V době, kdy v celé republice probíhaly Dny neklidu jako protest proti tlaku na komercializaci pražské kultury, se mi dostalo do rukou červnové číslo německého časopisu pro politickou kulturu Cicero. Mimochodem v Německu tento časopis vydává a donedávna dotoval Michael Ringier, který u nás vydělává na Blesku. A v tomto časopise je otištěný výsledek rešerše s názvem: 100 nejdůležitějších žen v německy mluvícím prostoru, jako tam před časem byl zveřejněn žebříček jednoho sta nejdůležitějších mužů. Pořadí určily podle relevantních, tedy nezpravodajských citací, různé světové servery.

Výsledek: Mezi první stovkou mužů i žen není ani jedna politička a ani jeden jediný politik. Počítače hledaly osobnosti, které nejvíce ovlivňují veřejné debaty a veřejné mínění a ptaly se na to, kdo významně provokuje originálními myšlenkami, aktuality je nezajímaly.

Vyhrála Elke Heidenreich, spisovatelka, nositelka mnoha význačných literárních ocenění jako je Grimmepreis a Cena za jazykovou kulturu a novinářka, která se vyjadřuje k veřejným věcem pravidelně každý týden ve svém rozhlasovém pořadu. A na prvních dalších devíti místech jsou podobné ženy: navíc jedna vědkyně a jedna evangelická farářka. Z těch u nás známých jmen bych připomněl alespoň Alici Schweizer, která je na druhém místě, a Elfriede Jelinek, která je hned za ní, či Christu Wolf.

V časopise je otištěn s pětašedesátiletou Elke Heidenreich, která žije v Kolíně nad Rýnem a jejíž kniha Nero Corleone byla přeložena do 23 jazyků, rozhovor, který se právě týká vztahu politiků ke kultuře, a to je také důvod, proč o této anketě zrovna dnes píši. Podle paní Heidenreich je totiž typické pro dnešní politiky, že mezi hlavní jejich deficity patří totální nezájem o kulturu, protože žijí pouze mezi svými papíry a zajímají se pouze o své politické plány.

Naopak ti, kteří se zajímají o kulturu, jsou více mezi lidmi, jsou lehce otřesitelní, křehcí, a tím pádem i průhlední a s těmito vlastnostmi nelze dělat politiku. Politik musí mít takové ustrojení, aby se jeho duše vůbec nic nedotklo (musí mít nízkou sociální inteligenci), jinak - podle paní Heidenrech - v politickém byznysu propadne. Politik musí být pragmatik, zatímco pravá kultura je zcela nepragmatická. V politice jde jen o ego a moc, kultura pracuje vždy s transcendencí, tedy s tím, co vše dosažitelné přesahuje, co je neuchopitelné či nepojmenovatelné.

Problém je, že pro přežití jakéhokoliv národa je ale nejdůležitější právě kultura, protože jen ta je tím prostředkem, kterým si lidé předávají a tradují hodnoty, na kterých každá společnost stojí. Jinými slovy by se dalo říci: Zatímco politika, a to každá, pohled na svět zužuje, skutečná kultura, a to taky každá, pohled na svět rozšiřuje, a proto je tak důležitá. Jenže stojí-li tyto dva pohledy na svět tak daleko od sebe, měly by existovat mechanismy, které kulturní provoz od politického co nejvíce oddělí, aby naše společnost (a i děti dnešních politiků) na to nemohla doplatit. A právě před tímto problém nyní stojí kulturní provoz Prahy.

A že tomu tak je, přece dokazují i ty počítače, které naposled volily sto nejdůležitějších žen v německy mluvícím prostoru: proto se mezi ně nedostala ani německá kancléřka Angela Merkelová: Její činy totiž ovlivní nakonec Německo mnohem méně, než slova Elke Heidenreich.

Zajímavý je vůbec celý triumvirát vítězek: Zatímco paní Heidenreich je literární papežkou Německa, paní Schwarzer je nejznámější feministkou a Rakušanka Jelinek je největší německy píšící provokatérkou (její předci pocházejí evidentně z Čech či Moravy). Podobně dopadl i výběr nejdůležitějších mužů.

Item: Slovesné umění, feminismus a myšlenkové provokace jsou nakonec tím, co ovlivní i naši budoucnost víc než pragmatismus bez vize dnešních politiků, a to i tehdy, když kultuře nepomohou. Německo nám to předexecírovává jen na větším vzorku. Na to by politici neměli zapomenout. Jinak jejich deficit bude tím hlavním, co po nich zůstane.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel