Do ciziny i do hospody s digitálním dokladem

Jdi se bodnout, nebo nikam! Ukaž doklad o očkování, nebo nejdeš do letadla, nejdeš na fotbal, na koncert, do divadla, do kina... Bude takhle fungovat za pár měsíců svět? Jestli ano – a je to dobře možné – pravděpodobně osvědčení o očkování budeme nosit na čipových kartách nebo ještě spíš v mobilu. Velký bratr?

Virus, který se rozšířil z čínského Wu-chanu, náš svět mění. Urychlil přechod na bezhotovostní společnost, nakopl internetové obchody, telemedicínu i vývoj bezdotykových technologií. Mnohé firmy přiměl investovat do automatizovaných provozů. Přibylo homeofficů, ubylo rukoutřesení a líbání.

Další podstatnou změnou, kterou viry vyvolají, budou očkovací pasy. Sotva jim unikneme.

Digitální dystopie?

Očkovací pasy – přesněji bychom měli říkat certifikáty, ale pusa je líná a zkratka už se chytla – se stanou jednou z podmínek bezproblémového cestování. Už jsou na světě.

Na letištích se testuje aplikace CommonPass, která vznikla z iniciativy Common Trust Network, sdružující velké aerolinky. Pasažér si jednoduše stáhne do mobilu doklad o očkování nebo výsledek koronavirového testu. Tedy jednoduše – jsou země, kde dostáváte o očkování jiný doklad než papírový diplom.

Aplikace, k níž je alternativou platební karta s čipem, je decentralizovaná. Uživatelé mají zápis o svých údajích jen na svém telefonu. Z aplikace se dozví informace o místních omezeních, pokud s telefonem překročí hranice do jiného státu. A jednou by se mohla propojit i s nynějším systémem mezinárodních očkovacích certifikátů, které se vystavují například k vakcinaci proti žluté zimnici, břišnímu tyfu nebo tetanu, povinným při návštěvě určitých zemí.

Obdobné pasy vyvíjí několik dalších společnosti včetně Microsoftu. IBM nabízí aplikaci Digital Health Pass, ve které si firmy nebo vládní úřady můžou přizpůsobit ukazatele, které od jedinců vyžadují pro přístup na pracoviště nebo k některým službám. Ticketmaster pracuje na aplikaci přizpůsobené pro selekci návštěvníků kulturních a sportovních akcí.

Covid je zkrátka „game changer“, mění svět obdobně jako 11. září. Po útocích teroristů z al-Káidy se rychle začaly zavádět biometrické pasy a přísnější kontroly na letištích. Po útoku nanočásteček koronaviru se chystají pasy, které patrně budou nejen vstupenkou na palubu letadla, ale třeba i na koncert či do restaurace. Svět bude zase o něco komplikovanější.

Je to snad projev nastupující digitální dystopie?

Leckdo vyslovuje obavy, že očkovací pasy na jedné straně vytvoří očkovanou globální elitu a na straně druhé podtřídu, které by mohly být odepřeny služby a překračování hranic.

Některé státy, například Kypr nebo Seychely, ale už dnes nevyžadují u návštěvníků, kteří se prokážou očkováním, karanténu. Mají snad uplatňovat rovný přístup ke všem a posílat do karantény i očkované?

CNN na svém webu připomíná, že nerovnost v cestování je patrná i bez očkovacích pasů. Letoviska na Maledivách jsou třeba už několik měsíců otevřena všem, ale vysoká cena pobytu a dopravy umožňuje přístup jen hrstce nejbohatších.

Tak či onak by budoucí pasy měly pamatovat na ty, kteří nejsou očkováni, což nemusí být jen antivaxeři, ale i ti, kterým to neumožnuje zdravotní stav. Podmínku očkování by mělo být možné nahradit jiným důkazem nenakažlivosti – negativním výsledkem testu nebo potvrzením o dostatečném množství protilátek po prodělané nemoci.

Lejt? Glejt!

Právníci sdružení v iniciativě Rozumné právo, která hodnotí covidové regulace, hájí názor, že zvýhodnění očkovaných není žádná diskriminace. A to ani v přístupu k domácím službám.

Smyslem očkovacích pasů podle ní není trestat ty, kteří očkováni nejsou, ale chránit před šířením nemoci, umožnit co nejrychleji otevřít ekonomiku a obnovit živou kulturu. A toho se dá dosáhnout tím, že pro očkované, u nichž je riziko šíření covidu nižší, nebudou platit protiepidemická omezení, že budou moci chodit do restaurací a na stadiony, ubytovat se v hotelu...

Podle Rozumného práva je rozlišovat mezi očkovanými a neočkovanými správné a právně možné také v situaci, kdy vakcína není ještě dostupná všem zájemcům.

Z ekonomického hlediska takový přístup vyznívá logicky. Jak by to ale dopadlo v Česku, pokud by se domácí protiepidemická omezení přestala vztahovat na očkované ve chvíli, kdy by byl proočkován jen zlomek dospělé populace? Dodržovala by je neočkovaná většina a jen trpělivě čekala, až na ně dojde řada s injekcí? Že by si neočkovaný jedinec před každou návštěvou hospody bez řečí zašel na koronatest?

Kdepak, tohle by neskončilo idylicky.