SPOLEČNOST: O sociální kinetóze a Pavlovových elipsách
Ona druhá nevolnost, skutečný „šoufl pocit“ žaludku na vodě, vedoucí i k pověstné „blbé náladě“, je však výstižná. Nesouvisí jen se znechucením z toho či onoho skandálu, korupčního jednání a jiné „páchnoucí společenské špíny“.
Jde též o jakousi sociální závrať a kinetózu. Pravá kinetóza je medicínská diagnóza - ti, kdo bez kinedrylu a zvracecího pytlíku nenastoupí do autobusu, o zapovězenosti točivých lunaparkových atrakcí nehovoře, mohou vyprávět.
Medicínsky je závrať „ztráta prostorové orientace, narušení vztahu mezi okolním prostorem a jednotlivcem Obtíže vyvolává především tzv. senzomotorický konflikt - neshoda mezi informacemi z různých částí rovnovážného systému (např. z oka a z vnitřního ucha), zmatek v centrálním analyzátoru.“
Sociálně jde analogicky o nevolnost z podivných, nesrozumitelných, nepřirozených, neodhadnutelných, nekontrolovaných sociálních pohybů a jevů, o nelogičnost, neúměrnou rozpornost a ztrátu autentičnosti v jednání politických a jiných veřejných subjektů i v obecném společenském dění a směřování.
Mnohdy jsme schopni (je nám umožněno) vnímat jen fragmenty probíhajících dějů obdobné trhavému pohybu krajiny míhající se za okny uhánějícího rychlíku. Mnohdy sviští pohyb v kruhu či po spirále, aniž bychom byli schopni fixovat záchytný pevný bod, předvídat další pohyb, udržet balanc analogicky baletkám při piruetě. Víříme a rotujeme v prostoru, jsme roztáčeni a kamsi unášeni. Média ani politické strany nepřinášejí potřebné stabilizující informace a výhledy – naopak zhoršují chaos a „senzomotorický konflikt“.
Manipulace dosahují mnohdy úrovně zvrácenosti, nenáhodně souznějící se zvracením.
Často jsme také usazeni v protisměru společenského ujíždění – nevidíme čelním sklem, kam uháníme, nemůžeme se předem připravit na blížící se zákruty, hupance, rygoly – jen to s námi škubne, houpne, „to venku“ se mihne a zmizí za námi, aby nám bylo kýmsi jaksi zpětně interpretováno. Podstatou závrati a kinetózy je nenormálnost, nepřirozenost, chorobná rozpornost, nejistota. Teprve pak se svou troškou do mlýna přispěje i hnilobný zápach nemravností a zločinnosti.
Závrať a kinetóza jsou vždy provázeny úzkostí. I u ní lze nalézt závažné asociace se soudobým děním v Česku. K pozoru hodným reminiscencím patří např. dávné Pavlovovo podmiňování úzkosti u psů.
Pavlov naučil zvířata rozlišovat kruh a elipsu – s jedním tvarem byla spojena odměna (asi žrádlo), s druhým trest (asi rána elektrickým proudem). Psi byli spokojení a vesele volili mezi odměnou a trestem, mezi dobrem a zlem. Pak začal Pavlov elipsu a kruh tvarově sbližovat. V určitém okamžiku nebyli psi již schopni rozlišit, co je kruh a co elipsa, co je dobro a co zlo, za co přijde odměna a za co trest. A vznikla úzkostná neuróza. Stejně by tomu bylo, kdyby výzkumník začal prohazoval reakce – za dobro trest, za zlo odměna.
Překrývání politických subjektů, jejich chorobné splývání, vzájemná nerozlišitelnost v klíčových záležitostech, chameleonské proměňování, zamlžování pojmů, dezinformace, překrucování minulosti a kauzality, reciproční rozpor slov a skutků, kdy politici dělají pokoutně právě to, co hlásají jejich slovně nesmiřitelní protivníci, omlouvání a tolerování neomluvitelného, to vše stírá rozdíl mezi kruhy a elipsami, mezi dobrem a zlem. Důsledkem nemůže nebýt úzkost, a nebo únik z „experimentu“ - rezignace, emigrace z veřejného, občanského prostoru. Ani to však není úlevné řešení – utrpení z úzkostné volební nejistoty je nahrazeno utrpením ze závrativé kinetózy manipulací.
Při hledání východiska poskytují medicínské analogie důležité poučení jako obranu před politickými populisty a totalizujícími demagogy: Prevencí ani u sociální kinetózy a závratě není vyloučení pohybu a výšek, ale jejich srozumitelnost s existencí záchytných bodů. A prevencí úzkosti z nejistoty není zrušení volby, ale opět srozumitelnost, vymezení, respektování kontrastních rozdílů – zvláště mezi dobrem a zlem - i srozumitelného efektu „správné volby“, která nebude zneužita k pravému opaku.
Východiskem z naší společenské nevolnosti, úzkosti a blbé nálady je kultivace dynamického pluralitního prostředí, nikoliv normalizačně jednotná stagnace zbavená kontrastů i skutečné volby, i když ji mnozí jako lék stále hlasitěji nabízejí.