Páteční parlamentní rozprava se aspoň v útržcích objevila v televizi a byly to záběry k puknutí. Jedna za druhou defilovaly lidské činnosti, které budou napříště předmětem zájmu finančního úřadu, slídění, udavačství a pokut. K zavedení zbývá ještě dlouhá cesta. Opozice má připravenou rozsáhlou obstrukci ve formě pozměňovacích návrhů. Vypadá to na pořádný paskvil prošpikovaný výjimkami. Budu zvědavý na EET u kolotoče a při prodeji burčáku, a pohled na EET mašinku při ukládání rakve do hrobu bude osvěžující prvek snižující žal.

Fantazie je schopna vytvořit hned dva scénáře možných reakcí.

Jedna má styl francouzský. U nás nemáme žluté vesty, máme je červené. Ty protibabišovské demonstrace konstruované spolkem Milion chvilek pro demokracii, to je taková protestní IKEA, s rozhořčením předem vytištěným, s distribucí přes pořadatelský sbor. Celkem čajíček. Ovšem takový dav rozběsněných pokrývačů a instalatérů, ten by dokázal dát naší politické scéně pořádnou šťávu! Naši dědové a pradědové takto demonstrovali v ulicích města hlavního i metropolí regionálních velmi často. Anály monarchie i předválečné republiky jsou takových protestů plné.

K tomu se zjevně neschyluje. Důvodů je mnoho, jeden, co je nabíledni, je historický. Po desítky let trvající represe, ta německá byla doslova vražedná, komunistická zkraje taky, pak už – v uvozovkách – jen existenčně likvidující, jaksi vymýtila z veřejnosti vědomí, že je taky možné jít do ulic a dělat tam pořádný kravál.

Pravděpodobnější je ale vyústění české. Kdo by v něm chtěl vidět ušlechtilý přístup, mohl by to nazvat občanskou neposlušností. Ten přístup se projevuje už teď, za stávající etapy EET. V hospodě nebo pekárně se vás jakoby ledabyle zeptají – účtenku budete chtít? V Itálii nebo ve Francii nebo kdekoli v Evropě se na nic neptají a prostě vám ji dají. A naopak, když účtenku někde chci, třeba v taxíku, řeknu si o ni a oni mi ji dají bez brblání a ksichtů.

Tahle vláda nemá živnostníky a vůbec lidi nezávislé ráda a snaží se jim zatnout tipec a nasadit náhubek. Jenže za minulého režimu to nebylo tak, že vládnoucí moc neměla živnostníky jenom ráda. Ona je prostě zničila, zrušila, pozavírala, zametla s nimi jako s tajtrlíky. A přece i tenkrát byli řemeslníci. Měli jsme malíře pokojů pana K., přivezl svoje štafličky a pytlíčky s pigmenty v prastarém spartaku a maloval jedna radost. Pan B. byl čalouník, věšel mamince záclony, dovedl je nařasit a naaranžovat, že to pak bylo jak na zámku. Pan S. byl elektrikář a pan J., to byl instalatér a pamatoval jiné časy a dával k lepšímu, jak opravoval Adině Mandlové karmu a ona se při tom vyvalovala ve vaně. To všechno byli načerno pracující ilegálové. Budou mít následovníky. Řemeslo přežilo KSČ, řemeslo přežije i ANO a jeho EET.

LN, 13,5,2019