aneb Test hospodárnosti

V těchto dnech a ještě v řadě dnů lednových většinou z nás cloumá tajfun slev a různých prodejních akcí. Slevy v řádech desítek procent málokoho nechají chladným, a tak jsou nákupy běžných potřeb poněkud upozaděny. Přesto se chci o nich zmínit.

Známe to všichni. Někdo z pravidelných nákupů zajišťujících chod domácnosti, jiný z kantýny, kde si kupuje bagetu a cigarety, jiný nedá než na internet. Já se budu zabývat tou první a zároveň nejpočetnější skupinou, nakupující pro chod domácnosti. A využiji těchto nákupů k návodu na jakýsi test hospodárnosti a odolnosti proti reklamě a „výhodným nabídkám“ vůbec.

Jak na to? Využijeme super- a hypermarkety a jejich akční letáky, které mnozí z nás dostávají pravidelně a alespoň dvakrát týdně do schránek. Nejprve si sestavme z paměti seznam věcí, které právě teď nebo v nejbližší době budeme potřebovat či jejichž zásobu potřebujeme doplnit. Ať je to třeba pečivo, mouka, vajíčka, cibule nebo prášek na praní. Každou položku započtěme kladným bodem. Teprve potom otevřme akční leták. Většinou tam nalezneme něco, co nás zaujme nebo na co jsme v prvním seznamu zapomněli, a rozhodneme se to na seznam připsat. Ovšem s bodem záporným, neboť se nejedná o věc nezbytnou nebo jsme ji za takovou v prvním kole nepovažovali. Můžeme ale také nalézt zboží z prvního seznamu, nabízené se slevou nebo za jinak výhodných podmínek. Zde si žádné další body nepřipíšeme, ale můžeme zboží nakoupit v množství větším, než zrovna potřebujeme. Proč nekoupit s výraznou slevou třeba celý balík mouky, i když mi zrovna stačí jen dva pytlíky, čtyři balení prášku na praní, i když mi jeden vystačí na měsíc.

Teď se můžeme vydat do prodejny. Zvolna s vozítkem projíždíme mezi regály a ukládáme do něj zboží ze seznamu. Má to ale háček. Regály jsou plné jiného lákavého zboží, jež se nám zalíbí, dostaneme na něj chuť či je na něj výrazná sleva. Koupit – nekoupit? Proč ne, ale připíšeme si za každou takovou položku dva záporné body. No a doma uděláme bilanci mezi plus a minus.

Jaký výsledek je dobrý, průměrný nebo špatný? To vám neřeknu, to si musíte posoudit sami. Téma by ale mohlo zaujmout některého marketingového psychologa nebo manažera (pokud se tak už nestalo), který by o tom mohl sepsat širší pojednání či dokonce studii. Nobelovu cenu by za ni sotva dostal, ale i publikační činnost se hodnotí.

Jistě se mnozí v duchu ptáte: „řídíš se tím také?“ Musím bohužel říci, že ne. Nejsem na to dost důsledný. Jsem dost imunní, zejména vůči reklamním akcím, ale již méně vůči slevám. Tak jsem před lety v jednom „super“ uviděl takové šikovné udělátko. Sice jsem ho zrovna nepotřeboval, ale hodit by se mohlo. Navíc bylo ve slevě, i když byla jen kolem deseti procent. No nekup to! Cena už určitě nižší nebude. Udělátko jsem koupil, doma vybalil, prohlédl a spokojeně jsem kvitoval dobrý nákup. Vložil jsem jej zpátky do krabice a tu uložil v dílně, abych jej našel až bude potřeba. Ta chvíle se zatím nedostavila, na udělátko jsem si nedávno vzpomněl, ale nenašel jsem ho. Přemístil je někdo? Nebo půjčil? Či dokonce daroval? A ... koupil jsem jej vůbec? No, snad jej najdu, až budu hledat něco jiného.

Co tím chci říci. Je to jen malá ukázka toho, jak člověk snadno podlehne okamžitému impulsu a „výhodné nabídce“ a koupí věc, kterou vlastně ani nevyužije, a tudíž ani nepotřebuje. Když vidím ty davy lidí tlačící se i hodiny před nákupním střediskem, aby nepropásly otevření do říše slev, nebo i lidi v našem „super“, jak se strkají a hádají před paletou zlevněného zboží, a pak následné fronty před pokladnami a dohadování s pokladní, co je množství přiměřené, nevěřím, že můj výše uvedený test hospodárného nákupu příliš uspěje. No co – návod jsem předložil a třeba se najde alespoň jeden, koho to zaujme a zkusí to.