Na škodlivosti tabákových výrobků, alkoholu, drog, hazardních her, výherních automatů, hluku a dalších podobných libůstek se většinou celkem shodneme. Jakmile však dojde na otázku, jak jejich nežádoucí vlivy na jednotlivce i společnost minimalizovat, je okamžitě po jednomyslnosti. Jedni horují pro radikální zákaz, jiné děsí každé omezování osobní svobody a jakékoli zakazování zavrhují. A protože se ty dvě strany nikdy nedohodnou, všechno to zlo vesele bují dál, neboť, jak praví přívrženci trhu bez přívlastků, poptávka po něm existuje a každá poptávka opravňuje i příslušnou nabídku.

Oblíbeným heslem liberálů je slogan „zákazy nic nevyřeší“. Každý zákaz se dá koneckonců nějak obejít, proto jsou zákazy zbytečné, ba přímo škodlivé, neboť jak známo, zakázané ovoce nejvíc chutná. Zrušme všechny zákazy a jejich předmět bude hned méně přitažlivý. Místo zákazů apelujme na dobrou vůli a osvětu, vysvětlujme a přesvědčujme, ale nic proboha nezakazujme. Každý jedinec má právo sám rozhodnout, co je pro něj dobré a co špatné, a je-li dostatečně poučen, jistě si dokáže vybrat správně, aniž ho musí někdo vodit za ručičku a omezovat ho ve svobodném rozletu.

Mám pro lidi tohoto druhu pochopení. Možná vyrůstali v rodině ovládané despotickým otcem, a proto vrcholem štěstí je pro ně neomezená svoboda. Možná vyrůstali v totalitním režimu, kde zakázáno bylo všechno, co nebylo výslovně povoleno, a teď v každém zákazu vidí návrat k totalitě. Anebo jenom ještě docela nevyrostli z puberty, která má ve své přirozenosti bouřit se proti autoritám a hledat si vlastní cestu. Každý z nás takovým obdobím prošel, ne každý ovšem dozrál ke skutečné dospělosti, která znamená především odpovědnost neboli vědomí, že za své svobodné rozhodnutí musím přijmout i jeho důsledky.

Je bohužel součástí naší lidské přirozenosti, že se rádi bavíme a užíváme si, hlavně když to zaplatí někdo jiný. Shrábnout bez námahy tučnou výhru - koho by to nelákalo? Utopit své starosti a svá zklamání v alkoholové euforii je tak snadné a rychlé, proč si to nedopřát? Nemám na předmět svých snů? Proč si nevypůjčit? Kocovina přijde až zítra a když nebudu mít na splacení dluhu, tak prostě nezaplatím nebo si vypůjčím zase jinde, proč si tím kazit náladu teď? Tak uvažuje člověk, který nedorostl k odpovědné dospělosti, který nemyslí na následky, který před odpovědností v reálném světě utíká do krátkodobého zapomění u skleničky, do drogového rauše nebo do virtuálního světa počítačových her. A protože existují nezodpovědní jednotlivci, musí existovat i zákazy.

Zcela elementární a univerzální zákaz, který by měl platit v každé civilizované společnosti, zní „nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali tobě“. Jen čirý egoista a hulvát může popírat jeho hlubokou humánnost a oprávněnost. V konkrétní aplikaci může toto zlaté pravidlo nabývat podobu dopravní značky „zákaz stání“ (neblokuj komunikaci jiným), „zákaz troubení“ (neobtěžuj druhé hlukem), „zákaz předjíždění“ (neohrožuj protijedoucí), nebo tabulek zakazujících kouření, vstup nepovolaných osob a podobně. Samozřejmě se vždycky najde někdo, kdo je nerespektuje, ale to je důvod k postihu provinilce, nikoli ke zrušení zákazu.

Není tedy pravda, že zákazy nic neřeší. Neřeší všechno a beze zbytku, ale jsou snad proto zbytečné? Ano, zbytečné jsou tam, kde se nekontrolují a provinilci se nepostihují. Není-li vůle jejich dodržování vymáhat, pak je lepší opravdu jimi neplýtvat. Ale že bychom se bez nich dokázali obejít úplně, to je utopická iluze. Jsme totiž lidé, ne andělé.