Je nepochybné, že se bývalý režim nepostaral moc dobře o ty, kteří na něj celý život dřeli, chodili na brigády a seděli na povinných schůzích. Penze mají vesměs mizerné, a to i ti, kteří ten bývalý režim udržovali a podporovali. A tak vidíme v pražských ulicích zplozence kapitalismu, západní penzisty, kteří si s manželkami penzistkami nebo bez nich užívají života. To naši soudruzi jsou na tom neskonale hůř, od nejnižšího k nejvyššímu. Tak třeba soudruh Jakeš má dnes penze kolem devíti tisíc, s tím pořídí dost málo. Aby se uživili, musí se ostatní soudruzi věnovat tomu, co nejvíc nenáviděli, kapitalistickému podnikání, a to je pro ně bezpochyby pohana.

Kdyby se Jakeš v roce 1968 sebral a odjel na kapitalistický západ a pracoval jako dělník třeba v automobilovém průmyslu, snad by se tam něco jednoduchého naučil dělat a mohl mít dnes penzi nejméně pětinásobnou, jezdit si kam by chtěl a ještě by měl mnohem méně ostudy. Mohl by denně v hospodě nadávat na co by chtěl, podle své volby.

Na rozdíl od zubožených postkomunistických pracujících, pracující v jiných zemích mají jiné možnosti. V Kanadě, například, má pracující penzi složenou z několika položek. Státní penzi, Canada Pension, mají všichni stejnou, pokud mají odpracováno aspoň deset let. Jestli pracovali kratší dobu, mají poměrnou část. Zde se jejich systém blíží tomu, co dnes navrhuje ODS, povšimněme si toho. Tato základní pense je něco málo přes osm set dolarů, je to málo, ale dá se z toho žít. Zvláště proto, že v šedesáti pěti letech dostanou další část penze, Old Age Security. Tu dostanou také ti, kdo nemají odpracovaných těch deset let. Ještě mohou dostat Income Supplement za předpokladu, že nemají jiný příjem. Jestli má dnes kanadský dolar kurs 21 korun českých, tak to docela jde.

Pak je tu další část penze, kdy se pracující již od sebe odlišují. Každý si může celý život ukládat určitou část příjmu, až do 13 procent hrubého platu. Tyto uložené peníze nejsou zdaněny. Ty tvoří tzv. Registered Retirement Saving Plan, RRSP, registrovaný plán spoření na penzi. Někdy před šedesáti devíti lety věku se pracující rozhodne a z RRSP se vytvoří RIF, Registered Investment Plan, registrovaný investiční plán, z kterého dostává penzi. Existuje určité minimum, které penzista musí každý rok odebrat, ale jinak si může uvážit, kolik bude měsíčně potřebovat. Když je pracující zaměstnán ve větším podniku, strhuje mu podnik část mzdy na podobný penzijní plán a přidává k tomu navíc příspěvek. Po odchodu do důchodu se z celé uspořené částky vyplácí další část penze.

A tak by si soudruh Jakeš mohl přijít na docela slušnou penzi, rozhodně lepší než má teď. I ostatní penzisté by na tom byli neskonale líp.

Ještě jahůdka nakonec: V Kanadě jako v jinych zemích mnoho bank za vedení bankovních účtů a za ostatní služby neúčtuje pensistům žádné poplatky. To by naše velmi finančně úspěšné banky mohly udělat hned zítra.