Už jsem se Andrejem Babišem zabýval moc dlouho a stejně tak i demonstracemi, takže slibuji, že to, co nyní píši, je poslední příspěvek k tomuto člověku a demonstracím kvůli jeho osobě.

Když vezmu, že v parlamentních volbách byla účast něco málo přes 60 %, tak mohu vyjít z toho, že se na to nějaká třetina oprávněnců volit vybodla. Statistika takových velkých čísel ale říká, že podobné počty budou i u těch, co nyní pilně plní náměstí a ujímají se tam s rozšířenými zorničkami na Andreji Babišovi pod dojmem, že dělají dějiny. Takže zhruba takové procento z těch, co demonstrují, se na volby vykašlalo - a i kdyby to bylo jen 25 nebo 20 %, tak jsou to kašpárci. Kdyby totiž zvedli své líné zadnice chápajíce, že tady se láme chleba, a nevalili celí žhaví na chaty a chalupy rejpat se v zemině anebo se dloubat v nose, nemuseli Babiše vůbec mít. Jenže takhle ho mají a dobře jim tak. Až tak je to jednoduché. A to mají možnost si to odbýt vždy v pátek od 14.00 hod., to už je nějaký komfort.

To v takovém Německu, jak já dobře vím, si pěkně musejí jít odvolit vždy v neděli a účast mají velmi slušnou, rozhodně vyšší než u nás. Jenže to nejsou prostě volební povaleči a neděle neneděle, jde se k urnám a basta. Zavedl bych to u nás také a to byste viděli tu melu. K parlamentním by přišlo 32,4 %, ke komunálním 21,4 %, ke krajským 14,2 % a k eurovolbám by došli jen Jiří Pospíšil, Pavel Telička a Pavel Svoboda.

My s mojí ženou se vždy hezky oblékneme, já vyberu ten nejlepší ze svých panamáků nebo jiných klobouků podle počasí a pěkně si jdeme odvolit. Poděkujeme volební komisi za to, že tam marní svůj čas, aby se na to mnoho lidí prostě vykašlalo, a jdeme zase po svých. Ale nikdy nevynecháme.

Takže ať si to Milion chlívek a přátelé žehu Andreje Babiše na Letné užijí s pítky a zácpami. Ale pak hurá do garáží, navařit roštěnky, zabalit bůčky, špagety, napakovat plechové pivo (kdo by přece pil ty srajdy v Jugošce), lahve fernetu a bohemky a tradá na dovolenou. Demokracie poletí do kouta jako opatlaná hračka, protože léto je léto, přičemž pak po prázdninách začne škola, parchanti zase všechno zapomenou a budou jiné starosti. Pak začne být zima a mrznoucí zadky demokracii v našich zeměpisných šířkách nepřejí. Minář pak zkusí něco dostudovat.

Kdo se odváží srovnávat dnešní demonstrace s těmi, které jsme navštěvovali v listopadu 1989, je úplný a čistokrevný mimoň. Tehdy byly demonstrace čirým výsostným vyjádřením navršené nenávisti k diktatuře, kde volit se muselo nemuselo a volit nebylo koho než toho, kdo byl jako jediný navržen, kde pustili ven jen někoho, a pro nás, účastníky, to byly úlevné chvíle, kdy se opravdu tvořily dějiny (to zní hrozně, ale tak jsme to cítili). Aspoň na chvíli. Dnes jsou svobodné volby, o čemž nelze ani na vteřinu pochybovat, máme demokracii, která se plně vyrovná těm západním, které každopádně upadají do totalitarismu poněkud jiného provedení se zaváděnou censurou (s výjimkou vlády jedné strany). Takže toto srovnání je prostě nesmysl a to se držím, abych nenapsal něco horšího.

Tyto demonstrace jsou podle mého svou podstatou těžce ulítlé, což tak nepřekvapuje, když víte, kdo je pořádá, a jsou plné zloby. Zkuste to ale vzít z jiného soudku: co kdybyste demonstrovali proti dotacím jak z EU, tak i domácím? Zkuste donutit vládu, ať je odmítne čerpat. To by dávalo smysl, protože kdyby nebylo dotací, věci a ceny by byly na svém místě, řada firem by konečně zkrachovala, válka o ně by skončila, korupce by klesla o 90 %, válka by skončila a všude mír.

Jenže občanská společnost je v adikci, když je těžce závislá právě na těch prokletých dotacích. O vybraných podnikatelích ani nemluvě.

A takhle my tady žijeme.