Efekt, který poukazuje na rozpor mezi rostoucí ekonomikou a očekáváním lidí, se nazývá Jobbless-Growthovy nůžky. Po desetiletí v naší civilizaci platilo, že rostla-li ekonomika, lidé věřili, že bude pro ně víc práce, a když se lepší finance státu, povede se i jim lépe: porostou jejich příjmy. Pánové Jobless a Growth tento nový efekt pojmenovali, a proto se po nich jmenuje.

Vyskytl se poprvé po desetiletích, kdy mezi očekáváním občanů a vzrůstající ekonomikou byla vždy přímá úměra, až v posledních měsících, tvrdí ředitel nejstaršího německého výzkumného institutu veřejného mínění Emnid (založil ho baron Karl-Georg von Stackelberg v Bielefeldu roku 1945 a dnes patří pod druhou největší podobnou instituci na světě, britskou Taylor Nelson Sofres) pan Klaus- Peter Schöppner.

Otázka samozřejmě zní: Proč tento efekt nastal a co signalizuje?

Odpovědí může být evidentně několik.

Za prvé občané již moc dobře vědí, že v době globalizace úspěch jednoho státu neznamená větší investice v tomto státě, a tudíž nemůže znamenat ani větší nárůst pracovních míst. To platí obzvláště pro starou Evropu, kde je pracovní síla velice drahá.

Za druhé lidé na sobě pociťují již delší dobu, že nůžky se neotevírají jen mezi rostoucí ekonomikou a očekáváním lidí, ale i mezi chudými a bohatými. Střední třída se postupně rozpouští, většinou její příslušníci padají na společenském žebříčku dolů a jen nepatrná část z ní se vyšvihla mezi skutečně bohaté.

Za třetí politické strany ztratily svou přitažlivost, neboť na tuto situaci neumějí reagovat. Používají sice starou rétoriku, ale praktickými kroky se od sebe již těžko rozlišují. Na mnoho problémů už neexistuje víc než jedno řešení nebo jsou si tato řešení velice podobná. Navíc velké koalice nenacházejí rozumná kompromisní řešení palčivých problémů a nutné reformy pouze brzdí.

Klaus-Peter Schöppner se proto domnívá, že už je na čase začít po šedesáti letech měnit práci s výsledky průzkumů veřejného mínění, protože politikům už nepomáhají a slouží jen médiím k vytváření emocionálních vln, aniž vystihují podstatu posunů nálad a očekávání ve společnosti. Konkrétně navrhuje, aby se politické strany za této situace začaly prezentovat jako značky a věnovaly se důkladné analýze identity své značky, stejně jako to udělaly firmy BMW nebo Palmolive, to znamená, aby politické strany zkoumaly změnu svých úmyslů (a postojů) a důvody pro to a možné reakce svých voličů. Pro časopis Cicero řekl: „Nechápu, proč by výzkum politického veřejného mínění neměl dosahovat stejné hloubky a profesionality, jakou vykazuje průzkum spotřeby. Nevím, proč se tomu politici tolik brání.“

Euro 47/2007