aneb Sedm postřehů k pandemii

Denně se na nás hrne tolik informací ze všech stran, že se v nich snadno utopíme. Co je podstatné a co ne? Připadá mi, jako bychom přes média jen soutěžili v číslech a počtech obětí... Takže takhle si to pokouším ujasnit já:

Jsme na tom relativně dobře
Když se ukázalo, jak je koronavirus nebezpečný, Češi se vzchopili jako jedni z prvních. Vláda udělala velmi drsná opatření. Podařilo se však nekontrolované šíření nákazy zastavit a máme - ve srovnání s jinými zeměmi - minimální ztráty na životech.
Poučení: Rozhlédni se, jak to vypadá jinde, a buď vděčný.

Nikomu se nezavděčíš
Když před lety hrozila pandemie prasečí či ptačí chřipky, ostražití vládcové se připravovali. Nakoupili potřebné ochranné prostředky a zaplatili za ně spousty peněz. Žádná pandemie se však nekonala. V očích veřejnosti byli za blbce a zloděje.
O pár let později hrozila pandemie koronaviru. Moudří vládcové zůstali v klidu, aby zbytečně neutráceli. Pandemie však propukla a v očích veřejnosti byli za nekompetentní pitomce.
Poučení: Rolí vládců není hrabat, ale nést kůži na trh pro dobro své země.

Odkaz totality
Zatímco svět řešil, aby se někomu neomezovala demokratická práva, Češi se ukázali jako velmi disciplinovaní. Už z totality vědí, jak kličkovat v nesvobodě. A že svoboda někdy znamená i omezit se ve prospěch jiných a vzájemně si pomáhat.
Poučení: Dočasné omezení každý vydrží. Důležitá je naděje, že zase bude líp. Že to není „na věčné časy“.

Zlaté české ručičky
Češi mají neuvěřitelnou schopnost improvizace. V žádné jiné zemi nešilo tolik obyčejných lidí roušky jako u nás. A svět si nás všiml. Když se ukázalo, že máme pandemii lépe zvládnutou než jinde, i velké národy začaly vyzývat k tomu, aby se veřejnost vydala „naší cestou“. Pojďme těm, kteří jsou na tom nejhůř, podat pomocnou ruku. Svět to ocení a bude si nás víc vážit.
Poučení: I malý může pomoci velkému.

Soběstačnost
V globalizovaném světě se mnoho druhů strategické výroby přesunulo do Číny. Když pak přišel celosvětový průšvih, virus začal nelítostně ukazovat, jaké jsou slabiny naší civilizace. Nemoc zastihla všechny státy nepřipravené. Některé vlády zareagovaly včas, jiné pozdě a virus si za to vybral obrovskou daň. Češi patřili k těm prvním. Ale co dál? Využijme toho zdánlivého klidu před bouří, která nás zatím nesmetla jako jiné země, na to, abychom se stihli připravit na „nový svět“ s koronavirem. Třeba tím, že vláda bude podporovat proměnu krachujících firem, aby se zase vytvořila soběstačnější ekonomika.
Poučení: Virus tu bude nejspíš už pořád, berme to jako příležitost dělat vše lépe a získat si lepší reputaci ve světě.

Příroda si vždycky poradí
Lidi se přemnožili a začali ničit planetu naprosto bezohledným způsobem a tempem. A protože si příroda vždycky poradí, objevil se koronavirus, aby došlo k nastolení rovnováhy.
Poučení: Jako druh se můžeme se poučit, nebo zajít.

Národní stigma
Zlomové okamžiky dějin jsou příležitostí pro ty nejlepší. Paraziti se totiž odhalí svou neschopností. I v našem národě jsou od nepaměti lidé velmi chytří a moudří. Bohužel Češi si také hodně závidí a žárlí na sebe. Proto politické špičky - ke své škodě - téměř nikdy nedokážou táhnout za jeden provaz. Je historicky doložené, že v dobách, kdy se něco začne dařit, tradičně se proti tomu nejlepšímu ostatní spiknou a vrazí mu kudlu do zad.
Poučení: Co kdybychom se pokusili tohle české stigma zlomit a malicherné spory přebít společným úsilím, jak být jako národ úspěšnější na nové cestě, která svět bezpochyby čeká...

P.S. Jsem žákyní spisovatele Arnošta Lustiga. Na kurzech tvůrčího psaní nás nutil psát bajky, abychom se naučili vyjadřovat se jasně a stručně... a tak jsem jich využila, abych si v hlavě udělala jasno.