Opravdu si nemyslím, že každý, kdo byl zmíněn v denním tisku, by nezbytně musel publikovat své odlišné stanovisko, ale pokud jsem opakovaně označen za nekonstruktivního škůdce tak slovutné instituce, jakým je úřad veřejného ochránce práv, snad bych pár slov k tomu sdělit mohl.

Nad výzvou Anny Šabatové týkající se sociálního bydlení (Přineste konkrétné řešení, pane zástupce, LN 1. října) jsem poněkud na rozpacích. Po vybudování a řízení desetitisícové organizace nájemníků, po publikování stovek článků a publikací mně asi nezbude, než těm, kteří si toho dosud nevšimli, sdělit: činím tak již dvacet let!

Bylo mi již poněkolikáté vytýkáno, že se veřejně vyjadřuji k aktuálním otázkám veřejného života a tím úřad veřejného ochránce práv poškozuji. „Já to nedělám, pokud to není v mé působnosti…,“ uvedla jako příklad Anna Šabatová v MfD. Naproti tomu ovšem slovenská ochránkyně práv Jana Dubovcová podepsala 12. září petici „Zastavme Putina“ a při této příležitosti uvedla: „Jsem přívrženkyní občanské společnosti. Myslím, že když se něco děje a dotýká se mě to, tak se snažím svůj názor vyjádřit.“ Zdá se tedy, že představa ombudsmana jako sfingy mlčící k veřejnému životu není v ombudsmanských kruzích obecně sdílena…

K opakované výtce, že se nepřikláním vůbec, natož pak s nadšením, ke v kanceláři ombudsmanky silně preferovanému názoru (nemám-li přímo napsat posedlosti) o všeobecně panující diskriminaci, mohu jen poznamenat, že ani v tom nejsem sám. Podobná výtka totiž směřovala i k předchozímu veřejnému ochránci práv Pavlu Varvařovskému. A to v roce 2011 od Helsinského výboru, jehož byla Anna Šabatová předsedkyní. Na dopis této instituce Pavel Varvařovský odpověděl takto:

„Na rozdíl od Vás si nemyslím, že svými názory ohrožuji důvěru ve svoji nezávislost a nestrannost a ,útočím na samotnou podstatu či smysl ochránce‘. Z reakce jiných čtenářů naopak vyplývá, že jsou rádi, že český ombudsman (a v mém případě – dovolím si neskromně parafrázovat – jeho zástupce, pozn. SK) má vlastní rozum a soudnost… To, že se o něčem hodně mluví (v našem případě o údajné všudypřítomné diskriminaci), ještě neznamená, že se to také hojně vyskytuje.“

A obecně k právu vyjadřovat vlastní názor. Varvařovský tehdy napsal: „Jistě nemusíte s mými názory souhlasit. Jako organizace hájící lidská práva a svobody byste však měli hájit i moje právo vlastní názor svobodně projevovat a ne mne okřikovat jako zlobivého žáčka. Jsem na to už trochu starý a snad i alergický.“

Trochu starý jsem, alergický sice nikoliv, ale lépe bych své pocity nad celou touto trapnou událostí vyjádřit nedokázal.

LN, 8.10.2014

Autor je zástupce ombudsmanky