadá v ČR na 100 mužů zhruba 104 žen (viz). Ve světě to je většinou plus mínus tak nějak napůl, což nás vede k dotazu, jak může být většina či polovina utlačovanou menšinou? No a odpověď je, že v matematice to nejde. V politice klidně. Co je politicko korektní ideologii do skutečnosti? Nic!
Genderismus, na který se zvrhl původní feminismus, ideologicky řádí, jak se říkalo, „jak černá ruka“. Koho napadne, toho zničí. Zajatce nebere! (Myšleno politicky.)
A tak jsme stále a stále více zamotáváni do té jediné a pravé morálky, do takzvané liberální demokracie. Rád bych jen připomněl, že s demokracií je to podobné jako s biftekem. Je-li u předmětu nějaké přídavné jméno, je to v případě bifteku vždy karbanátek. V případě demokracie s přídavným jménem, jde vždy o diktaturu.
A už nám ani moc nepřijde divné, že někde v daleké, nám údajně nadřazené a více rozvinuté cizině vyhodí z práce geniálního matematika, když si dovolí říci, že ženy nějak moc na matematiku nejsou, a podobně. Přestože mezi mými kamarádkami a známými (v původním slova smyslu) jsou dvě doktorky matematiky, několik docentek a nejméně čtyři vědecké pracovnice, tvrdím, že ženy obecně, jak jsem je za svůj dlouhý věk poznal, nemají na matematiku a logiku moc extra buňky. Což ty soudné přiznávají. Myslím logiku co vědeckou disciplínu a nikoli „ženskou logiku“, což je hnutí ženské mysli, kterému nikdy žádný chlap neporozuměl a matematicky se nedá vyjádřit.
Výdobytky gender totality se v posledních letech dostaly až k nám. Jak ukazuje případ básníka Jiřího Žáčka a jeho, dle našich pomatenkyň a pomatenců, zaostalá, falistická a xenofobní báseň:
K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.
Což rozzuřilo tvora jménem Vít Klusák (sám určitě není žádný samec a určitě ani nadsamec, že?!) a hromady pomatených genderistek. A ministerstvo školství promptně zajistilo, aby tato báseň byla v učebnicích gendero-morálně upravena.
Nic nového na světě. Já si vzpomínám, jak jsem jako žáček nejprve trhal z učebnice stránky o soudruhovi generálním tajemníkovi KSČ Slánském, který se zjevil jako zločinec, a za krátkou dobu jsme trhali stránky o „slunéčku milovaném, soudruhu Stalinovi“.
Tak mi to nějak ta dnešní doba a chování politicky korektních euroblbů a euroblbek z ministerstva školství připomněla.
No, a taky jsem se dočetl, v USA už bdělí a ostražití levicoví soudruzi studenti a jejich síla došla tak daleko, že se strhávají pomníky nejen jižanských generálů. Ale i přejmenovávají školy pojmenované po heterosexuálních bílých mužích a odstraňují se jejich busty v universitních aulách. Aby byly nahrazeni politicky vhodnými osobami.
Blbost a arogance je věčná! A politická korektnost se pokaždé jen jmenuje jinak. Ale vždy je to koncentrovaná blbost vykřikovaná tvory toužícími po moci.
A když je něčeho moc, tak je toho příliš, a feminismus, později „genderové osvobození žen“ se zvrhlo, doslova - jak jsme jako kluci říkali - „v prasečí hody“. Kde každá svině žere, mlaská a ještě u toho hlasitě chrochtá.
Leč nikomu nerostou stromy do nebe!
Proto mne potěšila pozvánka, jíž mne pozvali na besedu do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jistě se najdou vznešené duše, které se budou převelice divit, co se to na půdě Poslanecké sněmovny může dít.
No, může se to dít, protože jsme stále ještě demokratická republika. Není tedy nic divného, že Poslanecká sněmovna ve čtvrtek 11. května 2017 uspořádala seminář (přednášky) s panelovou diskuzí na téma „Šance bílého muže ve věku politické korektnosti“. V první části se přednášelo a diskutovalo o otázce „Nadchází zánik bílého muže, jak jsme ho znali?“.
V druhé části pak „Dopady feminismu a obnovy mužnosti jako hodnoty“.
