Minulé úterý zveřejnilo Rádio Česko rozsudek Vrchního soudu v Praze, který vrátil kauzu tzv. „justiční mafie“ Krajskému soudu, který původně neodsoudil stínovou ministryni spravedlnosti za ČSSD Marii Benešovou k omluvě za tento výrok. Tím se rozvířila znovu debata o stavu české justice. Ombudsman Otakar Motejl, bývalý ústavní soudce Vladimír Klokočka, Martin Bursík ze Strany zelených a řada dalších osobností vyzvala Renátu Veseckou, aby odstoupila z funkce Nejvyšší státní zástupkyně, protože se nechovala jako státní zástupkyně, ale jako vládní zástupkyně.

Profesor Vladimír Klokočka prohlásil, že odstoupit by měl ze své funkce i místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera a že justice se dostala do své nejvážnější krize od roku 1989. Velice opatrně, ale rovněž kriticky celou situaci vnímá i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Připomeňme, že jde o kauzu z roku 2007, v níž se jedná o podezření z manipulování ve věci katarského prince a politika KDU-ČSL Jiřího Čunka, jehož případ byl několikrát odejmut různým státním zástupcům. V této souvislosti údajně padla věta z úst místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery: „Nezávislost justice musí ustoupit politickým zájmům.“ Připomeňme, že kdyby vyšetřování Jiřího Čunka pokračovalo, bývala by asi padla vláda. Na rozsudku pražského Vrchního soudu z 23. února však není dle odborníků zarážející, že věc soudkyně Naděžda Žáková vrátila k projednání nižšímu soudu, ale to, že případ byl odejmut zákonnému soudci, což je velmi neobvyklé řešení.

„Odejmout mohu případ tehdy, když soudce se dopustil závažných porušení právních předpisů při projednávání,“ říká profesor Klokočka a pokračuje: „Vrchní soud si myslí, že se soudce Cepl neřídil principem koncentrace řízení a neomezil se jenom na to, co formuloval žalobce, ale zabýval se i věcmi, které se týkaly záležitostí, o nichž žalobci ve své žalobě nehovořili a o kterých se Cepl domníval, že je jejich posouzení významné z hlediska povahy sporu – to mu vrchní soud odpírá. Vykládá princip koncentrace řízení velmi restriktivně.“ Podle Zdeňka Kühna z Právnické fakulty Karlovy univerzity je dokonce takovéto stručné odůvodnění odnětí věci zcela svévolné a protiústavní. Vrchní soud, podle něj, nerozumí podle svých slov zásadě „nikdo nemůže být odňat svému soudci.“

Podobně alarmující je případ místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery, kterému se podařilo zařídit, že jeho kárné řízení bylo přeloženo z Vrchního soudu v Olomouci do Prahy. V Lidových novinách profesor Klokočka k tomu řekl: „Jsme tam, kde jsme byli, protože by bylo naivní předpokládat, že by Vrchní soud v Praze pod patronací doktora Bureše rozhodl v kárném řízení proti doktoru Kučerovi.“ Oba se totiž spolu s prezidentem silně angažovali v tažení proti předsedkyni Nejvyššího soudu Ivě Brožové. Podle profesora právní filozofie Jiřího Přibáně se zdá, „že vstupujeme do důležité fáze boje o českou ústavní demokracii, ve které principy právního státu stále více ohrožuje brutální politická síla.“

A přičteme-li k tomu ještě případ žalobce Adama Bašného, který jen na konferenci prohlásil, že případ pana Čunka poškodil justici a kvůli tomu přišel o funkci šéfa liberecké pobočky státního zastupitelství, je evidentní, že v takové situaci by měla na změny tlačit opozice, média a veřejnost vůbec. Jak pravil profesor Klokočka: „Čím víc politici spílají médiím, tím jsou média prospěšnější… Ochrana veřejných činitelů před kritikou občanů má být z principu slabší než ochrana občanů před veřejností.“ A to jsou přesně ty zásady, které u nás ještě nezdomácněly a které nás oddělují i po dvaceti letech od staré Evropy. Případ tzv. justiční mafie tyto skutečnosti jen ozřejmil širší veřejnosti, což je nakonec dobře.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel