Čertík tkví v detailech. Tak nějak tlumil Karel Schwarzenberg nadšení nad rychlou shodou koaličních stran o vládě. Škoda, že první čertovo kopýtko je vidět už při prvním výsledku nutných kompromisů, školném. Ač i já jsem přesvědčen o potřebnosti školného, z více důvodů, nepovažuji za moudré je ihned doplnit přívlastkem „odložené.“ Nezpochybňuji potřebu určité regulace přebujelého množství škol a ani pozitivní dopady na zkvalitnění výuky, zvýšení odpovědnosti studentů za výsledek studia v odpovídajícím čase či spravedlivější rozložení nemalých nákladů na studia mezi jejich konzumenty a ostatní nezainteresované plátce. To však by nemělo být v rozporu se zásadní ideou koaliční politiky, nezadlužovat budoucnost našich dětí.

Co mi na tomto řešení vadí? Věc vcelku zásadní. Programové zadlužování studentů.

Připravit pro studenty vstup do života s koulí na noze ve formě nesplacené půjčky za studia je systémově chybné. Kladu si otázku, zda to lze udělat jinak. Myslím, že lze.

Stát má dostatek nástrojů, jak zajistit, aby práce chtivý student byl na pracovním trhu žádaným zbožím a ne jako dnes složitým, obtížným a nákladným závazkem pro zaměstnavatele. Lze motivovat obce, aby studentské výpomoci byly atraktivní, lze motivovat pracovní úřad, aby pracoval v jejich prospěch, lze především daňově i jinak motivovat zaměstnavatele, aby pro ně brigáda studenta byla lákavou kořistí. Lze zmírnit pro studenty zákoník práce, lze zaměstnavatele zbavit povinností nahlásit studenta na sociálku, lze nevyžadovat složitá a drahá školení bezpečnosti práce, lze nevyžadovat pro opakovaný případ hygienické testy, lze dotovat pojistné za studenty, lze vyjednat v rámci EU lepší podmínky pro zaměstnávání studentů, především odbouráním umělých bariér. Lze prostě v mnohém vyjít vstříc těm, kteří studenta zaměstnají. Čínská moudrost praví: Nedávej hladovému rybu, ale nauč jej ryby chytat!

Sezónní práce jsou pro studenty školou života a nahradit je půjčkou je naprostý omyl. Takže školné ano, půjčky ne! Místo nich podporované pracovní příležitosti, třeba dotované státem. Samozřejmě podpořit firmy a nadace, která budou nemajetným, pilným, schopným a nadaným udělovat stipendia, jako byla Hlávkova nadace.

Přesto uznávám, že všechna tato řešení nejsou aplikovatelná na všechny studenty, možná jiné řešení než půjčka pro některé není, avšak musí to být výjimka a ne návodné pravidlo. Je třeba vzít v úvahu i negativní aspekty navrhovaného řešení. Závažným důsledkem zadlužení budoucí inteligence bude mimo jiné její odchod do zahraničí, neb s nástupním platem v místních podmínkách se jejich dluh stane doživotním. Je nutno též zvážit nárůst zůstatku úvěru s pětiletým odkladem, i cenu státních garancí při nejisté vymahatelnosti a odkladu splátek.

Nevymýšlejme vymyšlené! Dnešní studenti nejsou jiní, než jsme byli my, nejsou jiní než řada generací našich předků, kteří také vystudovali, školné platili a - za podpory rodiny či bez ní - vystudovali. Za sebe mohu říci, že má zkušenost z těžce sháněného živobytí byla tou nejlepší školou. Ač jsem studoval náročný technický obor, přesto jsem vždy našel možnost si přivydělat. Vystřídal jsem za ta studentská léta škálu zaměstnání hodných Ferdy Mravence, práce kopáče při čištění melioračních struh, nádeníka v manipulačním skladu lesního závodu, nakladače vagonů, soustružníka v Pragovce, pomocného dělníka na dráze (podbíjení pražců) i učitele francouzštiny či tlumočníka technické francouzštiny. Dělal jsem nakladače piv a limonád ve stáčírně i dělníka na stírce v kovohutích. Všechny tyto práce jsem dělal po večerech, po nocích, po sobotách a nedělích či o prázdninách. Tato schopnost uživit se i za složitých podmínek dala nejen mně, ale každému, kdo to zkusil, velký kus sebevědomí do celého života. To žádná půjčka nedokáže nahradit.