SPOLEČNOST: O adopci ´roztomilých černoušků´
Češi by rádi "pěkného černouška", když už není k mání blonďatá holčička, usuzuje ředitel. Většinu adoptivních rodičů sice prý tvoří "obyčejní lidé" využívající toho, "že adopce není zakázaná", nevylučuje však ani, že se tu a tam mezi nimi vyloupnou "přestárlí bohatí podnikatelé" řešící si jakýsi svůj problém.
Kapitán také dává k dobru statistiku doprovozenou jakousi výhrůžkou: letos si Češi osvojili osm dětí z Konga. Zatím se prý neděje nic mimořádného, ale - známe jejich identitu a "případy" sledujeme. Může se totiž naplnit celá řada scénářů:
1. česká xenofobie černým dětem znesnadní život,
2. děti budou mít psychické problémy s identitou,
3. objeví se nemoc, "na kterou čeští lékaři nebudou připraveni"
4. přiletí biologičtí rodiče a budou chtít své děti zpátky…
Dívám se ještě jednou, jestli jsem se nespletl a nečtu třeba rozhovor s bachařem, ale ne, opravdu, ředitel je tu na ochranu práv dětí. Jak to asi dělá?
Hádám, že to má cosi společného s "právním ošetřením", tedy snahou zákazat. Jinak se budou dít věci, které by obyčejné lidi, přestárlé podnikatele a české lékaře určitě nenapadly, nebyl-li by tu bdělý Kapitán. Nebo chce dětem pomáhat vytvářením jím nepodloženého dojmu, že jsou drahou hračkou rozmařilých podnikatelů s přelivem? Být hezkým černouškem, tento způsob Kapitánovy ochrany bych zejména přivítal…
Nezlehčuji uzel dilemat budoucích adoptivních rodičů, kteří usilují o dítě z ciziny. Zajímalo by mě však, jak ředitel přišel na to, že o nich dlouze a bolestně nepřemýšleli. Že si nejsou vědomi, do jakého jdou rizika. Že nevědí, že jejich snahu pomoci může osud krutým přehozením výhybky potrestat.
Asi proto, že si u jeho úřadu nepodali žádost s kolkem, životopisem a posudkem závodní stranické organizace. V jeho rozhovoru nenajdeme jediný konkrétní příklad, jen obecné dohady a spekulace urážející adoptivní rodiče.
Při projížďce Evropou (o Americe nemluvě) si dnes člověk uvědomí, jak se za víc než dvacet let etnicky a kulturně proměnila. Na fotbalovém mistrovství světa váleli Němci Khedira, Cacau, Boateng a Özil (Lukas Podolski a Miroslav Klose jsou v tomto ohledu "etnicky čistí" a německé lékaře by tedy, byli-li by náhodou adoptivní, nemělo čekat žádné nepříjemné překvapení...)
Česko je v porovnání s tímto trendem jakýmsi homogenním ostrovem, ale i tady se časy mění. Pořád je tu dost lidí podle vzoru ředitele našeho Úřadu, jehož vyjádření jsou v těsném sousedství té xenofobie, před níž chce údajně chránit. V generaci mých dětí však už nejsou neslýchanými výjimkami děti různé barvy pleti, jejichž jazykem je dokonalá pražština; většinou nemívají se spolužáky problémy.
Svět je barevný a bude barevnější. Všem potížím navzdory je to dobrý vývoj. Dík všem, kteří se mu nebojí napomáhat a nestraší, k čemu všemu může dojít. Tedy také rodičům, kteří (věřím, že v naprosté většině po zvážení rizik) zahraniční adopci podstoupí.
Napadá mě, že kdybych chtěl adoptovat africké dítě, potřeboval bych dobrou radu, zákony ukotvené v mezinárodních úmluvách (uvádí-li Kapitán, že dvacet let po revoluci není všechno právně, jak má být, neplní svůj úkol) a podporu těch, kteří ji mají v popisu práce. Ředitel by byl posledním člověkem na zeměkouli, na něhož bych se s takovou pomocí obracel.
Zkrácená verze tohoto textu vyšla v páteční příloze Lidových novin
Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora