Čtvrtého února 2016 byl poslancům doručen návrh zákona (sněmovní tisk 713) „o zákazu halál porážek“. Celý jeho „vtip“ spočívá v tom, že ačkoliv se veze na módní vlně antiislamismu, kromě nadpisu pojem „halál“ již dále v navrhovaném znění zákona nenajdeme.

Co v něm najdeme, je návrh změnit zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, novým § 5f, jehož název by zněl „Porážení zvířat pro potřeby církví a náboženských společností, jejichž náboženské obřady stanoví zvláštní metody porážky zvířat“.

Vlastní text § 5f by pak nově obsahoval pouze jedinou větu: „Použít k porážce zvířat zvláštní metody stanovené náboženskými obřady se zakazuje.“

Pointu se „na plnou hubu“ dočteme v důvodové zprávě, která obsahuje skutečně svéráznou, až nesmyslnou interpretaci porážek ritu „halál“ (včetně pasáže, že poplatek za certifikovanou porážku „halál“ je prý často příjmem teroristů). Poslední odstavec první části obecné části důvodové zprávy totiž zní takto: „Vzhledem k tomu, že kdyby byly zakázány jen halál porážky, jednalo by se o diskriminaci na základě náboženství, se navrhuje zakázat veškeré rituální porážky, včetně košer (v překladu z hebrejštiny - vhodných) porážek.“

Tomu se tedy říká antisemitismus komplexní, bez výjimek, neskrývaný, ba přímo direktní a direktivní.

A není to náhoda

Mohlo by se zdát, že v myslích oněch nešťastníků (navrhovatelů zákona) se židé s kašrutem jen tak nějak „nešťastně“ svezli s těmi hroznými muslimy, a že kdyby se židé nedrželi těch svých podivných zvyků, vlastně by možná vůbec o nic nešlo.

Opak je pravda. První zákonodárný atak na šchitu (židovskou rituální porážku) se odehrál již v roce 1992 a pak se ještě několikrát opakoval, ale byl utlumen, zejména když si vláda nechtěla kvůli restitucím rozházet vztahy s federací židovských obcí.

I v roce 2012 byly tyto snahy zakázat rituální porážky (po vzoru Nizozemska a Polska) včas zachyceny a poslancům vysvětleny již v předlegislativním stadiu. Do zákona č. 246/1992 Sb. (na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů) se naopak dostal § 5f (umožňující za specifikovaných podmínek rituální porážky). Stalo se tak novelou č. 359/2012 Sb. (zákon, kterým se mění zákon č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů), a to s účinností od 1. 1. 2013.

Ještě v březnu 2015 ministr zemědělství v reakci na množství „kritických podnětů“ (které začal dostávat příznačně v době eskalující migrační krize) hájil legislativní stav i praxi týkající se rituálních porážek. Ale již v květnu 2015, v odpovědi na protiislámsky pointovanou interpelaci komunistického poslance týkající se rituální porážky „halál“, už tentýž ministr zemědělství připustil možnost úplného zákazu všech rituálních porážek.

Kdoví nakolik tento ministrův (zatím) půlobrat ovlivnila skutečnost, že již byl dokončen legislativní proces upravující restituce a majetkové vyrovnání s církvemi (mouřenín posloužil, mouřenín může jít). Teď jsou důležité zase hlasy voličů, které migrační krize uvrhla do stavu „morální paniky“.

Návrh zákona na zákaz rituálních porážek z antisemitských kruhů kolem Úsvitu tedy poslouží jako lakmusový papírek. V případě jeho zjevné neprůchodnosti jej ministr ve vládě nepodpoří, což ovšem nezamezí projednávání návrhu zákona ve sněmovně. Ty zkušenosti se pak budou hodit, až se zase něco podobného objeví.

Není to vyvolávání duchů, protože v těchto útocích na zvyky „jiných“ komunit (nyní chabě maskovaných ochranou „zvířecích práv“) lze shledávat jakousi kontinuitu. A jakkoliv absurdně to zní, v době eskalující protiislámské hysterie lze boj proti rituálním porážkám zabalit „protiteroristicky“.

Spolu s rabínem Danielem Mayerem je tedy možno jen glosovat, že dosud jediní, kdo zakázali košer porážku, byli v protektorátu nacisté a že někteří poslanci, „výkvět národa“, se jim dnes začínají podobat, když se jejich aktivity a výroky začínají podobat těm neslavně druhorepublikovým.

Bude tedy asi nezbytné vzít rozum do hrsti a přehodnotit možnosti obrany semitských komunit. Nelze totiž vyloučit, že pro mnoho frenetických „národovců“ a „vlastenců“ bude probíhat dělicí rovina mezi občany právě tudy. A bylo by opravdu osudné setrvávat ve starých stereotypech a nerozpoznat skutečný charakter novodobých hrozeb.

LN, 17.2.2016