Definice tohoto pojmu je dle Wikipedie paměť jedince, jež se definuje jako fenomén, pro jehož charakter je podstatné sociální prostředí (např. rodina, náboženská skupina nebo i národ). Jedinec se pak ztotožňuje s událostmi, osobnostmi atd., které za důležité považuje skupina, resp. i národ atd., ke kterým patří. Jedinec však nadhodnocuje význam.

Text dále pokračuje: Sociální skupiny atd. vlastní společné představy o dějinách, ale na rozdíl od historických věd, které se snaží co nejvěrněji reflektovat dějinné události a skutečnosti, kolektivní paměť pracuje pouze s úzkým výběrem historických skutečností, které deformuje podstatně více než historiografie.

Dle uvedeného bychom mohli sáhodlouze polemizovat, jestli je vůbec nutné se zabývat historickou pamětí a nespoléhat se pouze na zmíněnou historiografii, kde je vše uvedeno pregnantně bez deformovaného pojetí uvažovaných událostí.

V nedávné době jsme byli konfrontováni s nečekaným klimatickým jevem, který znamenal pro mnoho rodin v postižené oblasti katastrofu nejen materiální, ale i psychickou. V podobných chvílích se nejlépe ukazuje charakter člověka. Zatímco premiér a ministryně financí přijeli na místo, aby si rozsah katastrofy prohlédli a dle možností se nechali vyfotografovat, jiný politik ihned naložil traktor s materiálem a přijel osobně pomoci.

Zatímco občané při shlédnutí rozsahu katastrofy projevili neobyčejnou štědrost, jež je v našich podmínkách nevídaná (nezapomínejme na to, že jsme byli rok v covidovém režimu, který pro mnoho lidí znamenal výrazné snížení příjmů a existenční problémy), paní Alena Schillerová se v prvním projevu televizi nechala slyšet, že ti, co byli prozíravější a měli své domy pojištěné, dostanou o vyplacenou pojistku méně. Nejspíše až na zásah loutkovodiče Marka Prchala vzala svůj nejapný výrok zpět.

Paní Klára Dostálová pak zase hodlala zdanit výše uvedené dary ze sbírek občanů, aby (opět nejspíše po intervenci centrálního mozku ANO) tento výrok označila jako nešťastný(???).

Historiografie zaznamená, že jižní Moravou se prohnalo tornádo a způsobilo katastrofu, včetně lidských obětí. Jistě poznamená, že jde o jev v našich geografických podmínkách málo vídaný. Historická paměť by však měla zaznamenat, jak se chovala exekutivní moc směrem k lidem postiženým tornádem, tak i k těm, kteří projevili svou štědrost finančními dary. Že i v těchto extrémních situacích chtěla některé finančně odrbat.

U podzimních voleb nám historiografie mnoho neřekne, ale historická paměť by měla hodně silně řvát.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora