Sešly se v jednom čase na různých místech dva přístupy. Jde o bydlení – co jsem na světě, trvá bytová krize. Rodiče mi vyprávěli, že si lidé na sklonku války říkali, že nebude bytová krize, protože až válka skončí, Němci půjdou pryč a zbudou po nich byty. Válka skončila, Němci odešli, ale nějak žádné volné byty nezbyly, ono to jen zavlnilo a zašustilo, jako když ryba v rybníce sebou mrskne, a byla bytová krize.

Tak dva přístupy, nejdřív ten český. Nadávání, to je základ. Pak nastupuje řešení – pirátská strana v Praze vymyslela důmyslný způsob šmírování. Jsou mezi námi asociálové, to je základ té myšlenky, kteří vlastní prázdný byt. Snadno na ně přijít, na ty prázdné byty. Nesvítí se v nich, neběží v nich lednička, televize, pračka, klimatizace, zkrátka – jejich elektroměr sebou nevrtí, a podle spotřeby lze tudíž identifikovat prázdný byt, majitele nahlásit a zatím nikoli zavřít, jak by se dalo soudit z hlavního reklamního taháku strany Pirátů, tedy z vězeňského autobusu s namalovanými pochytanými padouchy. Zavírat ne, ale danit, až zčernají a nahamouněných bytů se vzdají ve prospěch potřebných rodin s malými dětmi.

Druhý přístup je německý. V Berlíně jsou demonstrace, nad hlavami zástupů rudé a duhové vlajky. Ty rudé jsou snadno pochopitelné, tak to nad hlavami zástupů už vlávává. Ty duhové chápu míň, až dosud jsem si myslel, že intimní věci jsou intimní věci a vida, on má Václav Klaus pravdu, je to politický program. Ten je přímočarý – bohaté majitele bytů, najmě pak korporace, je třeba vyvlastnit. S výsledkem? K vyvlastněným bytům budou mít přístup potřebné rodiny s malými dětmi.

Ať si o jednom či druhém anebo ještě dalším přístupu myslíme cokoli, jedno je zřejmé – volné byty za rozumnou cenu nejsou. Bizarní nápady pirátů anebo masové akce Berlíňanů vyvolávající nepříjemné vzpomínky by bez permanentní bytové krize nemohly vzniknout. Právě ta trvalost je na bytové krizi zarážející.

Když se podíváte kolem sebe po nabídce hmotných statků, všechno je v rozumné míře dostupné. Není třeba ani hladovět, ani chodit nahý. Ceny všeho klesly na zlomek toho, co to stávalo před dvaceti, třiceti lety. V desetimilionovém státě je pět milionů osobních aut a jeden milión lidí jezdí na dovolenou do ciziny. Proč jenom ty byty nejsou?

Známý staví za Prahou domek. Slušný, patrový, rozpočet suma sumárum pět miliónů, bude to splácet třicet let. Je to pěkný ranec peněz, ale za pět miliónů pořídíte v Praze pidibyteček. Kam jdou ty prachy?

Když je něco divného a proti rozumu, vždycky za tím někdo stojí a mastí si na tom kapsu. Takže i ty pitoreskní nápady pirátů a demonstrace v Berlíně mají nejen jasný důvod, ale snad i smysl. Že se někde něco nějak stane, ledový příkrov praskne a ledy se hnou. Praskliny zatím nejsou vidět ani vlasové, ale už to docela duní.

LN, 8.4.2019