SPOLEČNOST: O knihovně a nadutosti
„Je mazaná a hezká. Je zvláštní a možná symptomatické, že česká veřejnost, nebo alespoň její maloměšťácká část, mlčí k monumentům banality a když někdo jednou za deset let navrhne zajímavý, originální dům, tak je vzbouření na vsi.“
Václav Havel
Ani nevíte, jak tyto události s panem architektem Kaplickým prožívám. Jak strašně se musí člověk, který zasvětil svůj život kráse, fantazii a tvořivosti, cítit při potýkání se s hloupostí, zabedněností a maloměšťáctvím zdejších komunálních politiků!
Z takových situací, a nemusí jít zdaleka jen o Prahu a jen o Národní knihovnu, se vždycky obtížně vzpamatovávám. Víte, nemám až takový problém s onou omezeností. Ostatně nemůžeme být všichni architekti. Dokážu respektovat i osobní vkus každého jednotlivého člověka. Nemůže se přeci všechno líbit všem.
Největší problém mám s nadutostí: My jsme sice uspořádali anonymní soutěž, protože se to tak čertvíproč v civilizovaných zemích dělá, my jsme tu měli vysoce kvalifikovanou porotu, která po důkladném posouzení všech projektů odborně rozhodla, ale my jsme v Praze ti nejvyšší a nejdůležitější a nám se to nelíbí! A my máme ty razítka a my, když se usneseme, že se na Letné postaví perníková chaloupka, tak tam bude stát perníková chaloupka. A ty, Kaplický, poklekni a pokoř se.
Rád bych pro jistotu ještě jednou zdůraznil, že v té aroganci, se kterou se nedokážu vyrovnat, nejde jen o Prahu a o knihovnu. I u nás v Plzni máme zastupitele, kteří rozumí všemu nejlíp a které názory odborníků občas pramálo zajímají. A to nemluvím o jednom „komunálním“ politikovi, který chtěl po vzoru svých oblíbených ekologických aktivistů bránit stavbě knihovny vlastním tělem…
Má cenu někoho (z vás) přesvědčovat? Měl bych se tu teď rozepsat o tom, jak Kaplického projekt geniálně navazuje na křivky pražského baroka, jak nesmyslně kritizovaná barevnost příjemně ladí se střechami pražských kostelů, s jejich pestrými vitrážemi a se zlatými korouhvičkami a domovními znameními staropražských domů? Měl bych tu snad plamenně jásat nad úchvatnou, monumentální stavbou, která pozvedne Prahu na úroveň moderních světových metropolí? Samozřejmě, že ne. Ostatně nejsem žádný odborník a sám Kaplický přednášel o svém projektu od letošního května už nesčíslněkrát.
A má vůbec smysl přesvědčovat někoho, kdo přesvědčen být nechce a jehož estetické hodnoty určuje znělka Televizních novin?
Není ani příliš divu, že se po zmiňovaném zasedání pražských Pepíků objevují spekulace překvapených komentátorů, že za rozhodnutím o přesunu projektu z Letné kamkoliv jinam stojí možná docela jiné zájmy. Třeba Radim Kopáč na Portálu české literatury nebo Martin Zvěřina v Lidových novinách hloubají nad tím, jestli by Národní knihovna na Letné nepřekážela nějakému důležitému sportovišti pro olympijské hry. Má to samozřejmě svoji logiku: velevážení konšelé knihovnu pravděpodobně v životě nenavštíví, ale na fotbal se koukají jistě rádi.
A k onomu přestěhování knihovny na jiné místo? Svatá prostoto! Cožpak to jde vzít dům důsledně projektovaný pro Letnou, pro její okolí, komunikace, pro panorama Prahy a postavit jej na libovolné místo? Myslíte, že je opravdu jedno, že z kavárny Oko důmyslně konstruované pro výhled na Prahu, pak bude vidět leda někam do lesa? Kupte své ženě krásné večerní šaty a pozvěte ji večer do divadla. A půl hodiny před představením jí oznamte, že jste si to rozmysleli, že se nepůjde do divadla, nýbrž na fotbal. Ale ty šaty si může nechat, vždyť jí docela sluší.