Známý vtip se táže, jaký je rozdíl mezi učitelem a pedofilem – no přece ten druhý má rád děti! Kam až taková „láska“ může dojít, to jsme viděli minulý týden, kdy se provalila pro nás obzvláště nepříjemná mezinárodní aféra s hojně navštěvovaným, zvrhlým rakouským serverem. Čeští úchylové měli tentokrát štěstí – jako jediným v Evropě jim vůbec žádné nebezpečí nehrozí.

Jako když už říše římská upadala do svého posledního, dekadentního období, ani mnohému současnému bělochovi není dnes už nic dost sexuálně vzrušivého; pestrá nabídka bizarností je pravidelným artiklem v nabídce skoro každých erotických stránek, normalita je málem nudná a úchylka nejrozšířenější, homosexualita se už dokonce dočkala takové obecné tolerance, že pod záminkou zachování základních lidských práv bojují tyto páry za nárok vychovávat dítě, které ale nejsou ani schopny samy zplodit takříkajíc dle svého přirození ... Všechno je to vlastně zaštítěno moderní, liberální ideou o způsobilosti dospělého jedince k zodpovědnosti, bez ohledu na to, že mnozí podivíni nedospějí nikdy ...

O tom, co je normální, morální a přípustné, by se daly vést dlouhé a stěží řešitelné diskuse; o tom, že v každé době a za každého režimu si společnost, složená z každodenních strůjců vlastních štěstí, všechno nakonec nějak zařídí sama, všem zákazům, sankcím a prohibicím navzdory, však pochyb není – v době internetu může navíc každý ukájet své potřeby lépe, než o tom kdy snili i sami intelektuálové marxismu-leninismu: kdo chceš, hoď si klidně kamenem, ale to je asi tak všechno, co můžeš udělat. Svoboda vlastně nad morálku – to není povzdech, nýbrž pouze suché konstatování daného stavu věcí, jak si je nezbytnost (či nenažranost) lidské přirozenosti vynutila.

Nezbývá tedy, chtělo by se shrnout, než v duchu demokratických tradic zachovat nejmenší z možných zel, svobodu dospělého jedince (a to i na internetu), byť by i tento mentálně dospělý nebyl. Zároveň je tu však – má-li být shrnutí vypointováno - nezbytné udělat i ostré rozhraničení: toto, co nabídl dotyčný server, už nebyla žádná hra, ale tvrdá realita nesvobody, znásilňování, navíc nedospělých, úplně už bezbranných, nejsprostší zločin na prodej. Asi jako kdyby si někdo objednal a dobře zaplatil ne-li přímo vraždu, tak alespoň fyzickou inzultaci třetí osoby za účelem vlastní – jakékoli - satisfakce. Ona tisíciletími lidských dějin poučená demokracie, jíž nezbývá než tolerovat sexuální hříčky psychopatů u jeviště počítačové obrazovky, stále dnes ještě funguje právě jen díky tomu, že každému jedinci zároveň za daně jeho (a jeho rodičů) zajišťuje primární ochranu, osobní bezpečí – že zkrátka zájemce o takové koníčky vykazuje do neškodné zóny jejich soukromí, maximálně tak specializovaných podniků, kde jsou k tomu zařízeni, s podobně postiženými partnery, kteří do toho jdou dobrovolně.

Avšak maštění kapsy na prodeji odporného zločinu na dětech v přímém přenosu – lhostejno, kdo si ji mastí zevnitř a kdo mu tak činí zvenčí - musí být exemplárně trestáno, chce-li si vůbec ještě tato společnost zachránit holý život. Bez poptávky nabídky není, a tak je nutné, aby stát v tomto případě sankcionoval obojí. Kdyby si totiž všichni hajzlové uvědomili, co všechno je vůbec klidně možné, je s námi (skoro se všemi) konec. Je jednou z dalších mezinárodních ostud České republiky, že právě její (ale kdeže – naši, čeští!) zhovadilci vyšli z tohoto průšvihu bez úhony.

Nyní už tedy jen zbývá nepříjemnost alespoň urychleně v parlamentu ošetřit; zatím jsme se stali svědky zlehčování problému ze strany ODS, která preferuje úhlednost ve struktuře zákonů (potenciálně i za cenu dalších zprzněných holčiček a chlapečků), a naopak komplikování ze strany KSČM, která by nejraději do továren poslala i ostřílené děvy, co vypadají jak lolitky; v zásadě však vládne konsensus politickým spektrem napříč a to je dobře. Naši poslanci jsou ve světle takovýchto událostí stále ještě - naštěstí - úplně normální …