SPOLEČNOST: O té velké krizi
Ke starostem se bez mučení hlásím, ke starostem a také ke zvědavosti. Krize je takříkajíc moje hodně stará známá. Narodil jsme se v pětačtyřicátém roce a v padesátých létech byla Krize s velkým K snad nejčastěji zobrazované strašidlo, samozřejmě jako neodmyslitelná průvodkyně Strýčka Sama v jeho cylindru s hvězdami a pruhy. Byla malována jako smrtka s kosou, přičemž Strýček Sam a jeho věrný Sancho Panza, břichatý imperialista s řetězem na hodinky na břiše, k ní měli jaksi obojetný vztah: na jedné straně se jí báli, ale na straně druhé si ji hýčkali, protože ona se nejvíc vyřádila na dělnících, těch vyhublých bytostech v placaté čepici, živořících pod oblouky mostů. Smrtka Krize působila tam na Západě, v krajině bídy na jedné straně a nehorázného přepychu horních deseti tisíc na straně druhé. V naší zemi byla krize také, ve třicátých létech. To nám říkali ve škole.
Ovšem vyskytli se i pamětníci první republiky, jako byl pan Duchek, myč oken. Ten mi říkal, chlapci desetiletému:
„Nezaměstnanost? Kdo chtěl dělat, ten dělal.“
„I když byla krize?“ divil jsem se. „Vždyť přece byla nezaměstanost, lidi neměli práci!“
„ Já dělal vždycky.“
Pochybnosti jsem si odnesl v duši do dospělosti. Jak to v té krizi bylo? Kdo lhal či zkresloval skutečnost? Co se vlastně dělo konkrétně? Přirozeně, že jsem časem získal kvalifikovanější informace, než jaké mi předával pan Duchek i paní učitelka ve škole. Jenže je to všechno statistika, interpretace a výklad zbarvený politickým postojem výkladcovým. O poměrech v Československu v době krize mi vyprávěli i někdejší nezaměstnaní. Byly to ukrutné příběhy. Bezvýsledné bloudění Prahou v naději na získání práce, která nikde nebyla. Lhali ti lidé? Přitemňovali si svoji zkušenost? Do jaké míry autentické jsou literární výpovědi? Jestli mě životní zkušenost něčemu naučila, tak hluboké nedůvěře k intelektuálově výpovědi o stavu světa.
Krize tedy přijde, představí se. Poznáme ji? Možná, že ji velké obchodní řetězce dokáží zpeněžit. Stane se prodejním artiklem. K oblíbeným reklamním sloganům patří BANKROT a TOTÁLNÍ KRACH CEN. Proč by se do sloganů neměla dostat krize?
Pak bych se ovšem přimlouval za to, aby vizualisté vzali v potaz kresby Antonína Pelce a Lva Haase z padesátých let. Ve zpodobnění Smrtky Krize byli nepřekonatelní a bylo by skoda vymýšlet jiné zpodobnění této příšery s kosou.
Jen jedna změna by se mohla provést, v duchu výše řečeného: místo kosou bych ji vybavil čtyřtaktní sekačkou Honda, vzduchem chlazenou, s výkonem 3 kW za nepřekonatelnou krizovou cenu.
LN, 5.1.2009