Otázka politické korektnosti, genderismu a všech přidružených ideologií je pro naši společnost otázkou základní. Genderismus je falešnou zástěrkou pro cíl, jímž je pokus zničit klasickou rodinu zničením mužské (a zároveň ženské) role ve společnosti. Jak říká Gabriele Kuby, německá publicistka zabývající se úlohou společnosti a otázkou „genderu“: Myslím, že se příliš nezmýlím, když řeknu, že ženský problém (tedy otázka takzvaného utlačování ženy) je využíván jen jako jakási zástěrka. Vypadá to, že se bojuje za práva žen, ve skutečnosti se však likviduje pohlavní identita. Jenže veškerý tento boj za práva člověka se zhroutí v ten okamžik, když začne mít žena stejnou moc jako muž, a to už se nyní děje.“
Dodal bych jen, že v tom okamžiku, kdy jsou ženy prakticky rovnocenné s muži, což u nás platí již celá desetiletí, se falešnost této ideologie úplně „odkope“. Mimochodem proto, že ve státech, které prožily marxistickou ideologii v praxi, nemá tato ideologie tak významný dopad jako na tzv. Západě, který je v této otázce prakticky negramotný. A v okamžiku, kdy genderismus a jeho příbuzné ideologie začnou politicky obdivovat islamismus, může jen osoba silně duševně omezená tvrdit, že jde o nějaký „pokrok“ a osvobození žen.
Gabriela Kuby ve své knize „Genderismus ničí společnost“, jejíž myšlenky v té či oné podobě zazněly na setkání v parlamentu, o svém a našem (tedy účastníků setkání) pohledu na věc, říká:
Bráníme základy naší kultury, základy rodiny, blaho našich dětí, budoucnost celé společnosti. Žádáme, aby byla dodržována základní práva naší společnosti, jak je garantuje ústava: ochranu manželství a rodiny státním řádem, záruku práva výchovy pro rodiče.
Zastáváme se zájmu a práva většiny obyvatel. 75 % našich dětí do 18 let žije u svých sezdaných rodičů. Více než 80 % mládeže si přeje rodinu. V demokracii musí vláda vykonávat politiku pro většinu a nikoliv pro malou radikální menšinu.
Nacházíme se v globální sexuální revoluci, kterou prosazují mocenské elity této země (myšleno Německo a EU). Tato ideologie se nazývá genderismus. Je to ideologie, která ničí rodinu.
Genderismus chce zrušit pohlavní identitu muže a ženy, což je nesmysl, který v lidských dějinách nikdy neexistoval. Genderismus bojuje za rovnost a přijetí každé sexuální orientace a chování. Ani to v žádné společnosti této země nikdy neexistovalo.
Důsledky jsou:
- vykořenění člověka
- rozbití rodiny
- sociální anarchie
a to všechno vede k totalitnímu státu.
Prožíváme omezování svobody názorů a svobody náboženské, svobody svědomí pomocí diskriminačního zákonodárství. Nikdo nevěří, že jsme už u konce tohoto vývoje.
Stalo se obtížným přesvědčit rozumného člověka o tom, že homosexualita, bisexualita, transsexualita, transgender, intersexualita, querresexualita mají pro jednotlivce a společnost stejnou hodnotu jako heterosexualita. Heterosexualita je podmínkou pro existenci lidského rodu, je to předpoklad pro manželství a rodinu.
Plození potomků dvoupohlavními páry a výchova v dvoupohlavní rodině předává biologickou generickou informaci – mimochodem i o tom, co je „normální“ a z hlediska přežití lidského druhu potřebné, tedy heterosexualita - a zároveň výchovou formuje společnost pro její rozvoj a cíle.
Tvrzení, že je jedno, když děti vychovávají dvě homosexuální osoby místo heterosexuální rodiny, není jen sociálně „mimo normál“, ale předává sklony k homosexualitě dalším jedincům s určitou úchylkou. Čemuž se příroda sama snaží zabránit, tím, že pohlavním stykem dvou homosexuálních osob nový jedinec nevznikne.
Otázka soupeření klasických demokratů, jedno zda levých či pravých, se „sexuálním globalismem“, jehož nedílnou a ideologicky významnou součástí je genderismus, je zásadní. Genderismus je ideologií propagující zničení klasické rodiny a dvoupohlavní rodiny vůbec. Zachování rodiny a dvoupohlavního světa je základní otázkou doby ve vývoji k naší civilizace. Genderismus je jednou ze stohlavých saní, majících za úkol zničit dnešní společnost, jejímž základem je párové soužití a plození a výchova dětí.
Jak řekl Christopher Caldwell, známý komentátor z Financial Times, The Wall Street Journal a dalších medií, jde o „zásadní boj proti sexuálnímu globalismu, o největší bitvu naší doby“.
Takže nešlo o setkání a diskuzi v Parlamentu ČR týkající se nějakého nevýznamného problému.
Současné marxistické totalitní myšlení nového stylu, dnes zvané „levicový liberalismus“, po mnoha desetiletích, kdy vítězně vedlo svůj „dlouhý pochod institucemi“ (euroamerické společnosti), narazilo na své hranice.
Setkání v Parlamentu ČR bylo jen malou ukázkou, že i u nás končí nadšené přijímání „liberální demokracie“, tedy nového marxismu, a kyvadlo politiky se vrací zpět. Zájemci o problém najdou další informace v práci Helmuta Schelskyho Jak odstranit systém - strategie dlouhého pochodu institucemi.
Pokračování zítra